23 Cdo 2159/2022 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2159/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 3. 2023 Spisová značka:23 Cdo 2159/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.2159.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 51 odst. 1 písm. a) předpisu č. 458/2000 Sb. § 74 odst. 1 písm. a) předpisu č. 458/2000 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:8. 5. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2159/2022-325 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně lv & vf s.r.o., se sídlem v Praze 8, Libeň, Primátorská 296/38, identifikační číslo osoby 24701921, zastoupené JUDr. Valerií Vodičkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 792/40, proti žalované obci Březůvky, se sídlem v Březůvkách 1, identifikační číslo osoby 00283843, zastoupené JUDr. Naděždou Dědkovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Dr. Kolaříka 3201, o zaplacení 165 903,39 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 11 C 98/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně, ze dne 16. 3. 2022, č. j. 59 Co 195/2021-290, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8 040 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její právní zástupkyně. Odůvodnění: Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 165 903,39 Kč s příslušenstvím na základě smluv o sdružených dodávkách elektřiny a plynu uzavřených dne 2. 11. 2015 (dále jen „smlouvy o dodávkách elektřiny a plynu“), na jejichž základě dodala do odběrných míst žalované elektřinu a plyn. Žalovaná uplatněný nárok neuznala, neboť namítala, že tyto smlouvy jejím jménem uzavřela společnost Energie pod kontrolou, obecně prospěšná společnost, identifikační číslo osoby 00283843 (dále také „zmocněnec“), která tímto překročila rozsah svého zástupčího oprávnění. Okresní soud ve Zlíně jako soud prvního stupně v pořadí prvním rozsudkem ze dne 14. 7. 2020, č. j. 11 C 98/2020-128, zamítl žalobu o zaplacení 167 103,39 Kč s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení v částce 24 360 Kč (výrok II). Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně jako soud odvolací napadené rozhodnutí soudu prvního stupně usnesením ze dne 27. 10. 2020, č. j. 59 Co 226/2020-148, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Okresní soud ve Zlíně svým v pořadí druhým rozsudkem ze dne 29. 6. 2021, č. j. 11 C 98/2020-214, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 165 903,39 Kč s příslušenstvím (výrok I) a nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 102 159,51 Kč (výrok II). K odvolání žalované Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba o zaplacení částky 167 103,39 Kč s příslušenstvím se zamítá (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 72 616 Kč (výrok II). Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu dovoláním, ve kterém namítala, že odvolací soud nesprávně vyložil obsah plné moci a potvrzení o právních vztazích ze dne 26. 6. 2013 (dále jen „plná moc“), a na základě toho dospěl k (podle žalobkyně) nesprávnému závěru, že společnost Energie pod kontrolou, obecně prospěšná společnost, při uzavírání smluv o dodávkách elektřiny a plynu jménem žalované překročila rozsah zástupčího oprávnění uvedeného v plné moci. Při svém rozhodování se odvolací soud dle žalobkyně rovněž odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu představované rozsudky ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4385/2007, ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 33 Cdo 4445/2010, ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1519/2012, a ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1355/2015. Žalobkyně dále namítala, že odvolací soud nerespektoval právní názor vyjádřený v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 32 Odo 931/2002-174, ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 23 Cdo 3575/2011, 26. 6. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3262/2017, a ze dne ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 23 Cdo 990/2019, neboť neposoudil nárok žalobkyně jako nárok na náhradu škody za neoprávněný odběr energií dle § 51 odst. 1 písm. a) a plynu dle § 74 odst. 1 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Náhrady škody se žalobkyně domáhá vůči žalované i přesto, že ze strany zmocněnce byl při sjednávání smluv o dodávkách elektřiny a plynu překročen rozsah zástupčího oprávnění, neboť odpovědnost odběratele je v energetickém zákoně konstruována jako objektivní. V souvislosti s touto námitkou žalobkyně považuje dovolání za přípustné i pro řešení právních otázek dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nevyřešených, a sice zda je zmocnitel v situaci, kdy byl ze strany zmocněnce při sjednávání smluv o dodávkách elektřiny a plynu překročen rozsah zástupčího oprávnění, povinen uhradit dodavateli cenu dodávek energií, došlo-li v odběrných místech zmocnitele k jejich odebrání bez uzavřené smlouvy, a dále otázky, zda smlouva uzavřená mezi zprostředkovatelem dodávek energií a zmocněncem, který při uzavírání této smlouvy překročil rozsah zástupčího oprávnění, je absolutně neplatná pro nemožnost plnění, nedisponuje-li zprostředkovatel odběrnými místy uvedenými ve smlouvě. Konečně žalobkyně v dovolání namítala, že odvolací soud nesprávně právně posoudil smlouvu o energetickém poradenství, když uvedl, že se jedná o komisionářskou smlouvu. V případě smlouvy o energetickém poradenství se dle žalobkyně jedná o nepojmenovanou smlouvu ve smyslu § 491 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), nikoliv o smlouvu komisionářskou. Žalobkyně proto s ohledem na výše uvedené navrhla, aby Nejvyšší soud změnil napadený rozsudek tak, že zcela vyhoví nároku žalobkyně, nebo aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s posouzením věci provedeným odvolacím soudem. Podle ní odvolací soud na skutkové závěry aplikoval správnou právní úpravu a vyřešil z hlediska hmotně právního správně jak otázku překročení rozsahu zástupčího oprávnění, tak i otázku platnosti uzavřených smluv. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání zamítl. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a osobou k tomu oprávněnou (§ 241 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Ve vztahu k námitce, že odvolací soud nesprávně právně posoudil smlouvu o energetickém poradenství jako smlouvu komisionářskou, není v dovolání vymezen žádný z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. Žalobkyně sice v rámci vymezení přípustnosti dovolání uvedla, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, pro uvedenou otázku však již nevymezila, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se při řešení dané otázky odvolací soud odchýlil. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit,