23 Cdo 1802/2023 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1802/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 4. 2024 Spisová značka:23 Cdo 1802/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.1802.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Ochranné známky Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 10 odst. 1 písm. c) předpisu č. 441/2003 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:22. 5. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 26.07.2024I.ÚS 2108/24 Tomáš Langášek odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost19. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1802/2023-624 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Nakladatelství Fraus, s. r. o., se sídlem v Plzni, Edvarda Beneše 2438/72, identifikační číslo osoby 64831027, zastoupené JUDr. Petrem Holým, advokátem se sídlem v Praze 9, Místecká 567, proti žalované TAKTIK International, s. r. o., se sídlem v Košicích, Krompašská 510/96, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 36843954, podnikající na území České republiky prostřednictvím TAKTIK International s. r. o., organizační složka, se sídlem v Praze 7, Argentinská 1621/36, identifikační číslo osoby 28495802, zastoupené Dr. iur. Erwinem Hanslikem, advokátem se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 1078/1, o ochranu práv vlastníka ochranné známky a ochranu před nekalou soutěží, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 11/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2022, č. j. 3 Cmo 59/2022-570, takto: Dovolání se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 3. 2022, č. j. 41 Cm 11/2015-506, zamítl žalobu s návrhem, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se nabídky, distribuce a prodeje pracovních sešitů Hravá čeština 6, Hravá čeština 7, Hravá čeština 8, Hravá čeština 9, Hravá fyzika 6, Hravá fyzika 7, Hravá fyzika 8, Hravá fyzika 9, Hravý zeměpis 6, Hravý zeměpis 7, Hravý zeměpis 8, Hravý zeměpis 9 a Hravá matematika 6 (výrok I). Dále zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost sdělit žalobkyni informace tam specifikované týkající se pracovních sešitů uvedených ve výroku I, a to zvlášť pro každý kalendářní rok počínaje rokem 2020 (výrok II). Dále zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zveřejnit na www stránkách www.etaktik.cz omluvu ve výroku specifikovanou (výrok III). Soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni přiměřené zadostiučinění ve výši 300 000 Kč (výrok IV) a rozhodl o nákladech řízení (výrok V). 2. Jednalo se v pořadí o již třetí rozsudek soudu prvního stupně. Jeho první rozsudek ze dne 9. 11. 2016, č. j. 41 Cm 11/2015-216, byl k odvolání žalované ve vyhovujících výrocích částečně potvrzen, částečně změněn tak, že se žaloba zamítá a částečně zrušen rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 20. 2. 2018, č. j. 3 Cmo 38/2017-252. Soud prvního stupně poté rozhodl v pořadí druhým rozsudkem ze dne 18. 7. 2018, č. j. 41 Cm 11/2015-302, proti němuž se odvolaly obě účastnice řízení. Odvolací soud usnesením ze dne 21. 9. 2021, č. j. 3 Cmo 176/2020-393, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem tohoto rozhodnutí byl v mezidobí vydaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 23 Cdo 4406/2018, kterým Nejvyšší soud k dovolání žalované zrušil (v tam uvedených potvrzujících výrocích) v pořadí první rozsudek odvolacího soudu a první rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. K odvolání žalobkyně i žalované proti v pořadí třetímu rozsudku soudu prvního stupně ze dne 16. 3. 2022 odvolací soud v pořadí třetím rozsudkem ze dne 14. 12. 2022, č. j. 3 Cmo 59/2022-570, zamítl návrh žalované na přerušení řízení za účelem položení předběžné otázky SDEU (první výrok), dále odmítl odvolání žalobkyně proti výroku IV rozsudku soudu prvního stupně (druhý výrok). Dále rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II a III potvrdil a ve výrocích IV a V zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (třetí výrok). 4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně výslovně v rozsahu druhého výroku a v potvrzující části třetího výroku dovoláním, jehož přípustnost spatřovala podle § 237 o. s. ř. v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka konkrétně formulovala následující otázky: a) Zda je omezení práv vlastníka ochranné známky podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), (dále jen „zákon o ochranných známkách“), podmíněno nezbytností užití ochranné známky pro určení účelu výrobku. b) Zda je omezení práv k ochranné známce determinováno objektivní nezbytností užití označení nebo/i objektivní nezbytností poskytnutí informace spotřebiteli či obojím. c) Zda je případný rozpor s dobrými mravy/obchodními zvyklostmi či pravidly hospodářské soutěže předpokladem či důsledkem neoprávněného užití ochranné známky jiného dle § 10 zákona o ochranných známkách. d) Zda je účel výrobku podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona o ochranných známkách determinován objektivně relevantními skutkovými okolnostmi na trhu nebo subjektivně soutěžním záměrem uživatele cizí ochranné známky. e) Otázka týkající se tvrzení, prokazování a posuzování přiměřenosti zadostiučinění, kterou dovolatelka formulovala prostřednictvím několika podotázek. f) Otázka týkající se rozsahu a obsahu nároku na poskytnutí informací podle § 6 zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a ochraně obchodního tajemství (dále také „ZVPPV“), kterou taktéž formulovala jako několik podotázek vztahujících se k procesním aspektům ukládání této povinnosti a k jejímu rozsahu. 5. U otázky uvedené pod bodem a) dovolatelka namítala, že se odvolací soud odchýlil od původního rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 23 Cdo 4406/2018, neboť otázku nezbytnosti užití ochranné známky pro určení účelu výrobku vůbec neposuzoval. U otázky pod bodem b) namítala, že odvolací soud nesprávně vyložil závěry rozsudku Soudního dvora EU (dále také „SDEU“) ze dne 17. 3. 2005, ve věci The Gillette Company a Gillette Group Finland Oy proti LA-Laboratories Ltd Oy, C-228/03, neboť v nyní projednávané věci nebyly dle jejího názoru splněny podmínky pro legitimní užití cizí ochranné známky. Dovolatelka má za to, že v projednávané věci nebylo užití její ochranné známky nezbytné, neboť užití je nezbytné jen tehdy, pokud představuje jediný prostředek, jak informaci spotřebiteli poskytnout a současně pokud spotřebitel přesně takovou informaci nezbytně potřebuje. Kritérium nezbytnosti je tak dle judikatury SDEU nutno posuzovat objektivně. U otázky pod bodem c) dovolatelka namítala, že odvolací soud otočil kauzalitu, neboť soulad s dobrými mravy není následkem legitimnosti užití ochranné známky třetí strany, ale jejím předpokladem. Otázka pod bodem d) se opět [stejně jako otázky a) a b)] týkala posouzení nezbytnosti užití cizí ochranné známky a dovolatelka u ní opět odkazovala na judikaturu SDEU ke kritériu objektivní nezbytnosti užití ochranné známky třetí osoby. 6. U otázek, které jsou výše uvedeny pod bodem e) jako otázky týkající se tvrzení, prokazování a posuzování přiměřenosti zadostiučinění, se dovolatelka tázala, zda je výše přiměřeného zadostiučinění otázkou volné úvahy soudu či jde o skutkovou okolnost, kterou tvrdí a prokazuje žalobkyně. Dále zda je soud vázán návrhem ohledně výše přiměřeného zadostiučinění, zda je změna odhadu žalobkyně ohledně přiměřené výše žádaného zadostiučinění změnou žaloby, zda je odvolání ve věci samé přípustným opravným prostředkem proti usnesení o nepřipuštění změny žaloby a zda rozhodnutí o přiměřeném zadostiučinění představuje překážku věci rozhodnuté pro domáhání se zvýšení přiměřeného zadostiučinění. U jednotlivých podotázek dovolatelka odkazovala na judikaturu Ústavního soudu. 7. Rovněž poslední otázku výše uvedenou pod bodem f) dovolatelka formulovala jako několik dílčích otázek týkajících se informační povinnosti podle § 6 ZVPPV. Konkrétně se tázala, zda je rozsah informační povinnosti porušovatele podle zákona o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví omezen pouze na registrovaná průmyslová práva, dá