23 Cdo 2340/2018 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2340/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 11. 2018 Spisová značka:23 Cdo 2340/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.2340.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Společnost (o. z.) Smlouva o sdružení Dotčené předpisy:§ 2728 odst. 1 o. z. § 2721 o. z. § 2746 o. z. § 841 obč. zák. § 553 o. z. § 555 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 2. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2340/2018-196 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Jiřího Handlara, Ph.D., ve věci žalobkyně WAY UP s. r. o., se sídlem v Lomu, č. p. 61, identifikační číslo osoby 28108701, zastoupené Mgr. Václavem Kacálkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Ořechovce 580/4, proti žalovanému Handicap výrobní družstvo invalidů, se sídlem v Rudné, K Vypichu 1087, identifikační číslo osoby 27923592, zastoupenému JUDr. Jindřichem Vítkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 201/17, o zaplacení částky 770.190 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 18 C 168/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2017, č. j. 21 Co 203/2017-168, takto: Rozsudek Okresního soudu Praha – západ ze dne 12. 1. 2017, č. j. 18 C 168/2016-129, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2017, č. j. 21 Co 203/2017-168, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Praha – západ k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud Praha – západ rozsudkem ze dne 12. 1. 2017, č. j. 18 C 168/2016-129, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 770.190 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (bod II. výroku). K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. 10. 2017, č. j. 21 Co 203/2017-168, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první bod výroku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý bod výroku). Soudy rozhodovaly o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení předmětné částky jako plnění ze smlouvy o společnosti ze dne 25. 8. 2014, kterou uzavřela s žalovaným, jejímž předmětem byla spolupráce smluvních stran za účelem získání a realizace veřejné zakázky „Digitalizace fondů NPÚ“ oznámené ve věstníku veřejných zakázek pod č. 484693, jejímž zadavatelem byl Národní památkový ústav. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný přijal plnění ze strany veřejného zadavatele v souvislosti s realizací veřejné zakázky ve výši 13.440.000 Kč plus DPH a že dle čl. II odst. 12 smlouvy o společnosti se smluvní strany dohodly na rozdělení zisku v poměru 70 % žalovaný a 30 % žalobkyně. Dle žalobkyně je ziskem pro výpočet podílu na zisku plnění, které žalovaný přijal ze strany veřejného zadavatele v souvislosti s realizací zakázky, tj. hodnota zakázky. Žalobkyně tvrdila, že podíl na zisku ve výši 30 % hodnoty zakázky činí 4.032.000 Kč plus DPH, a domáhala se zaplacení části pohledávky, a to ve výši 770.190 Kč. Soudy vyšly ze skutkového zjištění o tom, že účastníci řízení se ve smlouvě o společnosti dohodli (čl. II bod 12) na rozdělení zisku v poměru, v jakém se budou svou činností podílet na realizaci veřejné zakázky, tedy žalovaný předpokládaným podílem ve výši 70 % a žalobkyně předpokládaným podílem ve výši 30 %. Ze smlouvy o společnosti bylo zjištěno, že smluvní strany si ujednaly, že do společnosti nevkládají žádný svůj majetek, zavazují se však přispět společnému cíli svojí činností. Společnost má dle smlouvy vykonávat činnost pod názvem „Sdružení HVDI“, kdy žalobkyně zplnomocnila žalovaného ke všem právním jednáním ve věci společnosti spojeným se získáním a realizací veřejné zakázky. Správou společných věcí smluvní strany pověřily žalovaného. Následně byla dne 4. 11. 2014 uzavřena smlouva o dílo a kupní smlouva na realizaci veřejné zakázky „Digitalizace fondů NPÚ“ mezi Národním památkovým ústavem jako objednatelem a kupujícím Handicap výrobní družstvo invalidů jako vedoucím účastníkem a dále žalobkyní jako účastníkem společnosti. Tato smlouva byla uzavřena dle § 2079 a § 2586 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na základě výsledků zadávacího řízení na veřejnou zakázku s názvem „Digitalizace fondů NPÚ“ zadávanou objednatelem – kupujícím jako zadavatelem ve smyslu zák. č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. Účelem této smlouvy byla úprava práv a povinností smluvních stran při zajištění digitalizace dokumentů ústředního seznamu kulturních památek a při zřízení specializovaného digitalizačního centra, které počítá s dlouhodobým postupným skenováním cenných fondů ve správě objednatele – kupujícího. V části D. čl. 12 této smlouvy byla stanovena celková cena zakázky ve výši 16.262.400 Kč včetně DPH a tato byla zaslána na účet žalovaného. Na zakázce se žalobkyně podílela v rozsahu uvedeném v dokumentu „Podíl společnosti WAY UP na zakázce Digitalizace fondů NPÚ“. Soudy při právním posouzení vycházely z nesporných skutkových tvrzení, že částka, která byla určena ve smlouvě o dílo a kupní smlouvě ve výši 16.262.400 Kč, šla na účet žalovaného, že veškeré náklady v průběhu provádění smlouvy o dílo a kupní smlouvy na realizaci zakázky na základě smlouvy o společnosti účastníci nesli sami, nedocházelo k proplácení žádných nákladů, a že žalobkyně se vícekrát pokoušela uplatnit a nechat si proplatit od žalovaného náklady, které v souvislosti s plněním této zakázky měla, nicméně k faktickému proplacení nikdy nedošlo. Bylo také prokázáno (k čl. III odst. 3 písm. c/ smlouvy o společnosti, ze kterého mj. vyplývá trvání této smlouvy s tím, že tato smlouva se uzavírá na dobu určitou a trvá po celou dobu existence práv a závazků plynoucích z předložené společné nabídky, případně ze smlouvy o dílo uzavřené mezi smluvními stranami a veřejným zadavatelem), že dosud nedošlo ke splnění veškerých povinností smluvních stran vůči veřejnému zadavateli, neboť ještě probíhají určité reklamace. Odvolací soud po právní stránce věc posoudil shodně se soudem prvního stupně tak, že projev vůle stran učiněný ve smlouvě o společnosti je určitý a srozumitelný, vyjma ustanovení čl. II bod 12 smlouvy o společnosti, u kterého nelze ani výkladem dovodit konkrétní konečný poměr rozdělení zisku mezi společníky. Vzhledem k tomu, že strany smlouvy žádný dodatek týkající se vyčíslení konkrétního podílu obou stran na zisku z předmětné zakázky neuzavřely, nebyl projev vůle stran uvedený ve smlouvě o společnosti dodatečně vyjasněn, a proto se k tomu ujednání nepřihlíží a na toto ujednání se hledí, jako kdyby zde nebylo (§ 553 odst. 1 o. z.). Na toto právní jednání (tedy to, které je uvedeno v čl. II bod 12) je tedy nutno hledět jako na nicotné. Odvolací soud dovodil, že za situace, kdy v uzavřené smlouvě chybí určení poměru, jakým se společníci podílejí na majetku nabytém za trvání společnosti, na zisku a na ztrátě, aplikoval soud prvního stupně naprosto správně § 2728 o. z., podle kterého neurčí-li smlouva poměr, jakým se společníci podílejí na majetku nabytém za trvání společnosti, na zisku a na ztrátě společnosti, jsou jejich podíly stejné. Za situace, kdy žalovaný nezřídil žádný společný účet, který byl smluvně předvídán v čl. II odst. 11 smlouvy, je třeba vyjít z toho, že celková cena zakázky od Národního památkového ústavu zaslaná na účet žalovaného činila 16.262.400 Kč, z níž náleží žalobkyni 50 %, a to s odkazem na § 2728 o. z. Žaloba na zaplacení částky 770.190 Kč tak je dle odvolacího soudu v tomto rozsahu důvodná. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) dovolatel spatřuje v závěru odvolacího soudu, dle kterého náleží žalobkyni z titulu účasti na společnosti dle § 2728 odst. 1 o. z. nárok na vyplacení zisku společnosti ve výši 50 %, a to ještě za trvání společnosti. Dle dovolatele, pokud není jiného uspořádání ve smlouvě o společnosti, nárok na vypořádání výplaty zisku vzniká nejdříve až při zániku společnosti dle § 2746 odst. 2 o. z. Dle dovolatele je proto žaloba podána předčasně, jelikož nárok na podíl na zisku žalobkyni ještě nevznikl. Dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu také v nesprávném právním posouzení zákonného způsobu určení podílu žalobkyně na zisku společnosti, kdy odvolací soud při stanovení základu pro výpočet pod