23 Cdo 1885/2021 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1885/2021 citace  Právní věta:Rozsah, v jakém soud věc projedná a rozhodne, je v řízení podle části páté o. s. ř. určován jednak tím, o čem správní orgán pravomocně rozhodl, jednak požadavkem žalobce vyjádřeným v žalobě o tom, v jakém rozsahu má být věc soudem znovu projednána a rozhodnuta, nejde-li o výjimky podle § 250f o. s. ř. Vymezením rozsahu, v němž má být věc znovu projednána a rozhodnuta, v žalobě se současně určuje, v jaké části zůstává rozhodnutí správního orgánu podáním žaloby nedotčeno, nejde-li o výjimky podle § 250f o. s. ř. Nebyla-li určitá část věci otevřena k novému projednání soudem, nemůže účastník, na jehož návrh bylo zahájeno správní řízení, vzít svůj návrh na zahájení řízení před správním orgánem v této části účinně zpět. Pro rozsah, v jakém soud vysloví pozbytí účinnosti rozhodnutí správního orgánu dle § 250h odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy účastník vezme zcela zpět návrh na zahájení řízení před správním orgánem, je určující předmět řízení dle části páté o. s. ř., tedy to, v jakém rozsahu je věc otevřena k novému projednání soudem. Soud vysloví pozbytí účinnosti rovněž ve vztahu k výroku nálezu finančního arbitra o uložení sankce dle § 17a zákona o finančním arbitrovi, jestliže takový výrok v důsledku pozbytí účinnosti ostatních výroků nálezu ztratí své opodstatnění. Zůstal-li však nadále účinný výrok nálezu, kterým bylo v řízení před finančním arbitrem návrhu částečně vyhověno, výrok o uložení sankce, jako výrok závislý na tomto výroku, své opodstatnění neztratil. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 8. 2022 Spisová značka:23 Cdo 1885/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.1885.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zpětvzetí návrhu na zahájení řízení Finanční arbitr Dotčené předpisy:§ 244 o. s. ř. § 246 o. s. ř. § 250f o. s. ř. § 250g o. s. ř. § 250h o. s. ř. § 17a předpisu č. 229/2002 Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:5. 12. 2022 Publikováno ve sbírce pod číslem:53 / 2023 Anotace:Finanční arbitr rozhodl svým nálezem o návrhu žalobce b) tak, že určil, že pojistná smlouva uzavřená mezi žalobkyní a) a žalobcem b) je od počátku neplatná, uložil žalobkyni a) zaplatit žalobci b) částku 71 000 Kč a ve zbývající části návrh zamítl. Podané námitky finanční arbitr zamítl a nález potvrdil. Následně podanou žalobou se žalobkyně a) domáhala nahrazení nálezu finančního arbitra tak, že se návrh na určení neplatnosti pojistné smlouvy a na zaplacení částky 71 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení zamítá, a žalobce b) se svou žalobou domáhal nahrazení nálezu finančního arbitra ve smyslu navýšení přiznané částky bezdůvodného obohacení na 111 000 Kč. Žalobkyně a) svou žalobu vzala částečně zpět, v rozsahu zpětvzetí tedy soud prvního stupně řízení zastavil. Ohledně zbývající části rozhodl tak, že nahradil nález finančního arbitra tím způsobem, že se návrh žalobce b) na určení neplatnosti pojistné smlouvy zamítá a dále zamítl žalobu žalobce b), týkající se navýšení přiznané částky bezdůvodného obohacení. Soud prvního stupně přitom dospěl k závěru, že pojistná smlouva je absolutně neplatným právním úkonem, jelikož neobsahuje ujednání o výši rizikového pojistného. Současně však soud neshledal naléhavý právní zájem na určení, že pojistná smlouva je neplatná, když žalobce b) podal k finančnímu arbitrovi návrh na splnění povinnosti a v rámci tohoto návrhu byla jako předběžná otázka řešena právě otázka platnosti pojistné smlouvy. Dále nalézací soud uvedl, že s ohledem na absolutní neplatnost pojistné smlouvy vzniklo na straně žalobkyně a) bezdůvodné obohacení, spočívající v platbách pojistného učiněných žalobcem b). Odvolací soud svým usnesením rozhodl tak, že rozsudek se ve vybraných výrocích, které nenabyly právní moci zrušil a řízení zastavil (ve smyslu § 250h odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 222a odst. 1 o. s. ř.) a nález finančního arbitra ve vybraných výrocích ve znění rozhodnutí o námitkách pozbývá účinnosti (dle § 250h odst. 3 o. s. ř.). Učinil tak v návaznosti na úkon žalobce b), který vzal zpět svůj původní návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem s odůvodněním, že žalobkyně a) mu v průběhu odvolacího řízení doplatila celou požadovanou částku. Proti rozhodnutí odvolacího soudu brojila žalobkyně a) podaným dovoláním. Na jeho podkladě se Nejvyšší soud zabýval řešením otázek rozsahu, v jakém soud vysloví pozbytí účinnosti rozhodnutí správního orgánu v případě, vezme-li účastník zcela zpět návrh na zahájení řízení před správním orgánem dle § 250h o. s. ř., a povahy výroku rozhodnutí finančního arbitra o sankci z hlediska jeho závislosti. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1885/2021-168 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně a) Generali Česká pojišťovna a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, identifikační číslo osoby 45272956, zastoupené Mgr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, a žalobce b) D. Š., nar. XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Petrem Jindřichovským, advokátem se sídle v Praze 1, Krakovská 1366/25, o nahrazení rozhodnutí finančního arbitra, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 80/2019, o dovolání žalobkyně a) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2021, č. j. 29 Co 372/2020-154, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 22. 6. 2020, č. j. 21 C 80/2019-96, rozhodl tak, že: - zastavil řízení v rozsahu, v němž se žalobkyně a) domáhala, aby byl nahrazen nález finančního arbitra ze dne 27. 3. 2019, č. j. FA/SR/ZP/445/2018-25 (dále též jen „nález finančního arbitra“), ve spojení s rozhodnutím o námitkách ze dne 18. 5. 2019, č. j. FA/SR/ZP/445/2018-32 (dále též jen „rozhodnutí o námitkách“), ve výroku II. tak, že se zamítá návrh žalobce b) ze dne 15. 2. 2018 na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 71.000 Kč včetně příslušenství, a dále ve výroku IV. tak, že sankce podle § 17a zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“), ve výši 15.000 Kč se žalobkyni a) neukládá a žalobkyně a) nebyla povinna ji zaplatit (výrok I.); - zastavil řízení v rozsahu, v němž se žalobkyně a) domáhala, aby žalobce b) byl povinen zaplatit žalobkyni a) částku 78.362,63 Kč s příslušenstvím a aby Česká republika – Kancelář finančního arbitra byla povinna zaplatit žalobkyni a) částku 15.000 Kč s příslušenstvím (výrok II.); - v rozsahu výroku I. nález finančního arbitra ve spojení s rozhodnutím o námitkách nahradil tak, že návrh žalobce b) ze dne 15. 2. 2018 na určení neplatnosti smlouvy se zamítá (výrok III.); - zamítl žalobu, kterou se žalobce b) domáhal, aby soud změnil výrok II. nálezu finančního arbitra ve spojení s rozhodnutím o námitkách tak, že žalobkyně a) je povinna žalobci b) zaplatit částku 111.000 Kč s příslušenstvím, a aby soud zrušil výrok III. nálezu finančního arbitra ve spojení s rozhodnutím o námitkách (výrok IV.); - žalobkyně a) je povinna zaplatit žalobci b) náhradu nákladů řízení (výrok V.) a - ve vztahu mezi žalobkyní a) a Českou republikou – Kanceláří finančního arbitra nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.). [2] Žalobkyně a) se žalobou domáhala nahrazení nálezu finančního arbitra potvrzeného rozhodnutím finančního arbitra o námitkách tím způsobem, že výrok I. nálezu se nahrazuje tak, že návrh žalobce b) ze dne 15. 2. 2018 na určení neplatnosti smlouvy se zamítá, výrok II. nálezu se nahrazuje tak, že návrh žalobce b) ze dne 15. 2. 2018 na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 71.000 Kč včetně příslušenství se zamítá, a výrok IV. nálezu se nahrazuje tak, že sankce dle § 17a zákona o finančním arbitrovi ve výši 15.000 Kč se žalobkyni a) neukládá a žalobkyně a) nebyla povinna ji zaplatit. Dále se žalobkyně a) domáhala vůči žalobci b) zaplacení částky 78.362 Kč s příslušenstvím a vůči České republice – Kanceláři finančního arbitra zaplacení částky 15.000 Kč s příslušenstvím. [3] Žalobu odůvodnila tím, že nesouhlasí s právním závěrem finančního arbitra o neplatnosti pojistné smlouvy ze dne 2. 3. 2014 a dále vznáší námitku promlčení nároku žalobce b). [4] Žalobu podal též žalobce b), který se domáhal nahrazení nálezu potvrzeného rozhodnutím o námitkách tak, že výrok II. bude nově znít, že žalobkyně a) je povinna zaplatit žalobci b) částku ve výši 111.000 Kč s příslušenstvím, a výrok III. bude zrušen. [5] Žalobce b) uvedl, že se návrhem k finančnímu arbitrovi ze dne 15. 2. 2017 domáhal určení neplatnosti pojistné sml