23 Cdo 3207/2024 – Nejvyšší soud

23 Cdo 3207/2024-675 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně SYSTHERM s.r.o., se sídlem v Plzni, K Papírně 172/26, identifikační číslo osoby 64830454, zastoupené JUDr. Ing. Vojtěchem Levorou, advokátem se sídlem v Plzni, Slovanská 982/136, proti žalované VAPES CE s.r.o., se sídlem v Horní Suché, Stonavská 51/6, identifikační číslo osoby 25888595, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, o zaplacení 1 123 724,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově, pod sp. zn. 110 C 130/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2024, č. j. 8 Co 130/2022-625, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 15 875 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se (po změně žaloby) na žalované domáhala zaplacení částky 1 123 724,60 Kč s příslušenstvím jako neuhrazené části ceny díla účtované žalované fakturami č. 6151775 (částka 591 324,60 Kč), č. 6161351 (částka 240 790 Kč) a č. 6151431 (částka 291 610 Kč). Tvrdila, že jí nárok na zaplacení této části ceny díla vznikl na základě smlouvy o dílo, kterou uzavřela dne 3. 8. 2015 jako zhotovitelka s žalovanou jako objednatelkou a jejímž předmětem bylo zhotovení technologie KPS, řídících systémů pro technologie KPS, technologie vyvedení tepla štěpkových kotlů; dodání akumulační nádrže s tepelnou izolací do kotelny, dispečerského pracoviště pro celou tepelnou soustavu technologií s vizualizačním programem včetně oživění a dodání a instalace optické datové sítě bez výkopových a stavebních prací (dále jen „předmětná smlouva o dílo“). Předmětná smlouva o dílo (jako subdodavatelská smlouva) byla uzavřena poté, co žalovaná zvítězila ve výběrovém řízení na veřejnou zakázku „Příbram – snížení energetické náročnosti a využití OZE pro vytápění věznice Příbram“. 2. Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 24. 2. 2022, č. j. 110 C 130/2016-459, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 23. 10. 2023, č. j. 110 C 130/2016-553, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 123 724,60 Kč se zákonnými úroky z prodlení vždy ve výši 8,05 % ročně z částky 1 922 503,70 Kč za dobu od 18. 12. 2015 do 27. 6. 2016, z částky 1 675 850 Kč za dobu od 18. 12. 2015 do 27. 6. 2016, z částky 533 610 Kč za dobu od 27. 2. 2019 do zaplacení, a z částky 591 324,60 Kč za dobu od 27. 2. 2019 do zaplacení (výrok pod bodem I), zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení zákonných úroků z prodlení vždy ve výši 8,05 % ročně z částky 533 610 Kč za dobu od 18. 12. 2015 do 26. 2. 2019, z částky 591 324,60 Kč za dobu od 2. 2. 2016 do 26. 2. 2019 a z částky 240 790 Kč za dobu od 30. 10. 2016 do 26. 2. 2019 (výrok pod bodem II) a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 369 996 Kč (výrok pod bodem III). 3. Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem (vydaným poté, co bylo jeho předchozí rozhodnutí zrušeno rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2023, sp. zn. 23 Cdo 337/2023, jenž je veřejnosti dostupný – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz) rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I zrušil ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 210 Kč za dobu od 27. 2. 2019 do zaplacení a v tomto rozsahu řízení zastavil, jinak jej potvrdil (výrok I), ve výroku pod bodem II rozsudek okresního soudu potvrdil ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 242 000 Kč za dobu od 28. 6. 2016 do 26. 2. 2019 a změnil jej ohledně zákonných úroků z prodlení vždy ve výši 8,05 % ročně z částky 533.610 Kč za dobu od 18. 12. 2015 do 27. 6. 2016, z částky 291 610 Kč za dobu od 28. 6. 2016 do 26. 2. 2019, z částky 591 324,16 Kč za dobu od 2. 2. 2016 do 26. 2. 2019 a z částky 240 790 Kč za dobu od 30. 10. 2016 do 26. 2. 2019 tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni takto specifikované úroky z prodlení (výrok II); uložil žalované povinnost zaplatit na náhradu nákladů řízení žalobkyni částku 523 357,43 Kč (výrok III) a České republice částku 6 959 Kč (výrok IV) a dále rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 198 493 Kč (výrok V). 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, v němž namítla nesprávné právní posouzení věci. Navrhla zrušení napadeného rozhodnutí (jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně) a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Konkrétně žalovaná předložila dovolacímu soudu k řešení následující otázky, při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. dílem je považovala za neřešené v rozhodovací praxi dovolacího soudu: 1) Zda obstojí výklad předmětné smlouvy o dílo provedený odvolacím soudem, že podpis dodacích listů a předávacích protokolů nebyl stranami sjednanou hmotně právní podmínkou provedení díla a vzniku nároku na zaplacení ceny díla, ale jen důkazem o předání zhotoveného díla, a zda odvolací soud postupoval při výkladu předmětné smlouvy o dílo v souladu s § 555 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) a tato ustanovení správně aplikoval v poměrech projednávané věci (dále jen „první otázka“). Výklad provedený odvolacím soudem měla žalovaná za chybný, neodpovídající zákonu a nemající oporu v provedeném dokazování. Zdůrazňovala gramatické znění smlouvy, části výpovědí jednatelů účastníků a vyjádření účastníků v průběhu řízení. Měla za to, že podle následného chování žalované (proplácení některých vystavených faktur žalobkyni i bez podpisu předávacích protokolů jednatelem žalované) mohl nastat maximálně stav připouštějící různý výklad užitého výrazu v předmětné smlouvě o dílo a byla namístě aplikace § 557 o. z. a vyložení tohoto výrazu v neprospěch žalobkyně, která jej užila jako první. Podpis jednatele žalované na předávacích protokolech o předání díla měl odvolací soud podle žalované při řádně provedeném výkladu posoudit jako hmotněprávní podmínku předání díla, a jelikož tak neučinil, nerespektoval ani závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2664/2010, o přednosti odlišně sjednané doby vzniku práva na zaplacení ceny díla před zákonem stanovenými podmínkami vzniku tohoto práva. 2) Zda došlo k porušení zásady „dvojinstančnosti řízení“, neumožnil-li odvolací soud provést výklad smlouvy o dílo v souladu s pokyny kasačního rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2023, sp. zn. 23 Cdo 337/2023 (dále jen „druhá otázka“). Žalovaná se domnívala, že odvolací soud postupoval v rozporu s předchozím kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu v této věci, v němž bylo vytknuto neprovedení řádného výkladu smlouvy též soudu prvního stupně, pokud výklad smlouvy provedl sám a nezrušil rozsudek soudu prvního stupně 3) Jaká je povaha ujednání smlouvy o dílo v článku III. odst. 3, že dílo je provedeno tak, že je prosto vad a nedodělků, a koho tíží důkazní břemeno stran toho, že dílo je prosto vad a nedodělků (dále jen třetí otázka“). S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5243/2014, žalovaná odvolacímu soudu vytýkala absenci přezkoumatelné právní úvahy k této otázce a v tom spatřovala procesní vadu a současně nesprávné právní posouzení věci. Tvrdila, že absence vad a nedodělků díla byla hmotněprávní podmínkou provedení díla, a tedy vzniku nároku na zaplacení ceny díla, že ohledně existence vad a nedodělků díla tížilo důkazní břemeno žalobkyni, která jej neunesla. Dodala též, že pokud odvolací soud považoval její tvrzení a doložení vad díla za nedostatečné, měl ji poskytnout přiměřenou lhůtu k doplnění. 4) Zda hodnocení znaleckého posudku Ing. Jiřího Ryndy odvolací soud provedl v souladu s pravidly důkazního hodnocení znaleckého posudku ve světle rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, a ze dne 28. 5. 2001, sp. zn. 33 Cdo 325/2001 (dále jen „čtvrtá otázka“). Podle žalované znalecký posudek Ing. Jiřího Ryndy nelze považovat za řádný, odborný, logický a přesvědčivý, neboť vady při jeho vypracování (místní šetření bez uvědomění stran sporu a fotodokumentace, absence odborného šetření a odbornosti znalce ve vztahu k posouzení optické datové sítě) jej jako důkaz „zcela deklasovaly“ a neobstojí hodnocení tohoto posudku soudem, z nějž vyplývá, že dílo bylo ke dni místního šetření zhotoveno bez vad a nedodělků. 5) Zda v poměrech projednávané věci obstojí závěr odvolacího soudu, že dílo (jeho jednotlivé fakturované části) bylo zhotoveno bez vad a nedodělků, a to k datům 30. 10. 2015, 9. 11. 2015 a 29. 1. 2016, a zda žalobkyni vznikl nárok na zaplacení ceny díla a na úrok z prodlení v podobě a výši, v jaké byl odvolacím soudem přiznán (dále jen „pátá otázka“). Namítala, že úvaha odvolacího s