23 Cdo 1478/2017 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1478/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 2. 2019 Spisová značka:23 Cdo 1478/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.1478.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pravomoc soudu Dotčené předpisy:§ 106 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 6. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1478/2017-212 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Loncam s.r.o. „v likvidaci“, se sídlem v Bělé pod Pradědem, Domašov 445, PSČ 790 85, IČO 27719952, zastoupené JUDr. Romanem Chytilem, advokátem, se sídlem v Přerově, Jiráskova 994/9, PSČ 750 02, proti žalovaným 1. GEOSAN STAVEBNÍ a.s., se sídlem v Praze 7 - Holešovicích, U Průhonu 1516/32, PSČ 170 00, IČO 25671464, zastoupené Mgr. Danielem Thelenem, advokátem, se sídlem v Praze 7 - Holešovicích, U Průhonu 1516/32, PSČ 170 00, a 2. CP Praha s.r.o., v likvidaci, se sídlem v Praze 3 – Žižkově, Pitterova 2855/13, PSČ 130 00, IČO 27640965, zastoupené JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Brně - Pisárkách, Hlinky 505/118, PSČ 603 00, o zaplacení částky 21 030 856 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 23/2013, o dovoláních žalobkyně a první žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 2016, č. j. 4 Cmo 216/2015-151, t a k t o : I. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 2016, č. j. 4 Cmo 216/2015-151, ve výroku pod bodem I ve vztahu k druhé žalované a ve výroku pod bodem III a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2015, č. j. 46 Cm 23/2013-105, ve výroku pod bodem I ve vztahu k druhé žalované a ve výroku pod bodem III se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Dovolání žalobkyně ve vztahu k první žalované se odmítá. III. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 2016, č. j. 4 Cmo 216/2015-151, se ve výroku pod bodem I v rozsahu, ve kterém odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu ve vztahu k první žalované, mění tak, že usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2015, č. j. 46 Cm 23/2013-105, se ve výroku pod bodem II potvrzuje, a ve výroku pod bodem II se mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit první žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 32 270,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Daniela Thelena, advokáta, se sídlem v Praze 7 - Holešovicích, U Průhonu 1516/32, PSČ 170 00. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit první žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 75 471,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Daniela Thelena, advokáta, se sídlem v Praze 7 - Holešovicích, U Průhonu 1516/32, PSČ 170 00. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10. 7. 2015, č. j. 46 Cm 23/2013-105, zastavil řízení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II a III). Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalovaným zaplacení částky 21 030 856 Kč s příslušenstvím. Tato částka představuje nezaplacené faktury ze smlouvy o dílo. Soud prvního stupně usnesením ze dne 19. 9. 2014, č. j. 46 Cm 23/2013-73, vyzval žalované, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení vyjádřily ve věci samé k žalobě. Usnesení bylo první žalované doručeno dne 19. 9. 2014 a druhé žalované dne 21. 9. 2014. Dne 20. 10. 2014, resp. 21. 10. 2014 doručily první žalovaná a druhá žalovaná soudu podání, v němž ve smyslu § 106 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), namítly, že věc nemůže být projednávána před obecnými soudy, jelikož ve smlouvě o dílo uzavřené mezi účastníky byla sjednána výlučná pravomoc Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (dále jen „rozhodčí soud“). Podle soudu prvního stupně byla námitka žalovaných učiněna včas, neboť byla podána v rámci 30denní stanovené lhůty k vyjádření k žalobě, a současně se jednalo o první procesní úkon žalovaných ve věci. Soud prvního stupně považoval námitku za důvodnou, „když rozhodčí doložka obsažená v článku XIII odst. 5 Všeobecných smluvních podmínek je platným ujednáním, které zakládá řešit případné spory ze smlouvy nejprve vzájemným jednáním, přičemž pro případné spory s konečnou platností je k rozhodování sporu stranami dohodnuta pravomoc Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Rozhodčí doložka byla sjednána písemně ve Všeobecných smluvních podmínkách, na které odkazuje smlouva o dílo v článku G) v souladu s § 3 rozhodčího řádu a ve smlouvě nebylo výslovně vyloučeno, že rozhodčí smlouva neváže právní nástupce stran podle § 2 odst. 5 zákona o rozhodčím řízení.“ K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 10. 2016, č. j. 4 Cmo 216/2015-151, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2015, č. j. 46 Cm 23/2013-105, ve výroku pod bodem I potvrdil; ve výroku pod bodem II změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit první žalované na nákladech řízení částku 2 541 Kč; ve výroku pod bodem III změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit druhé žalované na nákladech řízení částku 2 541 Kč (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky pod body II a III). Odvolací soud odkázal na závěry soudu prvního stupně o tom, že věc měla být podle smlouvy uzavřené mezi účastníky projednána rozhodci, což dovodil z obsahu smlouvy o dílo č. 2006/A.06052.1.160/S55 uzavřené dne 22. 6. 2007 mezi právním předchůdcem žalobkyně společností ARTEKO – Jeseník s.r.o., IČO 26793652, (dále jen „ARTEKO – Jeseník s.r.o.“) jako zhotovitelem a první žalovanou jako objednatelem (dále jen „smlouva o dílo“), jejíž součástí byla rozhodčí doložka zakládající pravomoc rozhodčího soudu. Podle odvolacího soudu je rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 23 Cdo 111/2009, ve vztahu mezi žalobkyní a první žalovanou v posuzovaném případě naprosto nepřiléhavé, neboť toto rozhodnutí se zabývalo otázkou, zda je rozhodčí doložka závazná též pro ručitele zajišťujícího závazek jedné ze stran smlouvy, jejíž součástí byla též rozhodčí doložka. Odvolací soud dále konstatoval, že v případě druhé žalované, jako investora stavby, se uplatní ustanovení čl. IX bodu 1 smlouvy o obchodní spolupráci uzavřené mezi ní a původním věřitelem (zhotovitelem), jež stanoví: „Pokud Generální zhotovitel (první žalovaná) neuhradí dodavateli v řádném termínu ani po druhé upomínce fakturu za již provedenou část díla, zavazuje se investor neuhrazené faktury uhradit do 15 dnů ode dne, kdy bude dodavatelem k úhradě písemně vyzván. Pro takový případ dává dodavatel jako budoucí věřitel souhlas s tím, aby investor nastoupil jako dlužník za generálního zhotovitele. Zákonná forma písemné smlouvy o převzetí dluhu podle § 531 a násl. obč. zák. není tímto ujednáním dotčena.“ Z uvedeného je podle odvolacího soudu zřejmý důvod, proč žaloba směřuje i proti druhé žalované, která se stala na základě této dohody dlužníkem vedle první žalované. Jelikož z § 2 odst. 5 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném do 31. 12. 2007 (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“), plyne, že rozhodčí smlouva váže také právní nástupce stran, pokud to strany v této smlouvě výslovně nevyloučí, dopadá rozhodčí doložka ze smlouvy o dílo na právního nástupce první žalované, tedy na druhou žalovanou. Proti usnesení odvolacího soudu podaly žalobkyně a první žalovaná dovolání. Žalobkyně dovoláním napadla usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu. Přípustnost dovolání spatřuje v naplnění § 237 o. s. ř., když má za to, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž vyřešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, zejména při posuzování otázky platnosti a existence rozhodčí doložky, a to především rozdílně oproti rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 23 Cdo 111/2009, v návaznosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2351/2007. Žalobkyně je přesvědčena, že odvolací soud pochybil, když odmítl přihlédnout k rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 23 Cdo 111/2009, především s ohledem na vztah mezi žalobkyní a druhou žalovanou i na vztah mezi žalobkyní a první žalovanou. Nejvyšší soud v předmětném rozhodnutí dovodil, že rozhodčí doložka nedopadá na takové právní vztahy, jejichž subjektem jsou třetí osoby, které s vedením rozhodčího řízení nevyslovily souhlas. Např. na ručitele by bylo možné vztáhnout rozhodčí doložku pouze v případě, že by tento ručitel (třetí sub