23 Cdo 303/2024 – Nejvyšší soud

23 Cdo 303/2024-160 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce Petra Nováka, se sídlem v Loučné nad Desnou, Kociánov 88, identifikační číslo osoby 42971853, zastoupeného JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem, se sídlem v Šumperku, Starobranská 327/4, proti žalované ABS Leasing v. o. s., se sídlem v Ostravě, Kašparova 1413/14, identifikační číslo osoby 25901168, zastoupené JUDr. Pavlem Nastisem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 83 C 9/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 8. 2023, č. j. 4 Co 11/2023-114, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované částku 2.178 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : (dle § 243f odst. 3 o. s. ř.) 1. Krajský soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 11. 2022, č. j. 83 C 9/2022-82, zamítl žalobu o zrušení rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Ladislava Popka ze dne 19. 1. 2022, č. sporu 883557-11/2017 (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II). 2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 31. 8. 2023, č. j. 4 Co 11/2023-114, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právních otázek, které dosud nebyly vyřešeny v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu. 4. V konkrétnosti dovolatel předkládá k posouzení otázky: a) Je přípustné, aby veřejná obchodní společnost byla založena spolky? b) Je přípustné, aby k uzavření písemné rozhodčí smlouvy mohlo dojít nevýslovným (obecným) odkazem ve smlouvě o zprostředkování pojištění na její přílohy? c) Mohou být sjednány podstatné náležitosti smlouvy odkazem na všeobecné obchodní podmínky ve smyslu § 273 odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“)? d) Lze platně uzavřít rozhodčí smlouvu odkazem na všeobecné obchodní podmínky, ve kterých je rozhodčí doložka uvedena jako jejich dílčí část? e) Za jakých podmínek je neplatnost hlavní smlouvy určující i pro neplatnost na ni navazující rozhodčí smlouvy? f) Je absolutně nepřípustné, aby se soud přezkoumávající rozhodčí nález zabýval hmotněprávními otázkami, nebo má soud právo ve výjimečných případech zkoumat, zda rozhodce v rozhodčím řízení přiznal nárok zjevně odporující hmotnému právu (například má-li sporný nárok původ v trestné činnosti účastníka rozhodčího řízení nebo těží z nepoctivého nebo protiprávního činu) či ústavnímu pořádku? g) Je porušení práva na spravedlivý proces rozhodcem v rozhodčím řízení ve smyslu čl. 36 Listiny zákonným důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu? h) Může být důvodem podjatosti rozhodce obsah jeho rozhodčího nálezu, pokud je v rozporu se zásadami demokratického právního státu, zejména pak v rozporu s Listinou základních práv a svobod? i) Za jakých podmínek je soud povinen provést navržené důkazy s využitím dožádání soudu podle § 20 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „ZRŘ“)? 5. Dovolatel uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 6. Žalovaná se k dovolání vyjádřila v tom smyslu, že dovolání považuje za nepřípustné, a proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl. 7. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné. 8. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 9. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou. 11. Dovolání není přípustné. 12. Přípustnost dovolání nezakládá dovolací námitka shora označená písm. a), kterou dovolatel předkládá závěr o „nezákonné organizační struktuře žalované společnosti“. Na posouzení této otázky totiž rozhodnutí odvolacího soudu založeno není. Dle rozhodovací praxe dovolacího soudu není dovolání přípustné podle 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). 13. Přípustnost dovolání nezakládají ani dovolací námitky, kterými dovolatel zpochybňuje platné uzavření rozhodčí smlouvy [dovolací námitky shora označené písm. b), c) a d)]. 14. Odvolací soud posuzoval platnost rozhodčí doložky, jež byla součástí obchodních podmínek, s odkazem na § 3 odst. 2 ZRŘ, dle kterého ve znění účinném do 31. 3. 2012 platilo (srov. čl. II bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 19/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), že tvoří-li rozhodčí doložka součást podmínek, jimiž se řídí smlouva hlavní, k níž se rozhodčí doložka vztahuje, je rozhodčí doložka platně ujednána i tehdy, jestliže písemný návrh hlavní smlouvy s rozhodčí doložkou byl druhou stranou přijat způsobem, z něhož je patrný její souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy. 15. Podle § 273 obch. zák. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené (odst. 1). Odchylná ujednání ve smlouvě mají přednost před zněním obchodních podmínek uvedených v odstavci 1 (odst. 2). 16. Odvolací soud při výkladu tohoto ustanovení odkázal na závěry vyjádřené v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 1998, sp. zn. 5 Cmo 318/97, uveřejněném v časopise Soudní rozhledy č. 10, ročník 1998, str. 259, které Nejvyšší soud přejal např. v usnesení ze dne 3. 6. 2013, sp. zn. 32 Cdo 3183/2012, o tom, že „obchodní podmínky, na které ve smyslu § 273 odst. 1 obch. zák. smlouva odkazuje a jež jsou k ní připojeny nebo jsou smluvním stranám známy, nemusí být samostatně podepisovány účastníky smluvního vztahu. V pochybnostech však musí ten, kdo se jich dovolává, prokázat, že byly ke smlouvě připojeny anebo že byly druhé straně známy“. Od těchto závěrů nemá dovolací soud důvod se odchylovat ani v poměrech věci zde vedené. 17. Správnost tohoto závěru dovolatel nemůže zpochybnit v rámci dovolacího řízení námitkou o tom, že mu nebyl obsah obchodních podmínek, ve kterých byla rozhodčí doložka obsažena, znám. Soudy nižších stupňů totiž vycházely ze zjištění o tom, že dovolatel prohlásil, že se s obsahem obchodních podmínek seznámil, a že tyto byly k podepsané smlouvě přiloženy. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 18. K samotné otázce možnosti uzavření rozhodčí smlouvy prostřednictvím obchodních podmínek ve smyslu § 273 obch. zák. tak soud prvního stupně správně odkazuje na závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 23 Cdo 4895/2009. V rozsudku ze dne 29. 6. 2010, sp.