23 Cdo 1594/2021 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1594/2021 citace  Právní věta:Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu podle § 2952 věty druhé o. z. a zvolí-li poškozený proti škůdci právo, aby mu škůdce poskytl náhradu, je pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty takového práva určující vědomost poškozeného o osobě škůdce a o vzniku dluhu, nikoli případné splnění dluhu, nebo jeho splatnost (dospělost). Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 2. 2023 Spisová značka:23 Cdo 1594/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1594.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Promlčení Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 609 o. z. § 619 o. z. § 620 o. z. § 629 o. z. § 2894 odst. 1 o. z. § 2952 o. z. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:22. 3. 2023 Publikováno ve sbírce pod číslem:87 / 2023 Anotace:Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 75 000 Kč z titulu náhrady škody. Žalovaný měl na základě smlouvy poskytovat žalobkyni a jejím klientům služby daňového, ekonomického a organizačního poradce. Žalovaný při poskytování služby způsobil klientovi žalobkyně škodu (svým pochybení při podání žádosti o vrácení DPH), v důsledku čehož žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody vůči pojišťovně, jež nárok uznala a v rozsahu podle pojistné smlouvy uhradila. Jelikož žalobkyně zaplatila 75 000 Kč jako spoluúčast, vznikla žalobkyni v této výši škoda vymahatelná po žalovaném. Soud prvního stupně žalobu zamítl. Konstatoval sice, že ze strany žalovaného došlo k porušení povinnosti daňového poradce, shledal však důvodnou námitku promlčení. Z okolností případu dovodil, že vědomost o vzniklé škodě nabyl klient žalobkyně i samotná žalobkyně (s ohledem na její odbornost v daňovém poradenství) nejpozději v dubnu 2016 (když šlo o vratku DPH za rok 2014). Soud prvního stupně proto uzavřel, že nárok žalobkyně vůči žalovanému byl promlčen k dubnu 2019. Odvolací soud k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit požadovanou částku 75 000 Kč. Ztotožnil se skutkovými zjištěními i právním hodnocením věci. Nesouhlasil však s posouzením námitky promlčení. Odvolací soud uvedl, že je třeba odlišit povědomí žalobkyně o možné majetkové újmě v roce 2014 spočívající v protizákonném počínání žalovaného a jasným vědomím o škodě v roce 2019. Teprve od povinnosti k náhradě škody žalobkyní klientovi se odvíjí naplnění všech znaků odpovědnosti za škodu žalovaného žalobkyni v souvislosti s uplatněním nároku klientem a plněním pojišťovny. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval otázkou počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty u práva na poskytnutí náhrady podle § 2952 věta druhá o. z., spočívá-li škoda ve vzniku dluhu, a to v režimu o. z., kterým se dle § 3028 odst. 1 o. z. právní poměr mezi účastníky řídí. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1594/2021-132 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně Schaffer & Partner s. r. o., se sídlem v Praze, Vodičkova 710/31, identifikační číslo osoby 25607707, zastoupené Mgr. Šárkou Gregorovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze, Vodičkova 710/31, proti žalovanému R. G., se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Petrou Kratochvílovou, advokátkou se sídlem v Praze, Pobřežní 394/12, o zaplacení částky 75.000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 35 C 13/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2021, č. j. 35 Co 396/2020-108, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2021, č. j. 35 Co 396/2020-108, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 8. 2020, č. j. 35 C 13/2020-80, zamítl žalobu o zaplacení částky 75.000 Kč (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (II. výrok). 2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 75.000 Kč z titulu náhrady škody. Dle žalobních tvrzení měl žalovaný na základě smlouvy s žalobkyní ze dne 2. 1. 2014 poskytovat žalobkyni a jí určeným třetím osobám službu daňového, ekonomického a organizačního poradce. V souvislosti s poskytnutím služby způsobil žalovaný svým jednáním škodu klientovi žalobkyně, společnosti Miele technika s. r. o, který ji požadoval po žalobkyni. Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody vůči pojišťovně, která uznala nárok platným a vyplatila pojistné plnění se spoluúčastí. Žalobkyně musela na pojistném plnění uhradit spoluúčast 75.000 Kč, čímž jí v důsledku jednání žalovaného vznikla škoda v téže výši. 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění o tom, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 2. 1. 2014 mandátní smlouvu o poskytování daňového, ekonomického a organizačního poradenství, kdy žalobkyně vystupovala v pozici mandanta a žalovaný v pozici mandatáře. Žalovaný je podnikající fyzická osoba, daňový poradce. Daňové poradenství poskytovala žalobkyně mimo jiné i společnosti Miele technika s. r. o. (dále též „klient“) na základě smlouvy ze dne 2. 10. 2008. Agendu společnosti Miele technika s. r. o. vykonával pro žalobkyni žalovaný na základě mandátní smlouvy. Mezi povinnosti žalovaného patřila mimo jiné i povinnost podat žádost o vrácení DPH z Itálie a Slovinska za zdanitelná plnění přijatá klientem v roce 2013, v celkové výši 36.146 EUR. Žalovaný při podání žádosti o vratku DPH pochybil, neboť žádost nebyla podána prostřednictvím elektronického portálu spravovaného Generálním finančním ředitelstvím. Společnost Miele technika s. r. o. obdržela dne 1. 12. 2014 od Specializovaného finančního úřadu informaci o tom, že byla Finančním úřadem pro hl. město Prahu na tento úřad postoupena podání s přílohami, nazvanými Žádost o vrácení DPH. O pochybení žalované byl obeznámen i jednatel žalobkyně, a to právě sdělením Specializovaného finančního úřadu. Podle soudu prvního stupně od tohoto sdělení minimálně od 1. 12. 2014 musela mít žalobkyně povědomí o škodné události. S ohledem na její odbornost v oblasti daňového poradenství si musela být vědoma vzniku škody již 30. 9. 2014, když jí finanční úřad nezaslal žádné potvrzení o přijetí žádosti o vrácení DPH, ačkoli je k této povinnosti vázán zákonem. Dne 22. 2. 2019 žalobkyně informovala klienta o vzniku škody, jejíž příčinou byl nestandardní způsob podání žádosti o vrácení DPH. Dne 30. 4. 2019 společnost Miele technika s. r. o. uplatnila u žalobkyně právo na náhradu škody ve výši 36.146 EUR. Žalobkyně měla sjednáno pojištění profesní odpovědnosti, kdy spoluúčast je stanovena částkou ve výši 75.000 Kč. Dne 30. 8. 2019 byla žalobkyně informována pojišťovnou, že nárok byl uznán a pojistné plnění ve výši 852.506 Kč bylo zasláno na účet klienta. Zbylou část plnění (75.000 Kč) odpovídající spoluúčasti převedla žalobkyně na účet klienta dne 6. 9. 2019. Žalobkyně vyzvala žalovaného k náhradě škody odpovídající výši spoluúčasti žalobkyně dne 17. 6. 2019. Žaloba byla podána dne 19. 12. 2019. 4. Soud prvního stupně věc posoudil s odkazem na § 6 odst. 1 a 8 zák. č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, tak, že ze strany žalovaného došlo při výkonu činnosti k porušení povinností daňového poradce a to tím, že řádně a včas nepodal žádost klienta o vratku DPH. Soud prvního stupně tak považoval za prokázané, že škoda vznikla na základě porušení povinnosti žalovaným při poskytování daňového poradenství žalobkyni, která tímto porušila svou povinnost při poskytování daňového poradenství klientovi. 5. K námitce promlčení, kterou vznesl žalovaný, soud prvního stupně na základě § 619, § 620, § 629, § 635 a § 636 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dovodil, že je důvodná. Škodná událost nastala po 30. 9. 2014 při nesprávném podání žádosti o vratku DPH žalovaným. Soud prvního stupně dovodil, že vědomost o již vzniklé škodě žalobkyně i klient nabyli nejpozději v dubnu 2016. Za tohoto stavu je odůvodněn závěr, že nejpozději od tohoto okamžiku (duben 2016), kdy žalobkyně i klient měli k dispozici všechny potřebné skutkové okolnosti, z nichž bylo možno dovodit jednak vznik škody, její (přibližný) rozsah, a odpovědný subjekt, je třeba odvíjet počátek běhu tříleté subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění nároku na náhradu škody. Soud prvního stupně tak uzavřel, že nárok žalobkyně vůči žalovanému je k dubnu 2019 promlčen. 6. Na tomto základě soud prvního stupně shledal žalobu nedůvodnou a v celém ro