23 Cdo 1483/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1483/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2025 Spisová značka:23 Cdo 1483/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.1483.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Cizinci Náhrada nákladů spojených s péčí o zdraví Smlouva o péči o zdraví (o. z.) Dotčené předpisy:§ 1 předpisu č. 372/2011 Sb. § 2 odst. a předpisu č. 372/2011 Sb. § 2 odst. 4 předpisu č. 372/2011 Sb. § 3 odst. 1 předpisu č. 372/2011 Sb. § 28 odst. 1 předpisu č. 372/2011 Sb. § 28 odst. 3 písm. f) předpisu č. 372/2011 Sb. § 31 odst. 1,2,4,5 předpisu č. 372/2011 Sb. § 34 odst. 1 a 7 předpisu č. / Sb. § 35 odst. 1,3 a 4 předpisu č. 372/2011 Sb. § 38 odst. 1,3,4,5 a 7 předpisu č. 372/2011 Sb. § 41 odst. 1 písm. c) předpisu č. 372/2011 Sb. § 41 odst. 2 předpisu č. 372/2011 Sb. § 45 odst. 2 písm. a) a b) předpisu č. 372/2011 Sb. § 48 odst. 1 písm. c) předpisu č. 372/2011 Sb. § 48 odst. 3 předpisu č. 372/2011 Sb. § 2636 o. z. § 2637 o. z. § 2642 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:6. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1483/2024-174 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce Ústavu pro péči o matku a dítě, se sídlem v Praze 4, Podolské nábřeží 157/36, identifikační číslo osoby 00023698, zastoupeného JUDr. Pavlínou Fojtíkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 4, Pobočná 1395/1, proti žalovaným 1) T. T. N. T. a 2) T. D. D., oběma zastoupeným JUDr. Kateřinou Švecovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Šafaříkovy sady 2455/5, o zaplacení 4 942 498 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 12 C 475/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 3. 2024, č. j. 56 Co 244/2023-146, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 3. 2024, č. j. 56 Co 244/2023-146, a rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 24. 10. 2023, č.j. 12 C 475/2022-11, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Karlových Varech k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se v řízení domáhal po žalovaných zaplacení částky ve výši 4 942 498 Kč s příslušenstvím jako úhrady za porodní a poporodní zdravotní péči poskytnutou žalobcem jejich dvěma dětem, které žalovaná 1) u žalobce předčasně porodila. Tvrdil, že předčasně narozená dvojčata nebyla účastna na systému veřejného zdravotního pojištění. Oba žalovaní s poskytováním péče jejich dětem a s jejich hospitalizací u žalobce souhlasili. Žalobce též poukázal na písemný návrh smlouvy (který žalovaní podepsaný žalobci nevrátili), v němž bylo uvedeno, že cena za péči bude ohodnocena počtem bodů dle vyhlášky č. 34/1998 Sb. a cena bodu bude 1,32 Kč. Za zdravotní péči poskytnutou dětem žalovaných uhradila žalobci plnění (do výše sjednaného limitu 500 000 Kč za péči o novorozence) Pojišťovna VZP a. s. (dále jen „PVZP“), u které měla žalovaná 1) sjednáno komplexní pojištění cizinců PLUS, typ Novorozenec (v něm byl též sjednán limit plnění 90 000 EUR za péči o matku). Podle tvrzení žalobce byli žalovaní o vyčerpání pojistného limitu informováni včetně toho, že bude nutné hradit poskytovanou péči nad rámec jimi sjednaného pojistného limitu. Žalovaní poskytli pouze částečnou úhradu ve výši 20 000 Kč dne 10. 9. 2020. 2. Žalovaní namítali, že žalovaná 1) měla sjednáno komplexní zdravotní pojištění cizinců PLUS s maximálními limity, na jehož pojistném zaplatila 109 000 Kč, a v souladu s tehdy platnou právní úpravou tak vytvořila maximální možné podmínky pro pojištění novorozenců. Podle žalovaných je žalobce nikdy předem neinformoval o cenách jednotlivých zdravotních služeb. Tvrdili, že žalovanému 2) byl den po porodu předán k podpisu informovaný souhlas zákonného zástupce s hospitalizací novorozence u žalobce pouze v českém jazyce, byť žalovaní nerozumí česky, a v něm žádost, aby se seznámili s vnitřním řádem žalobce a ceníkem výkonů, které nejsou z části nebo zcela hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Ohledně ceny za jednotlivé výkony a služby byli žalovaní informováni až ve chvíli, kdy jim byla předložena faktura k úhradě. Poukázali též na to, že cca po roce od narození dvojčat došlo k účinnosti novely § 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, která zakotvila zákonné veřejné zdravotní pojištění novorozenců, kteří se narodí matce s povoleným dlouhodobým pobytem, a to po dobu 60 dnů jejich věku, čímž podle nich zákonodárce reagoval na zjevnou mezeru v právní úpravě, které byly děti cizinců a jejich rodiče vystaveni ihned po jejich narození a tato mezera jim nemůže být dána k tíži. 3. Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 24. 10. 2023, č. j. 12 C 475/2022-111, žalobu co do částky 4 935 054,44 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím a co do částky 7 443,56 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím zamítl (výroky pod body I a II) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 335 112 Kč (výrok pod bodem III). 4. Soud prvního stupně ve věci rozhodl již na základě tvrzení žalobce, že přijal do péče žalovanou 1), která dne 10. 8. 2020 předčasně porodila dvojčata, jejichž otcem je žalovaný 2). Péče byla oběma novorozencům poskytována od 10. 8. 2020 do 24. 8. 2020, kdy jedno z nich zemřelo. Od 25. 8. 2020 do 9. 12. 2020 byla poskytována péče druhému z dětí. Za neodkladnou péči poskytnutou novorozencům v době od 10. 8. 2020 do 9. 12. 2020 žalobce vyúčtoval žalovaným částku 4 935 054,44 Kč (po započtení zálohy zaplacené žalovanými ve výši 20 000 Kč a úhrady ze strany komerční pojišťovny PVZP ve výši 500 000 Kč – uhrazena byla péče v rozsahu 15 ošetřovacích dnů). Zbývající část žalované částky představovaly náklady žalobce na vyšetření mateřského mléka v ceně 5 750 Kč a na kontrolu novorozence po propuštění z péče v ceně 1 693,56 Kč. Podle tvrzení žalobce byla žalovaným sdělena cena ošetřovacího dne, současně se sdělením, že v této ceně nejsou zahrnuta laboratorní vyšetření, klinická vyšetření a léky s tím, že předběžnou cenu jednotlivých vyšetření a léků nelze pro takto komplikovaný případ stanovit, nicméně, že mají možnost se kdykoliv obrátit na oddělení úhrad, kde jim bude sdělena (průběžná) aktuální cena dosud poskytnuté péče, včetně laboratorních vyšetření, klinických vyšetření a léků. 5. Při právním posouzení věci se soud prvního stupně nejprve zabýval nárokem na úhradu nákladů poskytnuté neodkladné péče. Vyšel z § 5 odst. 1 písm. a) a § 48 odst. 3 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění účinném od 29. 7. 2017 do 31. 12. 2020, opíraje se o právní názor uvedený v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2018, č. j. 70 C 146/2017-149 a na něj navazujícím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 12. 2021, sp. zn. 33 Cdo 436/2019 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupná na https://www.nsoud.cz). Ztotožnil se s názorem, že právním důvodem poskytnutí zdravotní péče dětem žalovaných byla zákonná licence, tj. zákonná povinnost žalobce poskytnout zdravotní péči nezbytnou k záchraně života a zdraví nezletilých dětí, neboť § 48 odst. 3 zákona o zdravotních službách neumožňuje poskytovateli zdravotní péče (dále též jen „poskytovatel“) odmítnout přijetí pacienta (i nepojištěného cizince) do péče nebo ukončit péči o něj, jde-li neodkladnou péči, aniž řeší otázku úhrady této neodkladné péče. Nemůže jít proto o závazek ze smlouvy (pokud byla vůbec uzavřena, neboť to bylo mezi účastníky sporné), z náhrady škody (rodiče nezletilých dětí neporušili žádnou povinnost), ani o bezdůvodné obohacení, neboť žalobce péči poskytl na základě zákonného důvodu. Analogii měl v tomto případě za nepřípustnou, neboť při neodkladné péči nejde o ryze soukromoprávní vztah, jelikož stát direktivně nařizuje v konkrétních případech zdravotní péči poskytnout a pacientovi ukládá se této péči podrobit i proti své vůli. Tento nedostatek právní úpravy nelze překlenout rozšiřujícím výkladem nepřiznivým pro pacienta. Soud prvního stupně měl tedy za to, že žalobce se domáhá uložení povinnosti k plnění tam, kde zákon mlčí o povinnosti uhradit náklady na neodkladnou péči, která byla pacientovi poskytnuta v rámci povinnosti poskytovatele zdravotních služeb poskytnout péči i nepojištěnému cizinci (§ 48 odst. 3 zákona o zdravotních službách). S přihlédnutím k čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod proto uzavřel, že příjemci zdravotní péče nelze uložit povinnost k plnění, kterou nezakládá zákon. Soud prvního stupně nesouhlasil s názorem žalobce, že za neodkladnou péči nehrazenou z veřejného zdravotního pojištění