23 Cdo 3174/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3174/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 6. 2025 Spisová značka:23 Cdo 3174/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.3174.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva Splnění závazku Dotčené předpisy:§ 13 odst. 1 předpisu č. 165/2012 Sb. ve znění od 01.01.2013 do 01.10.2013 § 28 předpisu č. 165/2012 Sb. ve znění od 01.01.2013 do 01.10.2013 § 50 odst. 6 předpisu č. 458/2000 Sb. ve znění od 01.01.2013 do 01.10.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3174/2024-1112 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D. a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně OTE, a.s., se sídlem v Praze 4, Jihlavská 1558/21, identifikační číslo osoby 26463318, zastoupené Mgr. Zdeňkem Labským, advokátem se sídlem v Praze 10, Krátká 1148/32, za účasti EG.D Holding, a.s., se sídlem v Brně, Černá pole, Lidická 1873/36, identifikační číslo osoby 28085400, zastoupené Mgr. Davidem Vosolem, MBA, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, o zaplacení 141 606 792,74 Kč, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 27 C 256/2015, o dovolání účastnice proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 6. 2024, č. j. 8 Co 578/2024-988, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 6. 2024, č. j. 8 Co 578/2024-1003, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 6. 2024, č. j. 8 Co 578/2024-988, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 6. 2024, č. j. 8 Co 578/2024-1003, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 11. 2023, č. j. 27 C 256/2015-886, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně jakožto operátor trhu s elektřinou se žalobou domáhala nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (dále také jen „ERÚ“ či „Úřad“), ze dne 15. 4. 2015, č. j. 0LP-15168-31/2013-ERU (dále jen „rozhodnutí ERÚ“), a rozhodnutí předsedkyně ERÚ ze dne 13. 7. 2015, č. j. 15168-37/2013-ERU (dále jen „rozhodnutí předsedkyně ERÚ“), a uložení povinnosti účastnici jakožto provozovateli příslušné regionální distribuční soustavy zaplatit žalobkyni náklady spojené s podporou elektřiny v souvislosti s elektřinou vyrobenou ve výrobnách elektřiny v období od 1. 1. 2013 do 1. 10. 2013 a spotřebovanou bez použití distribuční soustavy, neboť se jednalo o lokální spotřebu výrobců v areálu výroben připojených k distribuční soustavě. Žalobkyní původně požadovaná částka ve výši 142 755 678,03 Kč se skládala z částky 141 606 792,74 Kč na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny z podporovaných zdrojů (dále také jen „příspěvek na POZE“) a z částky 1 148 885,30 Kč na krytí nákladů spojených s podporou decentrální výroby elektřiny. 2. Návrh žalobkyně podaný k ERÚ byl zamítnut rozhodnutím ERÚ a zamítavě bylo rozhodnuto rozhodnutím předsedkyně ERÚ také o rozkladu žalobkyně. 3. První rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 13. 10. 2016, č. j. 27 C 256/2015-205, kterým soud prvního stupně žalobu zamítl, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) ze dne 28. 3. 2017, č. j. 8 Co 136/2017-289, byl v části týkající se zaplacení částky 141 606 792,74 Kč (na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny z obnovitelných zdrojů) zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2019, sp. zn. 32 Cdo 3744/2017, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení; ve zbývající části týkající se zaplacení částky 1 148 885,30 Kč (na krytí nákladů spojených s podporou decentrální výroby elektřiny) Nejvyšší soud dovolání odmítl. Nadále byl tedy předmětem řízení toliko nárok žalobkyně na zaplacení částky 141 606 792,74 Kč (na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny z obnovitelných zdrojů). Soud prvního stupně následně rozsudkem ze dne 7. 9. 2021, č. j. 27 C 256/2015-631, žalobu zamítl s odůvodněním, že žalobkyně neprokázala výši tvrzeného nároku. V pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně byl pak k odvolání žalobkyně zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 10. 1. 2022, č. j. 8 Co 1454/2021-681. 4. Soud prvního stupně následně rozsudkem (v pořadí již třetím v této věci) ze dne 14. 11. 2023, č. j. 27 C 256/2015-886, rozhodl, že rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 15. 4. 2015, č. j. 0LP-15168-31/2013-ERU, a rozhodnutí předsedkyně ERÚ ze dne 13. 7. 2015, č. j. 15168-37/2013-ERU se v části týkající se nároku na zaplacení částky 141 606 792,74 Kč na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny z podporovaných zdrojů nahrazují tak, že účastnice je povinna zaplatit žalobkyni částku 141 606 792,74 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 5. K odvolání účastnice odvolací soud rozsudkem ze dne 18. 6. 2024, č. j. 8 Co 578/2024-988, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 6. 2024, č. j. 8 Co 578/2024-1003, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně vyjma lhůty k plnění, když v tomto směru se výrok I rozsudku soudu prvního stupně mění tak, že účastnice je povinna přisouzenou částku žalobkyni zaplatit ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 6. Soudy obou stupňů vycházely z toho, že podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2019, sp. zn. 32 Cdo 3744/2017, jimiž byly vázány, byla účastnice jako provozovatel regionální distribuční soustavy povinna v rozhodném období hradit žalobkyni jako operátorovi trhu s elektřinou náklady spojené s podporou elektřiny z podporovaných zdrojů též z lokální spotřeby výrobců v areálu výroben připojených k distribuční soustavě. Odvolací soud nepřisvědčil argumentaci účastnice, že závěry výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu jsou v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, a poukázal na to, že Nejvyšší soud v uvedeném rozsudku řešil souladnost svého závěru s ústavním pořádkem a že podrobnou a přesvědčivou argumentací dospěl k závěru, jímž je odvolací soud v projednávané věci vázán. 7. K odkazu účastnice na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3400/2022, odvolací soud uvedl, že ve vztahu mezi žalobkyní jako operátorem trhu a účastnicí jako provozovatelem regionální distribuční soustavy se existence příslušného smluvního vztahu mezi nimi jako podmínka povinnosti k úhradě nákladů spojených s podporou elektřiny z podporovaných zdrojů z § 13 odst. 1 ve spojení s § 28 odst. 1 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, (dále také jen „zákon o POZE“), nepodávala. Odvolací soud dále uvedl, že podmínky „soukromoprávního nosiče“ dané povinnosti mezi lokálním distributorem a výrobcem elektřiny, které řešil Nejvyšší soud v citovaném rozsudku, nemají žádný přímý dopad na vztah mezi operátorem trhu (žalobkyní) a provozovatelem regionální distribuční soustavy (účastnicí), neboť jejich vzájemná práva a povinnosti vyplývají přímo z citovaných právních norem. II. Dovolání a vyjádření k němu 8. Rozsudek odvolacího soudu napadla účastnice dovoláním, jehož přípustnost spatřovala podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázek, z nichž některé dosud nebyly v rozhodovací praxi vyřešeny, u jiných se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe a u jedné dovolatelka požadovala, aby tato otázka byla posouzena odlišně než v dosavadní judikatuře Nejvyššího soudu. Konkrétně dovolatelka formulovala následující otázky: a) Otázka, zda ze zákona o POZE, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 1. 10. 2013 (dále také jen „rozhodné období“), vyplývala povinnost provozovatele regionální distribuční soustavy zatížit složkou ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny podle § 28 odst. 1 zákona o POZE také lokální spotřebu výrobců v areálu výroben připojených k distribuční soustavě, aniž došlo k využití distribuční soustavy účastnice. b) Otázka, na základě jakého soukromoprávního titulu mohla účastnice jako provozovatel distribuční soustavy účtovat v rozhodném období výrobci elektřiny, jehož výrobna byla připojena k distribuční soustavě účastnice, složku ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny podle § 28 odst. 1 zákona o POZE ve znění účinném v rozhodném období. c) Otázka, zda je ve sporu o to, zda příspěvek na POZE měl být v rozhodném období účtován také z elek