23 Cdo 2925/2025 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2925/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2026 Spisová značka:23 Cdo 2925/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:23.CDO.2925.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:2. 4. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2925/2025-167 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobců a) A. R. a b) K. R., oba zastoupeni Mgr. Petrem Svítkem, advokátem se sídlem v Trutnově, Krakonošovo náměstí 74, proti žalované H. S., zastoupené Mgr. Veronikou Křesťanovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Škroupova 957/4, o zaplacení částky 250.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 16 C 127/2024, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 6. 2025, č. j. 21 Co 220/2025-138, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Každý z žalobců je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.875 Kč k rukám zástupkyně žalované do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: (dle § 243f odst. 3 o. s. ř.) 1. Okresní soud v Trutnově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 12. 2024, č. j. 16 C 127/2024-99, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům částku 250.000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a povinnost k náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. 6. 2025, č. j. 21 Co 220/2025-138, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 250.000 Kč s příslušenstvím (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (druhý výrok). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci (dále též „dovolatelé“) dovolání s tím, že je považují za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. 4. V konkrétnosti dovolatelé překládají k posouzení otázky: a) Zda je probíhající řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku, který je součástí předmětu prodeje, právní vadou prodávané věci ve smyslu § 1920 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“). b) Zda neinformování žalobců jako kupujících ze strany žalované jako prodávající o tom, že k jejímu návrhu probíhá řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku, který je součástí předmětu prodeje, je zatajením podstatné skutečnosti či závady a zároveň důležitou okolností související s prodávanou nemovitou věcí. 5. Dovolatelé uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) a navrhují, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 6. Žalovaná se k dovolání vyjádřila v tom smyslu, že dovolání nepovažuje za přípustné, a proto navrhuje, aby je dovolací odmítl, případně zamítl. 7. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné. 8. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 9. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou. 11. Dovolání není přípustné. 12. Dovolatelé vymezují dovolací otázky s tvrzením, že odvolací soud nesprávně posoudil, že probíhající řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku, který je součástí předmětu prodeje, není právní vadou prodávané věci ve smyslu § 1920 o. z. [dovolací otázka shora označená písm. a)] a že neinformování žalobců jako kupujících ze strany žalované jako prodávající o tom, že k jejímu návrhu probíhá řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku, který je součástí předmětu prodeje, posoudil jako zatajení pouze nepodstatné skutečnosti [dovolací otázka shora označená písm. b)]. 13. Tyto otázky však nemohou zakládat přípustnost dovolání. Dovolatelé přehlíží, že odvolací soud svůj závěr o nedůvodnosti žaloby odůvodnil nejen tím, že na straně žalované nedošlo k porušení smluvní povinnosti, jež by zakládalo právo žalobců na smluvní pokutu. Odvolací soud současně dovodil, že právo žalobců žádat smluvní pokutu zaniklo, neboť bylo nahrazeno dohodou o slevě z uvažované kupní ceny. Odvolací soud uzavřel, že z tohoto druhého důvodu (který je ale na prvním důvodu nezávislý) je nutno žalobu zamítnout. 14. Závěr o platnosti či obsahu takové dohody však dovolatelé způsobilým dovolacím důvodem nezpochybňují. Za takové situace pak přípustnost dovolání nemohou zakládat právní otázky, které zpochybňují toliko první právní otázku, a to důvodnost práva na smluvní pokutu. 15. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi totiž opakovaně vysvětluje, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek (více závěrech), z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, či naopak k vyhovění žalobě pro nedůvodnost obrany žalovaného, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Zpochybnění jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením totiž nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí také spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (srov. usnesení ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5469/2016, a ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. 23 Cdo 325/2022). 16. Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 17. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neodůvodňuje. Poučení Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. 2. 2026 JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu