23 Cdo 2888/2020 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2888/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 8. 2022 Spisová značka:23 Cdo 2888/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.2888.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Moderace náhrady škody soudem [ Moderační právo soudu ] Pojištění odpovědnosti za škodu Dotčené předpisy:§ 10 odst. 1 předpisu č. 168/1999 Sb. § 2953 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:2. 12. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2888/2020-140 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/23, identifikační číslo osoby 63998530, zastoupená JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, proti žalované A. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Martinem Urbáškem, advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova třída 764/50, o zaplacení částky 687 579 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 7 C 224/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2019, č. j. 17 Co 35/2019-112, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se v řízení na žalované domáhala zaplacení částky 687 579 Kč s příslušenstvím jako postižního práva dle § 10 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále také „ZPOPV“). 2. Rozsudkem ze dne 27. 6. 2018, č. j. 7 C 224/2017-56, Okresní soud v Třebíči jako soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 660 422,20 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu co do částky 27 156,80 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok III). 3. Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 662 422,20 Kč s příslušenstvím (výrok I napadeného rozsudku), co do zaplacení částky 22 263,80 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III napadeného rozsudku). 4. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalovaná dne 7. 9. 2014 řídila osobní vozidlo tovární značky XY, RZ XY, provozovatele a vlastníka B. B., ačkoliv k tomu neměla řidičské oprávnění, a způsobila při tom dopravní nehodu. V důsledku zranění utrpěných při této nehodě zemřel poškozený L. B., který seděl ve vozidle nepřipoután bezpečnostním pásem. Skutečnost, že poškozený nebyl připoután bezpečnostním pásem, však podle skutkových zjištění soudu neměla vliv na vzniklá zranění poškozeného. Uvedená skutečnost byla dle odvolacího soudu dostatečně znalecky zkoumána v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 2 T 153/2015, v němž byla žalovaná pravomocně odsouzena. Z důvodů dostatečných skutkových zjištění odvolací soud nevyhověl návrhu žalované na ustanovení znalce k potvrzení uvedeného závěru. Žalobkyně jako pojistitel odpovědnosti za újmu způsobenou předmětným vozidlem XY vyplatila nejbližším příbuzným poškozeného a Všeobecné zdravotní pojišťovně, dále jen „VZP“, pojistné plnění v celkové výši 687 579 Kč. Konkrétně plnila z titulu duševních útrap nejbližších příbuzných poškozeného po 150 000 Kč otci a matce poškozeného a po 100 000 Kč bratrovi a dvěma babičkám poškozeného. Dále vyplatila příbuzným poškozeného částku 10 000 Kč za náklady za pohřeb, 30 000 Kč za pomník poškozeného, částku 3 733 Kč za poničené oblečení a mobil poškozeného. VZP byla žalobkyní za vynaložené náklady na léčení poškozeného plněna částka 43 846 Kč. 5. Po právní stránce se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že je dána pasivní věcná legitimace žalované, neboť postižní právo dle ZPOPV lze uplatnit nejen vůči provozovateli vozidla, ale též vůči jiné osobě, která jako řidič odpovídá za škodu a naplňuje zákonné důvody podle § 10 ZPOPV. V posuzovaném případě bylo přitom nepochybné, že takovou osobou je žalovaná, která řídila vozidlo bez příslušného řidičského oprávnění, a v důsledku nedostatku zkušeností s řízením motorového vozidla havarovala, čímž naplnila zákonné důvody pro vznik postižního práva pojistitele dle § 10 ZPOPV. Odvolací soud vzal rovněž za svůj závěr soudu prvního stupně, že se poškozený L. B. podílel na vzniklé škodě v rozsahu 40 %, když si byl vědom skutečnosti, že žalovaná řídí vozidlo bez řidičského oprávnění. Vzhledem k tomu, že sama žalobkyně v tomto rozsahu snížila částku vyplaceného pojistného plnění pro vzniklé psychické útrapy příbuzných poškozeného, nebylo dle odvolacího soudu ve vztahu k těmto částkám třeba dále snižovat regresní nárok žalobkyně. Odvolací soud současně nepřisvědčil námitce žalované, že v řízení mělo být prokazováno, že v důsledku úmrtí poškozeného byly jeho nejbližším příbuzným způsobeny psychické útrapy. Dle odvolacího soudu bylo nepochybné, že tyto duševní útrapy vznikly, a bylo proto nadbytečné v tomto rozsahu provádět další dokazování. Odvolací soud přitom zdůraznil, že částky, které žalobkyně vyplatila příbuzným poškozeného za vzniklé psychické utrpení, nebyly nikterak nepřiměřené, byly stanoveny s ohledem na judikaturu soudů v obdobných věcech a zcela odpovídaly zásadám slušnosti. 6. Ve vztahu ke zbývajícím nárokům pak soud prvního stupně dle odvolacího soudu správně uzavřel, že je třeba je rovněž krátit z důvodu tzv. spoluzavinění poškozeného. Tento závěr soud prvního stupně ovšem nesprávně promítl do výpočtu výše postižního práva žalobkyně z důvodu vyplaceného pojistného plnění za pomník poškozeného, u kterého žalobkyni přiznal o 6 000 Kč méně, než jí náleželo. Naopak ve vztahu k nároku žalobkyně na náhradu za vyplacené náklady na pohřeb soud prvního stupně tento závěr nikterak nereflektoval, a přiznal tak žalobkyni nárok v celé výši, ačkoliv jí náležela pouze částka 6 000 Kč. Odvolací soud proto zmíněná pochybení soudu prvního stupně napravil a v tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně změnil. 7. Konečně odvolací soud vyslovil závěr, že postižní právo žalobkyně není právem na náhradu škody, nýbrž zvláštním originárním právem proti pojištěnému na náhradu toho, co za něho pojistitel plnil. Dle odvolacího soudu tak nebylo možné postupovat ani podle ustanovení § 2953 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a stanovený rozsah regresní náhrady jakkoli moderovat, jak žádala žalovaná s ohledem na okolnosti případu a své nepříznivé majetkové poměry. Vzhledem k nepříznivým majetkovým poměrům žalované však odvolací soud dle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, nepřiznal žalobkyni vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení. II. Dovolání a vyjádření k němu 8. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v rozsahu výroku I dovoláním, ve kterém namítla, že odvolací soud nepřipustil možnost krácení nároků žalobkyně za pomoci analogické aplikace ustanovení § 2915 odst. 2 o. z. a z ustanovení § 2953 o. z., ačkoliv tuto možnost výslovně připustila rozhodovací praxe dovolacího soudu například v rozsudku ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3552/2014. Žalovaná v této souvislosti poukazovala na řadu důvodů zvláštního zřetele hodných, zejména pak na smrt spoluodpovědného provozovatele vozidla (otce poškozeného), vůči kterému se již nemůže reálně domáhat vypořádání ve smyslu § 2916 o. z. Odvolací soud však podle žalované dané zvláštní okolnosti věci při posuzování výše nároků žalobkyně nijak nezohlednil. 9. Odvolací soud dále podle žalované dospěl k nesprávnému závěru, že není zapotřebí prokazovat existenci duševních útrap blízkých příbuzných poškozeného. Uvedené posouzení dle žalované opomíjí skutečnost, že v některých případech nemusí nemajetková újma vzniknout z důvodu narušených nebo neudržovaných vztahů s poškozeným či z důvodu nemožnosti navázání takových vztahů. Daná otázka nebyla podle žalované v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud řešena. 10. Konečně žalovaná v dovolání namítla, že odvolací soud v rozporu s § 120 občanského soudního řádu nepřipustil provedení důkazu znaleckým posudkem, který by postavil najisto, zda skutečnost, že poškozený v době nehody nebyl připoután bezpečnostním pásem, vedla k jeho smrti. 11. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že ustanovení § 2953 o. z. nelze použít v případě moderace náhrady nemajetkové újmy způsobené duševními útrapami. Současně žalobkyně poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3266/2010, ze kterého dle jejího názoru vyp