23 Cdo 1842/2023 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1842/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 4. 2024 Spisová značka:23 Cdo 1842/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.1842.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Zdravotní pojištění Započtení Zdravotnictví Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 17 předpisu č. 48/1997 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:22. 5. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1842/2023-506 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně MUDr. Aleny Prokšové, se sídlem v Praze 3, Olšanská 2666/7, identifikační číslo osoby 60436859, zastoupené JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, proti žalované Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, identifikační číslo osoby 41197518, o zaplacení částky 1 664 796,06 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 12 C 461/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2023, č. j. 53 Co 407/2022-464, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 11. 4. 2022, č. j. 12 C 461/2019-386, zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 659 807,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 659 807,08 Kč od 22. 7. 2020 do zaplacení (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 988,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 988,98 Kč od 22. 7. 2020 do zaplacení (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované uhrazení částky 1 664 796,06 Kč jako doplatku ceny zdravotních služeb poskytovaných žalobkyní pojištěncům žalované v letech 2011 až 2015. 3. K odvolání žalobkyně i žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 2. 2023, č. j. 53 Co 407/2022-464, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (první výrok), ve výroku II jej změnil tak, že se žaloba o zaplacení částky 4 988,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 22. 7. 2020 do zaplacení zamítá (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (třetí výrok). 4. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry učiněnými soudem prvního stupně. V rámci právního posouzení odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně posoudil nároky žalobkyně na doplatek za poskytnuté zdravotní služby za roky 2011, 2012, 2013 a 2014 jako promlčené. Ohledně nároku žalobkyně na doplatek za zdravotní služby za rok 2015 odvolací soud uzavřel, že výše a výpočet celkové úhrady ze strany žalované za tento rok se řídí úhradovým mechanismem stanoveným v úhradovém dodatku, který žalobkyně a žalovaná pro rok 2015 uzavřely. Žalovaná dle odvolacího soudu mechanismus při stanovení výše úhrady dodržela a odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Ohledně částky 4 988,98 Kč s příslušenstvím změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, neboť se dle odvolacího soudu jednalo o nepřesnost při výpočtu provedeného soudem prvního stupně. 5. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu dovoláním, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí dle žalobkyně závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavní soudu, a to (i) zda lze bez dalšího akceptovat v rámci rozhodování o úhradě zdravotní péče v odbornosti 603 a 604 pro rok 2015 podzákonný předpis, konkrétně vyhlášku č. 324/2014 Sb., vyhláška o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2015 (dále jen „vyhláška č. 324/2014 Sb.“), ačkoliv přenesení mechanismu tvorby ceny do podzákonné úrovně, jak plyne z ustanovení § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., zákon o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“), je v rozporu s čl. 31 Listiny základních práv a svobod, (ii) zda je možné provést jednostranné započtení pohledávek žalované vůči žalobkyni za situace, kdy je ve smlouvě uvedeno, že zápočet je možný pouze v případě zjištění pochybení ve vyúčtování ve smyslu čl. 4 odst. 8 přílohy vyhlášky č. 618/2006 Sb., kterou se vydávají rámcové smlouvy, což předpokládá provedení kontroly dle § 42 zákona č. 48/1997 Sb., (iii) zda státní regulace, která vychází ze zohlednění výše vybraného pojistného, výše nákladů při poskytování zdravotní péče a dalších faktorů, má zohlednit i možnost tvorby zisku a právo vlastnit majetek ve smyslu závěrů Pléna Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2000, sp. zn. Pl. ÚS 24/99, ze dne 13. 9. 2011, sp. zn. I. ÚS 2785/08, a ze dne 22. 10. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 19/13, a (iv) zda pohledávky žalované byly způsobilé k započtení proti pohledávkám dovolatelky. 6. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7. Žalovaná se k dovolání žalobkyně vyjádřila tak, že navrhuje řízení v rozsahu, v jakém dovolání směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, zastavit, ve zbylém rozsahu navrhuje dovolání odmítnout, případně zamítnout. 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posoudil, zda dovolání obsahuje zákonem vyžadované náležitosti a zda je přípustné. 9. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 10. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. Ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). 12. Dovolací soud v první řadě uvádí, že dovolatelka v dovolání ohlašuje, že svým dovoláním napadá rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolací soud nicméně přihlédl k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) a shledal, že dovolání ve skutečnosti proti rozhodnutí soudu prvního stupně nesměřuje, když k tomu postrádá i jakékoliv odůvodnění (nadto by k projednání takového dovolání nebyla dána funkční příslušnost Nejvyššího soudu). 13. K otázce (i) zda lze bez dalšího akceptovat v rámci rozhodování o úhradě zdravotní péče v odbornosti 603 a 604 pro rok 2015 podzákonný předpis, konkrétně vyhlášku č. 324/2014 Sb., ačkoliv přenesení mechanismu tvorby ceny do podzákonné úrovně, jak plyne z ustanovení § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., je v rozporu s čl. 31 Listiny základních práv a svobod, dovolací soud předně podotýká, že pro rok 2015 se výpočet celkové úhrady ze strany žalované za zdravotní úkony provedené žalobkyní řídil úhradovým dodatkem, který žalobkyně s žalovanou pro rok 2015 uzavřely, nikoliv vyhláškou č. 324/2014 Sb. Pokud žalobkyně podanou otázkou rozporuje samotný mechanismus výpočtu úhrady stanovený vyhláškou č. 324/2014 Sb., který dodatek pro způsob úhrady přijal (nadto však dodatek přiznával žalobkyni další konkrétně specifikované úhrady nad rámec úhrad přiznaných vyhláškou), je třeba poznamenat, že shodnou otázku již dovolatelka Nejvyššímu soudu předložila v odlišném řízení, přičemž ji pouze vztáhla k jinému roku. 14. Dovolací soud v onom usnesení ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 23 Cdo 279/2022, uzavřel, že Ústavní soud samotný mechanismus úhradové vyhlášky nezpochybnil. Otázkou zákonné úpravy úhradových vyhlášek se Ústavní soud zabýval opakovaně a mechanismus jejich přípravy (dohodovací ří