23 Cdo 1379/2023 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1379/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 8. 2025 Spisová značka:23 Cdo 1379/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.1379.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nemajetková újma (o. z.) Dobrá pověst Právnická osoba Dotčené předpisy:§ 135 o. z. § 2894 odst. 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1379/2023-311 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně BEAS, a.s., sídlem v Chroustníkově Hradišti č. p. 89, identifikační číslo osoby 15061205, zastoupené JUDr. Ondřejem Moravcem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 832/19, proti žalovanému J. Š., zastoupenému JUDr. Jiřím Konečným, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 481/12, o ochranu pověsti právnické osoby, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn 39 Cm 17/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2022, č. j. 3 Cmo 177/2019-275, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2022, č. j. 3 Cmo 177/2019-275, se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 29. 5. 2019, č. j. 39 Cm 17/2018-132, zastavil řízení v části o uložení povinnosti žalovanému uveřejnit omluvu za vyjádření žalovaného pro Českou tiskovou kancelář (výrok I), uložil žalovanému povinnost uveřejnit blíže specifikovanou omluvu žalobkyni v denících Hospodářské noviny a DNES za výrok žalovaného pronesený dne 23. 3. 2016 na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu (výrok II) a rozhodl o svědečném a nákladech řízení (výroky III až V). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala ochrany své pověsti, do které měl žalovaný zasáhnout nepravdivými výroky ohledně financování výstavby a zprovoznění nové moderní pekárny žalobkyně, nejprve v roce 2015 pro Českou tiskovou kancelář, následně dne 23. 3. 2016 na schůzi Parlamentu České republiky. 3. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze dovoláním napadeným rozsudkem (v pořadí již druhým rozsudkem v projednávané věci) rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II změnil tak, že se žaloba o uložení povinnosti žalovanému uveřejnit blíže specifikovanou omluvu žalobkyni v denících Hospodářské noviny a DNES za výrok na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu zamítá (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý až čtvrtý výrok). 4. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Předmětem řízení před odvolacím soudem bylo posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o tom, zda žalovaný vytýkaným jednáním zasáhl do pověsti žalobkyně a zda má žalobkyně za takový zásah právo na odčinění nemajetkové újmy poskytnutím přiměřeného zadostiučinění, přičemž byl vázán předchozím rozsudkem dovolacího soudu v téže věci (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 23 Cdo 672/2021), že poslanec je v daném případě za projev v Poslanecké sněmovně odpovědný ve smyslu § 135 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále také jen „o. z.“). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že jednání žalovaného bylo objektivně způsobilé zasáhnout do pověsti žalobkyně. Podle odvolacího soudu se může právnická osoba dotčená neoprávněným zásahem do své pověsti podle § 135 odst. 2 o. z. domáhat, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 327/2021, uveřejněném pod číslem 66/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, však právnická osoba podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 nemá právo na odčinění nemajetkové újmy způsobené (samotným) neoprávněným zásahem do své pověsti podle § 135 odst. 2. Jelikož žalobkyně nárok (uveřejnění omluvy) v řízení uplatňovala z titulu ochrany pověsti právnické osoby, odvolací soud žalobu zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Rozsudek odvolacího soudu napadla v rozsahu prvního výroku žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřovala v tom, že rozsudek odvolacího soudu závisí ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) na vyřešení (i) otázky hmotného práva, která byla dovolacím soudem vyřešena a má být posouzena jinak, a to konkrétně zda občanský zákoník přiznává právnickým osobám nárok na odčinění nemajetkové újmy vzniklé neoprávněným zásahem do jejich práva na ochranu dobré pověsti vyvolaným uvedením nepravdivých skutečností dotýkajících se jejich dobré pověsti formou omluvy. 6. Dovolatelka dále shledává dovolání přípustným pro řešení otázek hmotného práva, které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny, a to konkrétně (ii) zda nárok uplatněný žalobou spočívající v tom, že osobě, která nepravdivá tvrzení porušující její právo na ochranu dobré pověsti uveřejnila, soud uloží povinnost uvést nepravdivá tvrzení na pravou míru, může být právně kvalifikován jako nárok na odstranění závadného stavu ve smyslu ust. § 135 o. z., a zda takové kvalifikaci nároku brání to, že byl v žalobě původně označen jako omluva; a (iii) zda v případě, kdy je skutkový stav možno kvalifikovat jak podle ustanovení o ochraně dobré pověsti právnické osoby, tak podle ustanovení občanského zákoníku o zákazu nekalé soutěže, představuje překážku právní kvalifikace nároku podle práva na ochranu proti nekalé soutěži skutečnost, že žalobkyně v žalobě a dalších svých procesních podáních uplatněný nárok kvalifikovala podle práva na ochranu dobré pověsti právnické osoby a zda je soud touto právní kvalifikací vázán. 7. Žalobkyně uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a o. s. ř. a navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 8. Žalovaný se k dovolání vyjádřil tak, že dovolání, i kdyby bylo přípustné, není důvodné.III. Přípustnost dovolání 9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem, posuzoval, zda je dovolání přípustné. 10. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 11. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 12. Dovolání žalobkyně je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky (i), zda zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přiznává právnickým osobám nárok na náhradu újmy vzniklé neoprávněným zásahem do jejich práva na ochranu dobré pověsti, neboť ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu byla v mezidobí překonána rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (dále též jen „velký senát“) ze dne 18. 6. 2025, sp. zn. 31 Cdo 1145/2025 (jakož i nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 26/24) a odvolací soud se při řešení dané otázky od tohoto rozsudku odchýlil. IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu 13. Dovolání je důvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu při vyřešení této otázky spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). 14. Právní posouzení věci je činnost soudu spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná, či nikoliv. 15. Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 16. Podle článku 10 odst. 1 Listiny má každý právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. 17. Podle § 135 odst. 1 o. z. právnická osoba, která byla dotčena zpochybněním svého práva k názvu nebo která utrpěla újmu pro neoprávněný zásah do tohoto práva, nebo které taková újma hrozí, zejmé