23 Cdo 1218/2024 – Nejvyšší soud

23 Cdo 1218/2024-593 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobců a) M. B. a b) J. B., zastoupených Mgr. Liborem Valentou, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1024/66a, proti žalované A. M., o zaplacení 2 000 772 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 3 C 9/2005, o dovolání žalobců a žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2023, č. j. 16 Co 191/2023-545, takto: I. Řízení o dovolání žalované se zastavuje. II. Dovolání žalobců se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobci se podanou žalobou domáhali po žalované zaplacení částky ve výši 2 000 772 Kč s příslušenstvím. Tvrdili, že žalovaná jim na základě kupní smlouvy ze dne 7. 3. 2003 prodala nemovitosti blíže specifikované v žalobě, aniž je v době uzavření smlouvy informovala, že u Okresního soudu v Břeclavi (pod sp. zn. 9 C 1766/96) probíhá soudní spor o určení vlastnictví k těmto nemovitostem. Soud v uvedeném sporu posléze rozhodl ve prospěch původní vlastnice nemovitostí. Žalovaná částka sestává z 1 590 000 Kč představujících bezdůvodné obohacení žalované, která kupní cenu od žalobců přijala, a dále z 410 772 Kč jako náhrady škody vzniklé žalobcům v souvislosti s neplatným převodem nemovitostí. Konkrétně žalobci uvedli, že jim vznikly náklady na vyřízení hypotečního úvěru ve výši 50 057 Kč, dále náklady představující provizi realitní kanceláře za zprostředkování koupě nemovitostí ve výši 80 000 Kč a v neposlední řadě náklady ve výši 280 715 Kč, které v mezidobí do nemovitostí investovali. 2. Okresní soud ve Vyškově jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 8. 9. 2023, č. j. 3 C 9/2005-511, uložil žalované zaplatit žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, částku 1 670 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobu o zaplacení částky 330 772 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a uložil žalované zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení (výrok III). 3. Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobců a žalované napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalované zaplatit žalobcům náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná, aniž by byla zastoupena advokátem, opožděné dovolání. V něm stručně uvedla, že s rozhodnutím nesouhlasí, protože při prodeji předmětných nemovitostí jednala v dobré víře, a tyto nemovitosti nebyly v době prodeje zatíženy žádnými právy třetích osob. 5. Rozsudek odvolacího soudu napadli dovoláním rovněž žalobci v rozsahu, v němž byl potvrzen výrok soudu prvního stupně, kterým byla jejich žaloba částečně zamítnuta. V dovolání předložili dovolacímu soudu otázky, zda při posuzování existence příčinné souvislosti v situaci, kdy žalovaná zamlčela, že práva k převáděným nemovitostem byla nebo jsou předmětem soudního řízení, má význam, kdy přesně, respektive za jak dlouho po porušení právní povinnosti žalovanou, vznikly žalobcům náklady související s poskytnutím hypotečního úvěru na úhradu kupní ceny nemovitostí, či zda je rozhodující, jestli uvedené náklady vznikly jejich vynaložením na získání půjčky od fyzické osoby nebo na získání hypotečního úvěru od banky. 6. Žalobci považovali dovolání za přípustné i z důvodu posouzení, zda existuje příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalované, která žalobcům zamlčela, že práva k převáděným nemovitostem byla nebo jsou předmětem soudního řízení, a vzniklou škodou. Za tu žalobci považují výše zmíněné náklady související s poskytnutím hypotečního úvěru na úhradu kupní ceny nemovitostí, dále náklady marně investované do rekonstrukce předmětných nemovitostí a rovněž náklady řízení vynaložené na (marné) vymáhání nároku na vrácení provize vůči realitní kanceláři, která zprostředkovala jejich prodej. 7. Dovolání je podle žalobců přípustné, neboť odvolací soud se měl při řešení shora uvedených otázek odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vztahující se k posouzení příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a vzniklou škodou, konkrétně od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4973/2014, ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4067/2014, ze dne 22. 5. 2018, sp. zn. 32 Cdo 871/2018, a též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1462/2003. 8. Žalobci proto navrhli, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 9. Žalovaná se k dovolání žalobců nevyjádřila. 10. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání žalobců a žalované rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. K dovolání žalované 11. Podle § 240 odst. 1 a 2 o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2). 12. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. 13. Podle § 241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné. 14. Podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vzniká podáním dovolání dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání, jenž je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 7 odst. 1 věta první zákona o soudních poplatcích). 15. Podle § 9 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (odstavec 1). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem (odstavec 2). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odstavec 3). 16. Poplatková povinnost žalované ve vztahu k soudnímu poplatku za dovolání ze zákona vznikla podáním dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích] bez ohledu na to, zda bylo dovolání případně podáno opožděně či zda jde o dovolání nepřípustné podle § 238 o. s. ř., tj. bez ohledu na to, jak případně má být podle občanského soudního řádu o takovém dovolání v dovolacím řízení následně rozhodováno. Skutečnost, že jde o dovolání, u něhož jsou dány důvody pro jeho odmítnutí (i pro opožděnost), neznamená, že by přednostně nemělo dojít ke splnění již vzniklé poplatkové povinnosti podle zákona o soudních poplatcích. V případě odmítnutí dovolání (i pro opožděnost) se zaplacený soudní poplatek nevrací (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. III. ÚS 2075/15, či přiměřeně Waltr, R. Zákon o soudních poplatcích a předpisy související: komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 20) a není tedy dán žádný důvod, pro který by neměl být soudem vybírán. Navíc podle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích poplatková povinnost zaniká pouze právní mocí usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Z uvedeného vyplývá, že před rozhodnutím o samotném dovolání je namístě nejprve vyřešit otázku poplatkové povinnosti podle zákona o soudních poplatcích, resp. rozhodnout o následcích jejího nesplnění (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 57, ročník 2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2741/2022). 17. Jelikož při podání dovolání nebyl žalovanou zaplacen soudní poplatek ve výši 14 000 Kč (podle položky 23 bodu 1 písm. d) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích) vyzval Nejvyšší soud usnesením ze dne ze dne 10. 1. 2025, sp. zn. 23 Cdo 121