23 Cdo 2228/2010 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2228/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 9. 2011 Spisová značka:23 Cdo 2228/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.2228.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nemožnost plnění Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. § 575 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:8. 11. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2228/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce M. K., zastoupeného Mgr. Marcelem Labounkem, advokátem, se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Meziříčská 774, proti žalovanému Statutárnímu městu Karviná, se sídlem v Karviné – Fryštátě, Fryštátská 72/1, identifikační číslo osoby 00297534, o zaplacení částky 70.806,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 27 C 244/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. listopadu 2008, č. j. 15 Co 54/2008-134: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 16. srpna 2007, č.j. 27 C 244/2006-52 zamítl žalobu o zaplacení částky 70.806,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Žalobce se proti žalovanému domáhal náhrady škody ve formě ušlého zisku. Škoda měla žalobci vzniknout tím, že žalovaný žalobci neumožnil v roce 2005 vykonávat revizní činnost tlakových zařízení v objektech označovaných jako STaRS dle hospodářské smlouvy č. 3/97 uzavřené mezi účastníky dne 6. října 1997. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce dne 6. října 1997 uzavřel s příspěvkovou organizací Správa tělovýchovných a rekreačních služeb města Karviné hospodářskou smlouvu č. 3/97, jejímž předmětem byly periodické revize tlakových nádob stabilních ve všech objektech odběratele, odborná prohlídka nízkotlaké kotelny v objektu sauny, jejímž provozovatelem byl odběratel, práce vodoinstalační a zámečnické (přípravy na revize, porevizní opravy, apod.) v předem dohodnutém rozsahu, školení a přezkoušení obsluhy těchto zařízení. Ke dni 1. ledna 2001 došlo ke zrušení příspěvkové organizace Správa tělovýchovných a rekreačních služeb města Karviné bez likvidace s tím, že veškerá aktiva a pasiva byla dle účetní uzávěrky ke dni 3. prosince 2000 převedena na nástupní právnickou osobu, kterou je žalovaný. Prohlášením žalovaného jako vkladatele byly do společnosti STaRS Karviná, s.r.o. vloženy jako nepeněžitý vklad mj. nemovitosti označené jako objekt zimního stadionu, v němž se nachází čpavkový výměník a výměníková stanice, jakož i objekt stadionu házené, krytého bazénu i letního koupaliště a Motorest Oáza, v němž se nachází nízkotlaká kotelna v sauně, s účinky ke dni 31. července 2000. Objekt – krytý bazén, označený jako Plavecká škola DEJA, byl v roce 2005 ve vlastnictví žalovaného, s účinky ke dni 2. ledna 2006 byl zapsán v katastru nemovitostí jako vlastnictví společnosti STaRS Karviná, s.r.o. Soud prvního stupně po právní stránce posoudil předmětnou hospodářskou smlouvu jako smlouvu o kontrolní činnosti uzavřenou podle ustanovení § 591 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“). Za zásadní pro posouzení sporu soud prvního stupně považoval otázku vlastnictví nemovitostí (označovaných jako objekty STaRS), ve kterých se měly revize provádět. Ohledně nemovitostí, jež byly s účinky ke dni 31. července 2000 vloženy jako nepeněžitý vklad do společnosti STaRS Karviná, s.r.o., soud prvního stupně uzavřel, že žalovanému zanikla povinnost umožnit žalobci provedení revizí z důvodu nemožnosti plnění podle ustanovení § 575 a násl. občanského zákoníku, neboť v roce 2005 již vlastníkem těchto nemovitostí žalovaný nebyl, tudíž žalovaný za ušlý zisk žalobce v roce 2005 neodpovídá. Co se týče objektu krytého bazénu DEJA, soud prvního stupně uvedl, že byť byl v roce 2005 žalovaný vlastníkem této nemovitosti, za ušlý zisk žalobce v roce 2005 v souvislosti s neprovedením revizí žalovaný neodpovídá, neboť delegoval správu této nemovitosti včetně zajištění revizí mandátní smlouvou na společnost STaRS Karviná, s.r.o. a nemohl tedy revize plynových zařízení ovlivnit. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. listopadu 2008, č.j. 15 Co 54/2008-134, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., jíž byla zamítnuta žaloba ohledně částky 61.954,- Kč s příslušenstvím (první výrok) a v části výroku I., jíž byla zamítnuta žaloba ohledně částky 8.852,- Kč s příslušenstvím a ve výroku II. jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových i právních závěrů soudu prvního stupně v části uplatněného nároku na náhradu škody ve výši 61.954,- Kč, který se týkal nemovitostí, jež byly žalovaným vloženy do společnosti STaRS jako nepeněžitý vklad s účinky ke dni 31. července 2000. V uvedeném rozsahu podle odvolacího soudu nedošlo k porušení povinnosti žalovaného zajistit revize plynových zařízení a není dána ani příčinná souvislost mezi neprovedením revize a vzniklou škodou žalobci. Při kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení jde o závazkové vztahy, které vznikají uzavřením smlouvy podle obecných předpisů (občanský, obchodní zákoník), ale u nichž speciální předpis stanoví nejen subjekt oprávněný k revizní činnosti, ale také subjekt povinný (tj. kdo je povinen revize plánovat a zajišťovat). Zákonná povinnost provádět revize přešla na nového vlastníka, žalovaný proto neporušil žádnou (ani smluvní) povinnost. Soukromoprávní úprava navazuje na veřejnoprávní, kterou je v projednávané věci vyhláška č. 85/1978. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, odkazuje co do přípustnosti dovolání na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Dovolání odůvodňuje tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], jakož i nesprávným právním posouzení věci [ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Dovolatel namítá, že se odvolací soud po právní stránce zaobíral zcela jinou otázkou, než která byla předmětem daného řízení a to tím, že v dané věci po právní stránce vycházel z vyhlášky č. 85/1978 Sb., která upravuje a týká se toliko a jen vyhrazených zařízení plynových, přičemž dané řízení se nijak, a to ani zčásti vyhrazených plynových zařízení netýkalo. V dané věci se jedná o tzv. vyhrazené tlakové zařízení, která jsou upravena vyhláškou č. 18/1979 Sb., Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu, kterou se určují vyhrazená tlaková zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti. Dle dovolatele odvolací soud právně hodnotil věc zcela nesprávně, když aplikoval ve věci zcela nesprávný zákonný, resp. podzákonný předpis, a to vyhlášku č. 85/1978 Sb. Dovolatel s ohledem na výše uvedené navrhuje, aby dovolací soud dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k dovolání žalobce uvádí, že se sice odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku odvolává na vyhlášku č. 85/1978 Sb., nicméně toto nemá zásadní právní význam pro právní posouzení věci ze strany soudu. Napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě považuje za správný. Se zřetelem k době vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12 čl. II přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009. Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda je dovolání přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, upravuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Z ustanovení § 23