23 Cdo 1885/2021 – Nejvyšší soud

23 Cdo 1885/2021-168 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně a) Generali Česká pojišťovna a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, identifikační číslo osoby 45272956, zastoupené Mgr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, a žalobce b) D. Š., nar. XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Petrem Jindřichovským, advokátem se sídle v Praze 1, Krakovská 1366/25, o nahrazení rozhodnutí finančního arbitra, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 80/2019, o dovolání žalobkyně a) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2021, č. j. 29 Co 372/2020-154, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 22. 6. 2020, č. j. 21 C 80/2019-96, rozhodl tak, že: - zastavil řízení v rozsahu, v němž se žalobkyně a) domáhala, aby byl nahrazen nález finančního arbitra ze dne 27. 3. 2019, č. j. FA/SR/ZP/445/2018-25 (dále též jen „nález finančního arbitra“), ve spojení s rozhodnutím o námitkách ze dne 18. 5. 2019, č. j. FA/SR/ZP/445/2018-32 (dále též jen „rozhodnutí o námitkách“), ve výroku II. tak, že se zamítá návrh žalobce b) ze dne 15. 2. 2018 na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 71.000 Kč včetně příslušenství, a dále ve výroku IV. tak, že sankce podle § 17a zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“), ve výši 15.000 Kč se žalobkyni a) neukládá a žalobkyně a) nebyla povinna ji zaplatit (výrok I.); - zastavil řízení v rozsahu, v němž se žalobkyně a) domáhala, aby žalobce b) byl povinen zaplatit žalobkyni a) částku 78.362,63 Kč s příslušenstvím a aby Česká republika – Kancelář finančního arbitra byla povinna zaplatit žalobkyni a) částku 15.000 Kč s příslušenstvím (výrok II.); - v rozsahu výroku I. nález finančního arbitra ve spojení s rozhodnutím o námitkách nahradil tak, že návrh žalobce b) ze dne 15. 2. 2018 na určení neplatnosti smlouvy se zamítá (výrok III.); - zamítl žalobu, kterou se žalobce b) domáhal, aby soud změnil výrok II. nálezu finančního arbitra ve spojení s rozhodnutím o námitkách tak, že žalobkyně a) je povinna žalobci b) zaplatit částku 111.000 Kč s příslušenstvím, a aby soud zrušil výrok III. nálezu finančního arbitra ve spojení s rozhodnutím o námitkách (výrok IV.); - žalobkyně a) je povinna zaplatit žalobci b) náhradu nákladů řízení (výrok V.) a - ve vztahu mezi žalobkyní a) a Českou republikou – Kanceláří finančního arbitra nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.). [2] Žalobkyně a) se žalobou domáhala nahrazení nálezu finančního arbitra potvrzeného rozhodnutím finančního arbitra o námitkách tím způsobem, že výrok I. nálezu se nahrazuje tak, že návrh žalobce b) ze dne 15. 2. 2018 na určení neplatnosti smlouvy se zamítá, výrok II. nálezu se nahrazuje tak, že návrh žalobce b) ze dne 15. 2. 2018 na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 71.000 Kč včetně příslušenství se zamítá, a výrok IV. nálezu se nahrazuje tak, že sankce dle § 17a zákona o finančním arbitrovi ve výši 15.000 Kč se žalobkyni a) neukládá a žalobkyně a) nebyla povinna ji zaplatit. Dále se žalobkyně a) domáhala vůči žalobci b) zaplacení částky 78.362 Kč s příslušenstvím a vůči České republice – Kanceláři finančního arbitra zaplacení částky 15.000 Kč s příslušenstvím. [3] Žalobu odůvodnila tím, že nesouhlasí s právním závěrem finančního arbitra o neplatnosti pojistné smlouvy ze dne 2. 3. 2014 a dále vznáší námitku promlčení nároku žalobce b). [4] Žalobu podal též žalobce b), který se domáhal nahrazení nálezu potvrzeného rozhodnutím o námitkách tak, že výrok II. bude nově znít, že žalobkyně a) je povinna zaplatit žalobci b) částku ve výši 111.000 Kč s příslušenstvím, a výrok III. bude zrušen. [5] Žalobce b) uvedl, že se návrhem k finančnímu arbitrovi ze dne 15. 2. 2017 domáhal určení neplatnosti pojistné smlouvy ze dne 2. 3. 2014 a dále vydání bezdůvodného obohacení ve výši zaplaceného pojistného a zákonné příslušenství. Dle žalobce b) finanční arbitr dospěl k závěru o neplatnosti pojistné smlouvy bez zjištění skutkového stavu a nesprávně posoudil otázku promlčení práva žalobce b) na vydání bezdůvodného obohacení. [6] Jelikož žalobkyně a) vzala žalobu částečně zpět, soud prvního stupně řízení v rozsahu tohoto zpětvzetí s odkazem na ustanovení § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zastavil (výrok I. a II. rozsudku soudu prvního stupně). [7] Soud vyšel z toho, že nálezem finanční arbitr rozhodl o návrhu žalobce b) tak, že: - výrokem I. určil, že pojistná smlouva č. 7104443219, kterou dne 2. 4. 2013 uzavřeli žalobkyně a) a žalobce b), je od počátku neplatná, - výrokem II. uložil povinnost žalobkyni a) zaplatit žalobci b) částku ve výši 71.000 Kč s příslušenstvím, - výrokem III. návrh žalobce b) ve zbývající části zamítl - a výrokem IV. uložil žalobkyni a) povinnost zaplatit sankci podle § 17a zákona o finančním arbitrovi ve výši 15.000 Kč. [8] O námitkách podaných žalobkyní a) a žalobcem b) rozhodl finanční arbitr tak, že námitky se zamítají a nález se podle § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi potvrzuje. [9] Soud prvního stupně dospěl k závěru, že pojistná smlouva ze dne 2. 4. 2013 je absolutně neplatným právním úkonem dle § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), neboť neobsahuje konkrétní (určité) ujednání o výši rizikového pojistného. Neshledal však naléhavý právní zájem na určení, že pojistná smlouva je neplatná, když žalobce b) podal k finančnímu arbitrovi návrh na splnění povinnosti (vydání bezdůvodného obohacení) a v rámci tohoto návrhu byla jako předběžná otázka řešena otázka platnosti pojistné smlouvy. Proto soud změnil výrok I. nálezu finančního arbitra ve spojení s rozhodnutím o námitkách tak, že návrh žalobce b) na určení neplatnosti pojistné smlouvy se zamítá (výrok III. rozsudku soudu prvního stupně). [10] K otázce promlčení soud prvního stupně uvedl, že jelikož je pojistná smlouva absolutně neplatným právním úkonem a žalobce b) dle této neplatné pojistné smlouvy platil pojistné, vzniklo na straně žalobkyně a) bezdůvodné obohacení dle § 451 odst. 2 obč. zák. představující platby pojistného. Finanční arbitr dle názoru soudu dospěl ke správnému právnímu závěru, že objektivní promlčecí lhůta je v daném případě 3letá a vzhledem k podání návrhu na zahájení řízení u finančního arbitra dne 15. 2. 2018 je pojistné, které žalobce b) uhradil před datem 15. 2. 2015, promlčené. Soud prvního stupně proto žalobu žalobce b) zamítl jako nedůvodnou (výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně). [11] K odvolání žalobkyně a) a žalobce b) odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích III., IV. a V. zrušuje a řízení se zastavuje a nález finančního arbitra ve výroku I. a III. ve znění rozhodnutí o námitkách pozbývá účinnost (první výrok). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý výrok). [12] Odvolací soud uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně byl ve výrocích III., IV. a V. napaden včasným odvoláním obou účastníků, přičemž žalobkyně a) napadla pouze nákladový výrok V. Poukázal na to, že výroky I., II. a VI. rozsudku soudu prvního stupně nabyly právní moci. Řízení o žalobních návrzích žalobkyně a) dle části třetí o. s. ř. a řízení o žalobním návrhu žalobkyně a) na nahrazení vyhovujícího výroku II. nálezu finančního arbitra a navazujícího výroku IV. nálezu o sankci tedy bylo soudem prvního stupně pravomocně zastaveno. [13] Dne 2. 2. 2021 vzal žalobce b) zpět návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem s odůvodněním, že žalobkyně a) za odvolacího řízení doplatila žalobci b) celou částku požadovanou v řízení před finančním arbitrem, potažmo v řízení před soudem dle části páté o. s. ř. Jelikož žalobkyně a) se zpětvzetím návrhu souhlasila, odvolací soud konstatoval, že dle ust. § 250h odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 222a odst. 1 o. s. ř. se zrušuje odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně (v té části, v níž dosud nenabyl právní moci) a řízení se zastavuje. Současně odvolací soud vyslovil, že dle ust. § 250h odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí finančního arbitra „(v té části, v níž nenabyla právní moci)“ pozbývají účinnost. II. Dovolání a vyjádření k němu [14] Proti usnesení odvolacího soudu, výslovně v rozsahu prvního výroku v části, kterou odvolací soud rozhodl, že nález finančního arbitra ve výroku I. a III. ve znění rozhodnutí o námitkách pozbývá účinnost, podala žalobkyně a) (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 o. s. ř. Dle dovolatelky napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Konkrétně: a) zda je soud vázán při vyslovení neúčinnosti správního rozhodnutí dle § 250h odst. 3 o. s. ř. předm