23 Cdo 1303/2022 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1303/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 3. 2023 Spisová značka:23 Cdo 1303/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1303.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Zpětvzetí návrhu na zahájení řízení Smlouva Převod nemovitostí Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 236 o. s. ř. § 238a o. s. ř. § 222a odst. 2 o. s. ř. § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. § 43c odst. 2 obč. zák. § 44 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 6. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1591/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1303/2022-968 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Vladimíra Berana ve věci žalobce M. K., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Markétou Koubíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Balbínova 1093/27, proti žalovanému M. B., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Šafaříkova 666/9, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 8 C 216/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 10. 2021, č. j. 20 Co 219/2020-915, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 30 879 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaného. Odůvodnění: Žalobce se v řízení domáhal určení, že je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ideální ½ na následujících nemovitých věcech: pozemcích parc. č. st. XY, parc. č. st. XY, pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba – budova č. p. XY (objekt k bydlení), pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba – budova č. p. XY (zemědělská usedlost), pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba – budova bez č. p. /č. e. (jiná stavba), pozemků parc. č. st. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, vše v katastrálním území XY, obec XY (dále jen „předmětné nemovitosti“). Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 17. 2. 2020, č. j. 8 C 216/2015-649 (v pořadí již druhým ve věci), zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ideální ½ na předmětných nemovitostech (výrok I), a uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 149 289,10 Kč (výrok II). V průběhu řízení o odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně byl usnesením Městského soudu ze dne 12. 11. 2020, č. j. MSPH 89 INS XY, prohlášen konkurs na majetek žalobce a odvolací řízení bylo přerušeno. V odvolacím řízení bylo pokračováno na návrh žalovaného poté, co takový návrh přes poučení odvolacího soudu nepodal insolvenční správce. V rámci ústního jednání před odvolacím soudem vzal žalobce žalobu zpět. Žalovaný se zpětvzetím žaloby nesouhlasil. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozsudkem rozhodl, že zpětvzetí žaloby není účinné (první výrok), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (druhý výrok) a uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení žalovanému (třetí výrok). Rozsudek odvolacího soudu (výslovně v rozsahu všech jeho výroků) napadl žalobce včasným dovoláním, v němž co do přípustnosti uvedl, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a otázek, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly řešeny. Nesouhlasil s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhl napadené rozhodnutí zrušit. Žalovaný navrhl dovolání zamítnout jako nedůvodné, případně je odmítnout. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 238a o. s. ř. dovolání je dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2). Prostřednictvím otázek, „zda může soud rozhodnout o neúčinnosti zpětvzetí žaloby za situace, kdy žalovaný vysloví souhlas se zpětvzetím žaloby,“ „zda může žalovaný odvolat svůj souhlas se zpětvzetím žaloby a musí k takové změně názoru soud přihlížet,“ a otázky „(ne)existence ‚vážných důvodů‘ pro vyslovení neúčinnosti zpětvzetí žaloby“ žalobce v dovolání zpochybňuje správnost prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo podle § 222a odst. 2 o. s. ř. rozhodnuto, že zpětvzetí žaloby není účinné. Byť tento výrok formálně tvoří součást rozsudku odvolacího soudu, má povahu usnesení, neboť se jím nerozhoduje o věci samé (srov. § 152 odst. 1 a § 167 odst. 1 o. s. ř.). Usnesení, jímž odvolací soud v průběhu řízení o odvolání proti rozhodnutí soudu ve věci samé podle § 222a odst. 2 o. s. ř. rozhodne, že zpětvzetí žaloby není účinné (tj. nepřezkoumává k odvolání účastníka rozhodnutí soudu prvního stupně o neúčinnosti zpětvzetí žaloby), má charakter procesního rozhodnutí vydaného v rámci odvolacího řízení. Nejde o rozhodnutí, kterým se odvolací řízení končí a jehož přípustnost by mohla být založena podle § 237 o. s. ř. Současně takové rozhodnutí nelze subsumovat ani pod rozhodnutí odvolacího soudu taxativně vyjmenovaná v § 238a o. s. ř., tj. tam uvedená rozhodnutí vydaná v průběhu odvolacího řízení, v nichž odvolací soud posuzoval procesní otázky, které vyvstaly až v odvolacím řízení a které neřešil soud prvního stupně v rozhodnutí napadeném odvoláním, u nichž zákonodárce pro jejich význam umožnil, aby rozhodnutí o nich podléhalo přezkumu dovolacího soudu (stanovil přípustnost dovolání proti nim podaných), přestože nesplňují podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť se jimi nekončí odvolací řízení. Proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto podle § 222a odst. 2 o. s. ř. o neúčinnosti zpětvzetí žaloby (tj. i proti prvnímu výroku napadeného rozhodnutí) tedy zákon dovolání nepřipouští [srov. Šebek, Roman. § 222a (Zpětvzetí žaloby či jiného návrhu na zahájení řízení za odvolacího řízení). In: Svoboda, Karel, Smolík, Petr, Levý, Jiří, Doležílek, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 991, v judikatuře Nejvyššího soudu srov. mutatis mutandis například usnesení ze dne 9. 10. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3238/2019, ze dne 29. 6. 2020, sen. zn. 29 ICdo 85/2020, ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1292/2020, a ze dne 20. 9. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2079/2022, jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz]. Okolnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném rozsudku nesprávné poučení o tom, že dovolání (při splnění dalších podmínek) je přípustné i vůči prvnímu výroku (poučení o přípustnosti dovolání se týkalo rozsudku jako celku), možnost podat dovolání tam, kde to zákon nepřipouští, nezakládá (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod č. 51/2003 Sb. rozh. obč., a nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, jenž je veřejnosti dostupný – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu – na https://nalus.usoud.cz). Žalobce napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém jeho rozsahu, tedy i v té části výroku druhého a ve výroku třetím, jimiž bylo rozhodováno o nákladech řízení. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však dovolání není přípustné proti výrokům o nákladech řízení. Dále se Nejvyšší soud zabýval přípustností dovolání v rozsahu, v němž žalobce napadal druhý