23 Cdo 2360/2025 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2360/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2025 Spisová značka:23 Cdo 2360/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.2360.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nepřípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 předpisu č. 99/1963 Sb. § 243c odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb. § 114b předpisu č. 99/1963 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2360/2025-143 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně LANOSTAV OBNOVA PAMÁTEK s. r. o., se sídlem ve Svrkyni, č. p. 35, identifikační číslo osoby 02573831, zastoupené Mgr. Janem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1525/39, proti žalované Stavební společnosti Wirtuuu a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 112/22, identifikační číslo osoby 07536453, zastoupené Mgr. Tomášem Kintrem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 667/78, o zaplacení 755 189 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 314/2024, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2025, č. j. 18 Co 113/2025-113, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 14 266 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalované zaplacení částky 755 189 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že s žalovanou uzavřela smlouvu o dílo na dodávku světlovodů, které žalovaná dodala s prodlením a s vadami vylučujícími používání díla, jež nebyly odstraněny a pro které žalobkyně od smlouvy o dílo odstoupila. Žalobkyně předžalobní výzvou, která byla součástí odstoupení od smlouvy, vyzvala žalovanou k zaplacení výše uvedené celkové částky (tvořené částkou 483 182 Kč jako požadavkem na vrácení plnění poskytnutého žalované na základě zrušené smlouvy, částkou 168 000 Kč jako smluvní pokutou za prodlení s dodáním díla, částkou 97 507 Kč jako nárokem na náhradu škody v souvislosti s odstraněním vadného díla a částkou 6 500 Kč jako nákladů na vypracování znaleckého posudku). Žalovaná na výzvu nereagovala. 2. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem pro uznání ze dne 7. 1. 2025, č. j. 16 C 314/2024-42, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 755 189 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok pod bodem I) a náhradu nákladů řízení ve výši 80 013,20 Kč (výrok pod bodem II). 3. Městský soud v Praze rozhodnutím uvedeným v záhlaví zamítl návrh žalované na zrušení rozsudku soudu prvního stupně (výrok I), rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II) a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 42 797,70 Kč (výrok III). 4. Žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu (výslovně v rozsahu jeho výroku II a III) včasným dovoláním, v němž navrhla jeho zrušení v napadené části a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. K přípustnosti dovolání uvedla, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 5. Konkrétně měla žalovaná za to, že odvolací soud při právním posouzení předpokladů vydání tzv. kvalifikované výzvy k vyjádření podle § 114b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), nesprávně právně posoudil předpoklady pro její vydání, konkrétně při hodnocení míry procesní aktivity žalované. Podle žalované soud prvního stupně nemohl mít v době vydání kvalifikované výzvy žádné indicie o její lhostejné či obstrukční pasivitě a nesprávně posoudil otázku, zda okolnosti případu nasvědčují tomu, že z její strany šlo o zaviněné zdržování postupu řízení či o celkovou pasivitu. Žalovaná se domnívala, že při nesplnění podmínek pro vydání kvalifikované výzvy nebyly naplněny ani podmínky pro vydání rozsudku pro uznání v předmětném soudním řízení a odvolací soud tuto otázku vyhodnotil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu představovanou rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2024, sp. zn. 27 Cdo 1715/2023, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2025, sp. zn. 26 Cdo 737/2025 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupná na https://www.nsoud.cz). Za nesprávné považovala i posouzení odvolacího soudu, který podle ní vyhodnotil jako podmínku vydání kvalifikované výzvy skutečnost, že z dřívějšího chování žalované musí být zřejmá její neochota nárok uznat či její aktivita ve vztahu k budoucímu žalobci. 6. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla jeho odmítnutí pro nepřípustnost. Měla za to, že žalovaná v dovolání nevymezila právní otázku, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a že napadla toliko skutkové závěry o absenci aktivity žalované před vydáním kvalifikované výzvy. Podle žalobkyně byly naplněny předpoklady pro vydání kvalifikované výzvy a rozsudku pro uznání specifikované ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. 7. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony]. 8. Ačkoliv v úvodu dovolání žalovaná avizovala, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu „ve výroku II. a III.“, dovolací soud posoudil rozsah dovolání žalované s přihlédnutím k jeho celkovému obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nim v něm není obsažena žádná argumentace, a žalovaná se tak zjevně domáhá jejich zrušení pouze jako výroků akcesorických. Ostatně proti těmto výrokům napadeného rozsudku by nebylo dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. Ve vztahu k podmínkám pro vydání kvalifikované výzvy je judikatura Nejvyššího soudu ustálena v závěru, že smyslem výzvy podle § 114b o. s. ř. je zjistit, které právně významné skutkové okolnosti jsou mezi účastníky sporné (a budou předmětem dokazování) a které jsou nesporné (a zůstanou stranou dokazování) tak, aby bylo možno věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. 26 Cdo 779/2004, a ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 636/2016). Tzv. kvalifikovanou výzvu podle § 114b o. s. ř. lze vydat mimo jiné, vyžaduje-li to povaha věci či okolnosti případu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1981/2016, uveřejněný pod číslem 52/2018 Sb. rozh. obč.). Povahou věci se rozumí skutková či právní obtížnost věci, která si vyžaduje kvalifikovanou přípravu jednání. Povaha věci vyžaduje vydání usnesení podle § 114b o. s. ř. zejména tehdy, je-li zjišťování skutkového stavu věci s ohledem na předpokládané množství odlišných tvrzení účastníků a navrhovaných důkazů obtížné, a kdy bez znalosti stanoviska žalovaného nelze první jednání připravit tak, aby při něm bylo zpravidla možné věc rozhodnout (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1924/2010, a ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3597/2007). Kvalifikovaná příprava jednání je judikaturou pojímána jako pravidlo, a případy, kdy žaloba je zjevně bezdůvodná či věc zcela jednoduchá, takže nevyžaduje přípravu jednání postupem podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř., budou spíše výjimečné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. 26 Cdo 779/2004, ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. 26 Cdo 2054/2008, ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 32 Cdo 612/2011, a ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 636/2016). Otázka, zda povaha věci vyžaduje vydání tzv. kvalifikované výzvy, záleží na úvaze nalézacích soudů, přičemž dovolací soud je oprávněn správnost postupu nalézacích soudů zpochybnit toliko v případě jeho zjevné