23 Cdo 1204/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1204/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2025 Spisová značka:23 Cdo 1204/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.1204.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Předběžná otázka Elektronický podpis Dotčené předpisy:§ 109 odst. 1 písm. d) o. s. ř. čl. 3 bod 10 Nařízení (EU) č. 910/2014 Kategorie rozhodnutí:E EU Zveřejněno na webu:7. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1204/2024-159 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., v právní věci žalobkyně IMMIX spol. s r. o., se sídlem v Brně, Líšeň, Otiskova 2823/30, identifikační číslo osoby 26920450, proti žalované MV-expo, s.r.o., se sídlem v Brně, Štýřice, Holandská 878/2, identifikační číslo osoby 01788345, zastoupené JUDr. Radkem Adámkem, advokátem se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, o zaplacení částky 282 535 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 233 C 20/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2023, č. j. 28 Co 206/2022-122, takto: I. Řízení o dovolání se přerušuje na dobu do rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie o odpovědi na předběžné otázky uvedené pod bodem II. výroku. II. Nejvyšší soud žádá Soudní dvůr Evropské unie na základě článku 267 Smlouvy o fungování Evropské unie o odpověď na následující předběžné otázky: Naplňuje uvedení jména jednající osoby na závěr e-mailové zprávy, jejímž obsahem je právní jednání spočívající v uznání dluhu, požadavky, které čl. 3 bod 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES, stanoví pro elektronický podpis? Je-li odpověď na předchozí otázku kladná, ukládá čl. 25 nebo jiné ustanovení tohoto nařízení, aby takovému elektronickému podpisu byl pro účely soukromoprávního jednání přiznán právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu, a pokud tomu tak je, děje se tak pouze při splnění určitých podmínek? Neukládají-li tato ustanovení přiznání účinku rovnocenného vlastnoručnímu podpisu, vylučuje čl. 25 nebo jiná ustanovení tohoto nařízení použití vnitrostátní úpravy, která tento účinek takovému elektronickému podpisu přiznává? Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a dosavadní řízení před českými soudy 1. V projednávané věci jde o spor o zaplacení přepravného za provedenou přepravu zboží jednak na trase Rosice u Brna – Londýn – Rosice u Brna (ve výši 211 750 Kč s příslušenstvím), jednak na trase Rosice u Brna – Düsseldorf – Brno (ve výši 70 785 Kč s příslušenstvím). Provedení uvedených přeprav žalobkyně prokazovala mezinárodními nákladními listy, které žalovaná potvrdila. Cenu za přepravy žalobkyně žalované vyfakturovala, žalovaná však přepravné nezaplatila. Proto žalobkyně e-mailem ze dne 5. 6. 2019 upomenula žalovanou o zaplacení předmětných (a dalších) dlužných faktur v celkové výši 472 263 Kč. Žalovaná v reakci na to e-mailem ze dne 7. 6. 2019 reagovala tak, že uznala celou dlužnou částku. Následně v e-mailu ze dne 14. 6. 2019 adresovaném žalobkyni navrhla, že bude dlužnou částku splácet ve splátkách po 40 000 Kč. Žalovaná poté dlužnou částku žalobkyni splácela, neuhrazeny zůstaly pouze předmětné faktury v celkové výši 282 535 Kč s příslušenstvím, která je předmětem sporu. 2. V projednávané věci byla žaloba podána dne 15. 6. 2021. Žalovaná namítla promlčení obou nároků na přepravné s argumentací, že e-mail ze dne 7. 6. 2019 nesplňuje náležitosti písemné formy, a uznání dluhu je proto neplatné. V důsledku toho nemohlo dojít k přerušení běhu promlčecí lhůty k uplatnění předmětných nároků. 3. Soud prvního stupně (Městský soud v Brně) rozsudkem ze dne 9. 6. 2022, č. j. 233 C 20/2021-82, žalobě v rozsahu uplatněné jistiny a úroku z prodlení ode dne 8. 6. 2019 do zaplacení vyhověl (výrok I rozsudku soudu prvního stupně), v části příslušenství ji zamítl (výrok II rozsudku soudu prvního stupně) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III rozsudku soudu prvního stupně). 4. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že mezi stranami probíhala „korespondence formou e-mailu“ již v rámci uskutečnění jednotlivých přeprav. Podle názoru soudu prvního stupně je písemná forma právního jednání zachována i tehdy, je-li k e-mailu automaticky připojena „patička“ se jménem, která je doplněna e-mailovým klientem. Právní jednání takto učiněné prostřednictvím e-mailu naplňuje podle soudu prvního stupně požadavky písemné formy stanovené zákonem, je-li účelem písemné formy funkce varovná či důkazní. V daném případě tak ze strany žalované došlo e-mailem ze dne 7. 6. 2019 k platnému uznání dluhu. Uznaný dluh se podle právní úpravy promlčuje ve lhůtě deseti let ode dne, kdy k uznání došlo. Námitka promlčení vznesená žalovanou proto není podle soudu prvního stupně důvodná. 5. K odvolání žalované odvolací soud (Krajský soud v Brně) rozsudkem ze dne 21. 11. 2023, č. j. 28 Co 206/2022-122, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu výroků I a III (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 6. Odvolací soud s přihlédnutím ke zjištěným skutečnostem (že strany v rámci svého obchodního vztahu od sjednání přepravy až po upomínky k zaplacení a reakce na ně užívaly jako běžnou formu komunikace e-mailové zprávy, k nimž v případě zpráv zasílaných jednatelem žalované byla připojena „patička“ s uvedením jeho jména, pracovní pozice, telefonního čísla, e-mailové adresy, sídla společnosti a jejích webových stránek), dospěl k závěru, že e-mailová zpráva jednatele žalované ze dne 7. 6. 2019 obsahující prohlášení, že žalobkyní upomínanou částku žalovaná uznává a že žádá o splátkový kalendář, žádným způsobem nevybočuje z běžného rámce komunikace užívané mezi stranami a nevyvolává pochybnosti, že toto právní jednání učinila právě žalovaná. O tom podle odvolacího soudu svědčí i skutečnost, že žalovaná následně na některé z faktur upomínané dne 5. 6. 2019 poskytovala peněžitá plnění formou splátek. Na tomto základě odvolací soud uzavřel, že uznání dluhu učiněné žalovanou v e-mailu, opatřeném „jednoduchým“ elektronickým podpisem („patičkou“ se jménem jednatele žalované), je platným právním jednáním v písemné formě. Podle odvolacího soudu je tak správný i závěr soudu prvního stupně, že námitka promlčení není důvodná. 7. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, ve kterém uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. 8. Dovolací soud v řízení o dovolání shledal, že jeho rozhodnutí ve věci je závislé na posouzení otázek, zda uvedení jména jednající osoby na závěr e-mailu, jehož obsahem je právní jednání spočívající v uznání dluhu, naplňuje požadavky, které čl. 3 bod 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES, dále jen „nařízení eIDAS“, stanoví pro elektronický podpis, a za jakých podmínek lze případně takovému elektronickému podpisu s ohledem na čl. 25 tohoto nařízení přiznat právní účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu. II. Použitelné vnitrostátní právo 9. Podle čl. 32 odst. 3 vyhlášky ministra zahraničních věcí ze dne 27. 11. 1974 o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě, publikované pod č. 11/1975 Sb., dále jen „Úmluva CMR“, se s výjimkou ustanovení odstavce 2, řídí stavení běhu promlčecí doby právem platným u soudu, u něhož se právní věc projednává. Totéž platí i pro přerušení promlčení. 10. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 11. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 12. Podle § 639 o. z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby. 13. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 1