23 Cdo 1705/2019 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1705/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 7. 2019 Spisová značka:23 Cdo 1705/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.1705.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 451 předpisu č. 40/1964Sb. ve znění do 31.12.2013 § 454 předpisu č. 40/1964Sb. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 10. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1705/2019-423 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně Městské části Praha 7, Praha 7 - Holešovice, nábřeží Kapitána Jaroše 1000/7, PSČ 170 00, IČO 00063754, zastoupené Mgr. Vítem Veselým, advokátem se sídlem Praha 1, Revoluční 1082/8, PSČ 110 00, proti žalované 1) B.H.S. BOHEMIA, a.s., se sídlem Praha 4, Nad spádem 641/20, PSČ 140 00, IČO 26782014, zastoupené Mgr. Davidem Štůlou, advokátem se sídlem Praha 6, Eliášova 266/3, PSČ 160 00, a žalované 2) MAURI s.r.o., se sídlem Praha 8 - Karlín, Šaldova 417/26a, PSČ 186 00, IČO 28496141, zastoupené JUDr. Veronikou Ordnungovou, advokátkou se sídlem Praha 6, U Ladronky 1145/42, PSČ 169 00, o zaplacení 5 934 700 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 34/2016, o dovolání žalobkyně a žalované 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2018, č. j. 69 Co 275/2018 – 369, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 1. 2019, č. j. 69 Co 275/2018 – 378, t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2018, č. j. 69 Co 275/2018 – 369, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 1. 2019, č. j. 69 Co 275/2018 – 378, se ve výroku I. a III. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Dovolání žalované 1) se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 4. 2018, č. j. 28 C 34/2016-283, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 27. 6. 2018, č. j. 28 C 34/2016-327, výrokem I. uložil žalované 2) zaplatit žalobkyni 5 644 850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 644 850 Kč od 8. 5. 2015 do zaplacení; výrokem II. zamítl žalobu vůči žalované 1); výrokem III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení a výrokem V. zamítl žalobu vůči žalované 2) co do částky 289 850 Kč s příslušenstvím. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. 10. 2018, č. j. 69 Co 275/2018 – 369, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 1. 2019, č. j. 69 Co 275/2018 – 378, výrokem I. změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení 5 644 850 Kč s příslušenstvím vůči žalované 2) zamítl; výrokem II. změnil zamítavý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 934 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 8. 5. 2015 do zaplacení; výrokem III. rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 729 906,70 Kč a výrokem IV. rozhodl o povinnosti žalované 1) zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 1 243 441,20 Kč. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně do výroku I. a III. a žalovaná 1) do všech výroků rozsudku odvolacího soudu. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že dovolání žalobkyně i žalované 1) bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnými subjekty – účastnicemi řízení, které jsou řádně zastoupené advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), posuzoval přípustnost podaných dovolání. Nejvyšší soud nejprve posuzoval přípustnost dovolání žalobkyně podaného do výroku I. rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby vůči žalované 2) ohledně zaplacení částky 5 644 850 Kč s příslušenstvím, a do výroku III. rozsudku odvolacího soudu, týkajícího se rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanou 2). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně, jímž vymezila přípustnost dovolání tím, že odvolací soud se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to od rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2307/2013 při řešení otázky možnosti souběhu nároku žalobkyně na náhradu škody vůči žalované 1) a nárokem na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované 2), je podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud se od judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 9. 12. 2015 sp. zn. 31 Cdo 2307/2013, publikovaném v Soudní judikatuře pod č. 93/2016) odchýlil, jestliže nepovažoval za oprávněný návrh žalobkyně, která požadovala zaplacení částky 5 934 700 Kč po žalované 1) z titulu náhrady škody způsobené jí porušením smlouvy o dílo ze dne 20. 3. 2009, uzavřené mezi žalobkyní, jako objednatelkou a žalovanou 1), jako zhotovitelkou díla, jejímž předmětem bylo komplexní zajištění vydávání magazínu s názvem Hobulet, a zároveň se domáhala zaplacení žalované částky po žalované 2) z titulu vydání bezdůvodného obohacení, které měla žalovaná 2) získat ponecháním si příjmů z inzerce uveřejňované v předmětném časopise, jehož vydávání zajišťovala, jako subdodavatel, a to s tím, že v rozsahu plnění žalovanou 1) zaniká nárok žalobkyně vůči žalované 2). Nejvyšší soud v uvedeném citovaném rozsudku řešil obdobnou skutkovou situaci, jako v dané věci, a dospěl k závěru, že jsou-li splněny předpoklady vzniku nároků a) odpovědnosti za škodu (povinnost k náhradě škody) mezi poškozeným a škůdcem, který vznik újmy zapříčinil, aniž sám získal peněžní prostředky, a b) odpovědnosti za bezdůvodné obohacení, v jejímž rámci má poškozený (ochuzený) právo na vydání bezdůvodného obohacení od osoby odlišné od škůdce, jejíž majetkový stav se přijetím plnění zvětšil, je poškozený (v nyní přezkoumávané věci žalobkyně) oprávněn vyžadovat plnění od kteréhokoliv subjektu, případně i od obou (všech), samozřejmě s tím, že se mu celkově může dostat pouze té částky, o kterou přišel; v rozsahu plnění jednoho povinného subjektu zaniká nárok oprávněného (věřitele) i vůči druhému povinnému (tzv. falešná solidarita). Okolnost, že je tu více osob, kterým podle různých ustanovení zákona vznikla či mohla vzniknout současně závazková povinnost, není podle závěru v uvedeném rozhodnutí důvodem, který by vylučoval povinnost škůdce nahradit škodu, tj. újmu v majetkové sféře poškozeného. Případná existence nároku poškozeného na vydání bezdůvodného obohacení od toho, kdo jej získal, nezbavuje poškozeného práva požadovat náhradu škody od osoby, která naplnila předpoklady odpovědnosti za škodu, způsobenou odčerpáním peněz ve prospěch obohaceného, ani nepodmiňuje vznik či úspěšnost nároku na náhradu škody uplatněním nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nejvyšší soud s ohledem na uvedené předchozí závěry v citovaném rozhodnutí dospěl v nyní přezkoumávané věci k závěru, že odvolací soud se odchýlil od uvedené judikatury Nejvyššího soudu a rozhodnutí odvolacího soudu tak spočívá ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. na nesprávném právním posouzení otázky možnosti souběhu nároku žalobkyně na náhradu škody vůči žalované 1) a nárokem na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované 2) a že dovolání žalobkyně je tedy důvodné, zamítl-li odvolací soud žalobu vůči žalované 2). Nejvyšší soud z uvedeného důvodu rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. a závislém výroku III. podle § 243e odst. 1 o. s. ř., bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.), zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243g odst. 1 o. s. ř.), v němž se bude odvolací soud řídit právním názorem vyjádřeným ve shora uvedené judikatuře Nejvyššího soudu (§ 243g odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.); odvolací soud rozhodne také o dosavadních nákladech řízení ve vztahu žalobkyně a žalované 2), včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1, věta druhá o. s. ř.). Nejvyšší soud se dále zabýval dovoláním podaným žalovanou 1), která podala dovolání do všech výroku rozsudku odvolacího soudu, a tedy i do té části rozhodnutí, podle níž odvolací soud (výrokem I.) změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu vůči žalované 2) zamítl, a kdy výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů žalobkyně vůči žalované 2). Nejvyšší soud je nucen k této části dovolání konstatovat, že k podání dovolání je oprávněn (subjektivně legitimován) podle § 240 odst. 1 o. s. ř. toliko ten účastník řízení, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala určitá újma odstranitelná rozhodnutím dovolacího soudu [srov. např. usnesení Nejv