23 Cdo 1593/2012 – Nejvyšší soud

23 Cdo 1593/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Hany Lojkáskové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně I. D., zastoupené Mgr. Ing. Janem Danihelkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Železná 490/14, proti žalované AAA BYTY.CZ akciová společnost, se sídlem v Praze 1, Masarykovo nábř. 28, IČO: 63999234, zastoupené Mgr. Davidem Belhou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 1153/13 24/291, o zaplacení částky 250.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 36 Cm 102/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2011, č. j. 3 Cmo 38/2011-124, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.616,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce Mgr. Davida Belhy, advokáta se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 1153/13. Odůvodnění: Městský soud v Praze jako soud prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. října 2010, č. j. 36 Cm 102/2009-84, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 28. června 2011, č. j. 36 Cm 102/2009-111, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 250.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok pod bodem I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi a náhradě nákladů řízení státu (výroky pod body II. a III.). S poukazem na ustanovení § 652 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák“) soud prvního stupně uzavřel, že žalované vznikl závazek ze smlouvy o obchodním zastoupení vyplatit žalobkyni odměnu za získání 1. místa v soutěži o nejlepšího pobočkového makléře roku, a to podle dohody účastnic v jednorázové výši 250.000,- Kč, splatné podle vyhlášených podmínek soutěže do 20. září 2009. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 7. listopadu 2011, č. j. 3 Cmo 38/2011-124, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I. změnil tak, že se žaloba o zaplacení částky 250.000,- Kč s příslušenstvím zamítá (první odstavec výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi a náhradě nákladů řízení státu (druhý a třetí odstavec výroku). Soudy obou stupňů vyšly ze skutkových zjištění, že účastnice uzavřely dne 5. listopadu 2007 smlouvu o obchodním zastoupení, jíž se žalobkyně zavázala vyvíjet pro žalovanou v ní specifikovanou činnost. Žalovaná se ve smlouvě a v příloze k ní zavázala platit žalobkyni, kromě paušálně sjednané měsíční částky, provize podle provizního řádu. Provizní řád pro rok 2008 obsahoval ustanovení o výhrách soutěže makléřů, podle nichž odměna za umístění v soutěži „makléř roku“ je závazkem žalované vyplývajícím ze smlouvy o obchodním zastoupení. Žalovaná vyhlásila soutěž o nejlepšího pobočkového makléře pro rok 2008, jako hlavní výhra byl určen „automobil Škoda Fabia 1.4 MPI v hodnotě 250.000,- Kč nebo měsíční paušál 21.000,- Kč“. Výhry měly být makléřům vyplaceny do 20. září 2009. Žalobkyně v této soutěži zvítězila, vyplacení výhry v podobě paušálu ve výši 21.000,- Kč měsíčně odmítla poté, co se žalovanou jednala o vyplacení jednorázové částky 250.000,- Kč. Na rozdíl od soudu prvního stupně, který měl za prokázané, že mezi účastnicemi byla uzavřena dohoda o jednorázovém vyplacení částky 250.000,- Kč, odvolací soud poté, co zopakoval dokazování smlouvou o obchodním zastoupení ze dne 5. listopadu 2007, včetně dodatku z roku 2008, provizního řádu na rok 2008 a popisu Velké soutěže pro makléře pobočkové sítě žalované na rok 2008, dospěl k opačnému skutkovému závěru. Podle jeho zjištění nebyla ani v jednom z provedených listinných důkazů obsažena dohoda smluvních stran o možnosti výplaty hlavní výhry jednorázovou částkou ve výši 250.000,- Kč v hotovosti, přičemž za změnu písemné smlouvy o obchodním zastoupení, resp. její přílohy - provizního řádu na rok 2008, nelze považovat e-mailovou korespondenci. V čl. 5, b. 6 této smlouvy se totiž smluvní strany dohodly, že veškeré změny nebo doplňky této smlouvy je možno činit pouze písemně, k tomu však, pokud jde o změnu výplaty hlavní výhry, nedošlo. Podle provizního řádu na rok 2008 přitom byla pro nejlepšího makléře roku určena cena v hodnotě 250.000,- Kč (automobil nebo dovolená) nebo paušál na další kalendářní rok ve výši 21.000,- Kč za každý měsíc práce pro společnost s tím, že makléř, který v době vyhlášení výsledků soutěže má ukončenou nebo vypovězenou smlouvu o spolupráci, nemá na tyto ceny nárok. V popisu Velké soutěže pro makléře pobočkové sítě žalované na rok 2008 byl jako hlavní výhra pro nejlepšího pobočkového makléře určen „osobní automobil Škoda Fabia 1.4 MPI v hodnotě 250.000,- Kč nebo měsíční paušál 21.000,- Kč“. Odvolací soud proto shledal skutkový závěr soudu prvního stupně, že účastnice uzavřely e-mailovou korespondencí dohodu o výplatě jednorázové částky 250.000,- Kč, nesprávným. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání ze dne 4. dubna 2012, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. l písm. a) o. s. ř. a důvody z ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu podle jejího názoru spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a z ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Nesprávnost právního posouzení věci žalobkyně spatřuje v tom, že odvolací soud: 1) nárok žalobkyně vyhodnotil jako dohodu mezi účastnicemi, ač se podle dovolatelky jedná o volbu plnění závazku provedenou žalovanou v souladu s § 561 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) a § 327 odst. 1 a odst. 2 obch. zák., kterou se žalovaná snažila v rozporu s právními předpisy následně změnit; 2) neposoudil jednání žalované, která vyhlásila soutěž o nejlepšího makléře, plnění žalobkyni přiznala, vyzvala ji k fakturaci, ale následně plnění odmítla s tím, že šlo o nevymahatelný nárok, v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku podle § 265 obch. zák.; 3) neposoudil soutěž vyhlášenou žalovanou jako veřejnou soutěž ve smyslu ustanovení občanského zákoníku, kde jednou z podmínek účasti byla uzavřená smlouva o obchodním zastoupení se žalovanou, ale jako ujednání podle smlouvy o obchodním zastoupení; 4) žalobou uplatněný nárok zamítl zcela a nepřiznal žalobkyni alespoň částečné plnění v rozsahu nároku na měsíční odměny po část roku 2009, kdy byla jeho obchodním zástupcem, podle podmínek vyhlášené soutěže; 5) nezohlednil, že podání žaloby o zaplacení částky 250.000,- Kč bylo jedinou možnou obranou žalobkyně proti neplnění závazků žalované, neboť i v případě, že by se jednalo o plnění na základě smlouvy o obchodním zastoupení, od nějž se strany nemohly odchýlit jinak než písemnou dohodou, mohla žalovat pouze náhradní plnění ve výši 250.000,- Kč, protože automobil měla žalovaná vítězi teprve obstarat, proto žalobkyně nemohla petit žaloby vyjádřit jako eventuální. 6) nevypořádal se s otázkou, zda e-mailovou korespondenci mezi stranami, pokud splňuje obecné náležitosti právního úkonu, lze považovat za písemnou dohodu, když e-mailová korespondence je běžně v obchodní i soukromé komunikaci používána a jediným rozdílem mezi klasickou písemnou formou a písemnou formou v podobě e-mailu je, že v jednom případě někdo text vytiskne a v druhém nikoliv. V souvislosti s uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování) dovolatelka namítá nesprávnost závěrů odvolacího soudu o tom, že se žalobkyně domáhala na žalované vyplacení částky 250.000,- Kč namísto automobilu Škoda Fabia a následně došlo mezi stranami k dohodě, že žalobkyně namísto automobilu obdrží částku 250.000,- Kč. Z provedených důkazů před soudem prvního stupně podle dovolatelky vyplývá, že to byla žalovaná, která určila, že namísto osobního automobilu uhradí žalobkyni částku 250.000,- Kč. Nešlo tedy o dohodu stran, ale jednostranný úkon žalované. Žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání ze dne 2. května 2012 souhlasí se závěrem odvolacího soudu, že mezi účastnicemi nebyla písemně uzavřena dohoda o jednorázové výplatě předmětné výhry v hotovosti v částce 250.000,- Kč, jelikož e-mailovou korespondenci účastnic nelze považovat za změnu smlouvy o obchodním zastoupení, resp. provizního řádu na rok 2008, když změny smlouvy bylo lze činit pouze písemně. Poukazuje na ustanovení § 40 obč. zák. podle něhož je právní úkon platný, je-li podepsán, přičemž může být podepsán elektronicky podle zvláštních předpisů. Pouhé uvedení jména a příjmení jednající osoby na konc