23 Cdo 2288/2023 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2288/2023 citace  Název judikátu:Ochrana pověsti právnické osoby. Svoboda projevu. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 7. 2024 Spisová značka:23 Cdo 2288/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.2288.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ochrana dobré pověsti právnické osoby Svoboda projevu Dotčené předpisy:§ 135 o. z. čl. 10 předpisu č. 2/1993 Sb. čl. 17 předpisu č. 2/1993 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 9. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2288/2023-156 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně České pirátské strany, se sídlem v Praze 2, Na Moráni 360/3, identifikační číslo osoby 71339698, zastoupené Pavlem Uhlem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, proti žalovanému Ing. Andreji Babišovi, zastoupenému Mgr. Jiřím Urbánkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Kozačce 1289/7, o ochranu pověsti právnické osoby, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 76 Cm 68/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2023, č. j. 1 Cmo 52/2022-132, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2023, č. j. 1 Cmo 52/2022-132, se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Krajský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 5. 2022, č. j. 76 Cm 68/2021-103, zamítl žalobu o to, aby byl žalovaný povinen odstranit ze sociální sítě Twitter, Inc. příspěvek ze dne 3. 6. 2021 tohoto znění: „Pane Š., dík, že mě čtete. V knížce jsem psal, že lidi budou brzy sdílet automobily nebo byty. A sdílejí. Ale DOBROVOLNĚ! Ne povinně, jak to mají v plánu Piráti, co chtějí nejdřív mapovat byty, zdanit přebytečné metry a pak vám tam někoho nastěhovat. Nejlíp nějakého migranta.“, který je publikován na internetové adrese:https://twitter.com/AndrejBabis/status/1400428685983952897 (výrok I); a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 2. Soud prvního stupně vycházel z následujícího skutkového stavu. Žalobkyně je politickou stranou, která kandidovala do voleb do Poslanecké sněmovny konaných ve dnech 8. a 9. 10. 2021. Žalovaný byl v té době předsedou vlády, poslancem Parlamentu České republiky, předsedou hnutí ANO, které kandidovalo ve volbách do Poslanecké sněmovny ve dnech 8. a 9. 10. 2021. Mezi účastníky není sporu o tom, že dne 3. 6. 2021 žalovaný na svém profilu na sociální síti Twitter zveřejnil výrok: „Pane Š., dík, že mě čtete. V knížce jsem psal, že lidi budou brzy sdílet automobily nebo byty. A sdílejí. Ale DOBROVOLNĚ! Ne povinně, jak to mají v plánu Piráti, co chtějí nejdřív mapovat byty, zdanit přebytečné metry a pak vám tam někoho nastěhovat. Nejlíp nějakého migranta.“ Žalobkyně se dožadovala po žalovaném omluvy předžalobní výzvou, žalovaný požadavek odmítl jako nedůvodný v reakci opět na svém profilu na sociální síti Twitter. Tento výrok a z něj vzešlý spor mezi účastníky komentovala internetová zpravodajství na www.idnes.cz, www.iHned.cz, www.aktualne.cz. 3. Při právním posouzení soud prvního stupně vycházel z § 135 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), dále z § 16 odst. 5 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, (dále jen „zákon o volbách“), neboť v době zveřejnění příspěvku žalovaného již byly vyhlášeny volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu (rozhodnutím prezidenta ČR ze dne 28. 12. 2020, č. 611/2020, které nabylo účinnosti 31. 12. 2020). Soud prvního stupně shrnul východiska judikatury k posuzování, zda určitým výrokem bylo zasaženo do pověsti právnické osoby. Zdůraznil, že měřítka posouzení skutkových tvrzení a hodnotících soudů jsou v případě výroků v politickém prostoru výrazně měkčí ve prospěch původců těchto výroků. 4. Výrok žalovaného pak soud hodnotil jako výrok, který z pohledu intenzity zásahu, i kdyby byl nepravdivý, neznamenal neoprávněný zásah; soud proto v tomto rozsahu nedoplňoval dokazování. Neoprávněný zásah by byl dán pouze tehdy, pokud by přesáhl určitou intenzitu takovou měrou, kterou již v demokratické společnosti tolerovat nelze. Soud poukázal na to, že žalovaný vystupoval jako osoba veřejně činná, politik v předvolebním období, a jeho výroky posoudil jako součást debaty o veřejných věcech; tedy jako výroky požívající zvláštních měřítek snášenlivosti. Podle soudu žalovaný realizoval své základní právo na svobodu projevu formou přípustné kritiky v podobě nadsázky, která byla provokativní a měla za cíl poukázat na zásadní rozdíl mezi postoji hnutí ANO a žalobkyně, nikoli vyvolat nenávistný postoj k žalobkyni v primárním slova smyslu. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalovaný vytýkaným jednáním nezasáhl do pověsti žalobkyně a žaloba tak není důvodná. 5. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 7. 3. 2023, č. j. 1 Cmo 52/2022-132, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku odstranit ze sociální sítě Twitter, Inc. příspěvek ze dne 3. 6. 2021 výše uvedeného znění publikovaný na výše uvedené adrese (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). 6. Odvolací soud nejprve shrnul, že mezi účastníky bylo fakticky nesporné, že sporný tweet je stále uveřejněn na Twitteru žalovaného, dále že Piráti diskutovali na úrovni Prahy o problematice optimálního zdanění bytů, čímž by se měly uvolnit pro spoluobčany, a že tweet byl uveřejněn v rámci volební kampaně před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2021. 7. Odvolací soud část příspěvku žalovaného týkající se tvrzení, že „chtějí (Piráti) mapovat byty a zdanit přebytečné metry“, považoval za skutkové tvrzení, u něhož se pravdivost prokazuje, neboť se jedná o konkrétní tvrzení, obsahující konkrétní uvedení záměrů politické strany. Zbývající část příspěvku týkající se toho, že „pak vám tam (budou chtít) někoho nastěhovat. Nejlíp nějakého migranta“, považoval odvolací soud za hodnotící soud, u něhož se dle judikatury pravdivost neprokazuje. 8. Odvolací soud uvedl, že v projednávané věci jde o kolizi dvou ústavně zaručených práv – svobody projevu a ochrany pověsti právnické osoby. Shrnul obecná východiska vztahující se k poměřování kolize těchto práv i s jejich specifiky u výroků pronesených v debatě o věcech veřejných a dotýkající se politicky činných osob či politických stran, včetně odkazů na judikaturu Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Poukázal i na judikaturu Nejvyššího soudu Spojených států amerických a na její pojetí omezení ochrany veřejně činných osob, které bylo inspiračním zdrojem i pro kontinentální rozhodovací praxi. 9. Odvolací soud považoval právní posouzení soudu prvního stupně, které se primárně opíralo pouze o to, že i kontroverzní výroky učiněné v rámci volební kampaně jsou vždy (právě s ohledem na svobodu slova) přípustné, za nesprávné, neboť soud prvního stupně se vědomě nezabýval otázkou dopadu (možné) pravdivosti a přijatelnosti tvrzení žalovaného do sféry žalobkyně, jelikož to nepovažoval za nutné. Zabývat se pravdivostí výroku žalovaného však bylo nezbytné, neboť zčásti šlo o skutkové tvrzení. 10. Odvolací soud proto zopakoval dokazování částí důkazů předložených žalovaným a dospěl k závěru, že je pravdivé tvrzení, že Piráti chtějí „mapovat byty“ a zdanit „přebytečné metry.“ Naopak není pravdivé tvrzení, že žalobkyně chce někoho k majitelům bytů „nastěhovat“. Podle odvolacího soudu pak toto nepravdivé tvrzení mohlo – obzvlášť ve volební kampani – způsobit žalobkyni újmu. Rovněž hodnotící soud žalovaného, že Piráti budou chtít nastěhovat do bytů „nejlépe migranty“, je nepřijatelný. I hodnotící soud musí dle odvolacího soudu respektovat to, že nemůže být pronášen libovolně, bez souvislostí nebo naopak v souvislosti se zcela jinou informací, která může být i pravdivá, jako je tomu i v projednávané věci. Zde žalovaný spojil (podle odvolacího soudu úmyslně, právě s ohledem na probíhající volební kampaň, kde byl v pozici lídra jedné z konkurenčních stran žalobkyně) pravdivou informaci o úvahách o daňových úpravách zvažovaných členy žalobkyně s migrační krizí a vytvořil tak nepřijatelný kontext, jehož vyzněním není nic jiného, než že „Piráti“ budou chtít k občanům s „velkým bytem“ nastěhovat „migranty“. Přestože sama část informace (týkající se úvah o zvýšení daní) závadná ani nepravdivá není a hodnotící soud je obecně přípustný, zde se právě s nesouvisejícím kontextem (vytvořeným žalovaným), tedy spojením dvou věcí, stala informace – tweet žalovaného – nepřij