23 Cdo 280/2021 — Nejvyšší soud

23 Cdo 280/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 3. 2022 Spisová značka:23 Cdo 280/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.280.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Jistota Dotčené předpisy:§ 11 odst. 1 předpisu č. 91/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:6. 6. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 1572/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 280/2021-616 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně Ultra Plus Holding Limited, se sídlem R. G. Hodge Plaza, Upper Main Streer, Wickham's Cay 1, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, registrační číslo 1767038, zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Knoppem, advokátem se sídlem v Brně, Pekařská 1004/26, proti žalované ČSOB Factoring, a. s., se sídlem v Praze 5, Výmolova 353/3, identifikační číslo osoby 45794278, zastoupené Mgr. Ing. Janem Vavřinou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1046/24, o zaplacení částky 38 387 065,97 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 160/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 9. 2020, č. j. 6 Cmo 130/2019-529, ve znění usnesení ze dne 29. 9. 2020, č. j. 6 Cmo 161/2020-532, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 72 552 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 6. 2017, č. j. 52 Cm 160/2006-369, k návrhu žalované uložil žalobkyni, aby do tří dnů od právní moci tohoto usnesení složila jistotu na náklady řízení ve výši 2 000 000 Kč [§ 11 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZMPS“)]. 2. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. 11. 2017, č. j. 8 Cmo 130/2017-385, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh žalované, který považoval za opožděný, zamítl. 3. Proti tomuto usnesení podala žalovaná dovolání. Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. 6. 2018, č. j. 32 Cdo 1279/2018-411, napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 4. Odvolací soud následně usnesením ze dne 19. 10. 2018, č. j. 8 Cmo 130/2017-424, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. 6. 2017, č. j. 52 Cm 160/2006-369 (dovolání proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2019, č. j. 32 Cdo 594/2019-467). 5. Protože žalobkyně jistotu na náklady řízení do tří dnů od právní moci usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. 6. 2017, č. j. 52 Cm 160/2006-369, tj. do 19. 11. 2018, nesložila (učinila tak až dne následujícího), soud prvního stupně, a to po té, co mu žalovaná sdělila, že souhlasí se zastavením řízení, usnesením ze dne 12. 12. 2018, č. j. 52 Cm 160/2006-442, řízení o zaplacení částky 38 387 065,97 Kč s příslušenstvím zastavil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 6. K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením ze dne 24. 6. 2019, č. j. 6 Cmo 130/2019-475, usnesení soudu prvního stupně ze dne 12. 12. 2018, č. j. 52 Cm 160/2006-442, změnil tak, že řízení se nezastavuje. 7. Nejvyšší soud k dovolání žalované usnesením ze dne 23. 4. 2019, č. j. 32 Cdo 594/2019, usnesení odvolacího soudu ze dne 24. 6. 2019, č. j. 6 Cmo 130/2019-475, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 8. Odvolací soud usnesením ze dne 21. 9. 2020, č. j. 6 Cmo 130/2019-529, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 12. 12. 2018, č. j. 52 Cm 160/2006-442. II. Dovolání a vyjádření k němu 9. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, a to: 1) stanovení okamžiku, kdy je splněna povinnost složit jistotu dle § 11 odst. 1 ZMPS, jde-li o platbu uskutečněnou prostřednictvím banky bezhotovostním převodem; 2) „zda je řádným poučením o následcích nedodržení lhůty ke složení jistoty dle § 11 odst. 1 ZMPS citace právního předpisu v odůvodnění rozhodnutí“; 3) „zda může žalovaný požadovat zastavení řízení (navrhnout zastavení řízení, souhlasit s podnětem soudu k zastavení řízení) z důvodu nedodržení lhůty ke složení jistoty dle § 11 odst. 1 ZMPS v situaci, kdy jistota již byla na účet soudu složena, resp. zda soud může za těchto okolností řízení zastavit“; a 4) „…porušení práva na spravedlivý proces, která dle jeho názoru zakládají přípustnost dovolání ve smyslu odkazované judikaturu Ústavního soudu“, které má za doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešené. 10. V případě první otázky žalobkyně argumentuje ve prospěch názoru, že z hlediska včasnosti plnění je rozhodující okamžik, kdy bylo složení jistoty připsáno na účet České národní banky, a nikoliv okamžik, kdy byla příchozí platba zaúčtována na výpisu z bankovního účtu soudu. Dosavadní judikaturu (usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 31 Cdo 3042/2018, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 29 ICdo 13/2019; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz) podle ní nelze v poměrech posuzované věci aplikovat. Jistotu určenou soudem na náklady řízení podle § 11 odst. 1 ZMPS nelze podřadit pod pojem daně, což vylučuje aplikaci daňového řádu na její správu. Rozdíl dále spatřuje ve způsobu rozhodnutí o procesním následku, není-li povinnost splněna (zastavení řízení), a v soudcovské lhůtě. 11. V případě třetí otázky se dovolací argumentace opírá o smysl a účel jistoty určené soudem na náklady řízení; poté, kdy došlo ke složení jistoty, byť po uplynutí stanovené lhůty, přestává být jakkoliv racionální, aby řízení nepokračovalo. Podle žalobkyně právní úprava § 11 odst. 1 ZMPS, že k pozdní úhradě jistoty se nepřihlíží, dokonce ani samotný fakt nesložení jistoty ve stanovené lhůtě nemá za následek zastavení řízení z úřední povinnosti. Rozhodná je vůle žalovaného v řízení nepokračovat, která může být relevantně projevena jen do doby složení jistoty, poté jeho „právo“ projevit nesouhlas s pokračováním v řízení zaniká. 12. Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto. Přípustnost dovolání první otázka nezakládá, protože v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti. Kromě toho poukázala na soudní praxi ohledně obdobných institutů a nemožnost aplikace § 1957 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zdůvodnila tak, že nejde o peněžitý dluh dle občanského zákoníku („účastník a soud nejsou ve vzájemném postavení dlužníka a věřitele“, další odlišnosti pak spočívají v možnosti vymáhání a následcích nesplnění). Třetí otázku považovala za zjevně bezdůvodnou. III. Přípustnost dovolání 13. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (srov. čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“. 14. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), zastoupenou advokátem a ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou, zda splňuje náležitosti dovolání a je přípustné. 15. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 16. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání