23 Cdo 3460/2022 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3460/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 4. 2023 Spisová značka:23 Cdo 3460/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.3460.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Doručování Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 45 o. s. ř. § 158 odst. 1 o. s. ř. § 240 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:24. 7. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3460/2022-705 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně DATATHERM, spol. s r. o., se sídlem v Tepličce nad Váhom, Na rybník 947, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 00650552, zastoupené Mgr. Radimem Bokůvkou, advokátem se sídlem v Ostravě, Dvořákova 937/26, proti žalované Wotan Forest, a. s., se sídlem v Českých Budějovicích, Rudolfovská tř. 202/88, identifikační číslo osoby 26060701, zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze, Jungmannova 745/24, o zaplacení částky 7.773 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 36 C 127/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 5. 2022, č. j. 7 Co 729/2021-650, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.922 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta. Odůvodnění: (dle § 243f odst. 3 o. s. ř.) Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. 2. 2021, č. j. 36 C 127/2019-461, zamítl žalobu o zaplacení částky 7.773 EUR s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. 5. 2022, č. j. 7 Co 729/2021-650, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části zamítavého výroku I., a to ohledně zaplacení částky 6.960,40 EUR s příslušenstvím, zatímco ve zbytku rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 812,60 EUR s příslušenstvím (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) dle dovolatelky spočívá v tom, že odvolací soud nerespektuje vůli smluvních stran a svévolně modifikuje obsah jednotlivých závazků, které vznikly mezi žalobkyní a žalovanou. Dovolatelka namítá, že s odkazem na příslušné normy ČSN bylo smluvními stranami dohodnuto, kdo odpovídá za čištění kotle. Soud je povinen respektovat vůli smluvních stran; smlouva o dílo ze dne 13. 3. 2017 a smlouva o provedení čištění a servisních prací jsou dva samostatné závazky. Dovolatelka dále namítá, že postupem odvolacího soudu byla porušena její ústavně zaručená základní práva a svobody. Dovolatelka v dovolání upozorňuje na vadu doručení dovoláním napadeného rozsudku, který jí byl doručen dne 27. 6. 2022 prostřednictvím datové schránky právního zástupce. Uvádí, že rozhodnutí bylo doručeno pouze ve formátu Word a bez elektronického podpisu osoby, která má potvrdit shodu s prvopisem. Šlo o vadu doručení. K řádnému doručení dle dovolatelky došlo 18. 8. 2022. Dovolatelka se domáhá toho, aby dovolací soud napadený rozsudek v části potvrzujícího výroku změnil, event. zrušil, případně aby stejně naložil s rozhodnutím soudu prvního stupně a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Žalovaná se k dovolání dle obsahu spisu vyjádřila v tom smyslu, že dovolání považuje za opožděné, popřípadě je nepřípustné či nedůvodné. Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., a dále pak zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné. Dle § 45 o. s. ř. písemnost doručuje soud při jednání nebo jiném soudním úkonu (odst. 1). Nedošlo-li k doručení písemnosti podle odstavce 1, doručí ji soud prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Není-li možné doručit písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, soud ji doručí na žádost adresáta na jinou adresu nebo na elektronickou adresu (odst. 2). Dle § 158 odst. 2 o. s. ř. se stejnopis rozsudku vyhotoveného v listinné podobě a rozsudek vyhotovený v elektronické podobě doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou. Dle § 240 o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odst. 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odst. 2). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do tří měsíců od doručení (odst. 3.). Dovolací soud ve své ustálené rozhodovací praxi k účinkům doručení uvádí, že soudy jsou sice povinny doručovat řádně, neboť v opačném případě by účastníci řízení mohli být výrazně dotčeni na svých právech, ale na druhé straně nelze přijmout formalistický přístup, je-li naplněna materiální funkce doručení, tj. seznámení se s obsahem písemnosti. Jestliže se účastník řízení s obsahem doručované písemnosti seznámil, potom otázka, zda bylo doručení vykonáno předepsaným způsobem, ztrácí význam. Nedodržení formy tedy samo o sobě neznamená, že se doručení musí zopakovat; rozhodující vždy je, zda se předmětná písemnost dostala do rukou adresáta. (Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2425/2011, uveřejněný pod číslem 88/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3489/2012, uveřejněné pod číslem 37/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 30. 5. 2019, sen. zn. 29 ICdo 119/2017, a ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 954/2019, anebo obdobně stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, Plsn 1/2015, uveřejněné pod číslem 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.) Z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3026/20, současně plyne, že při posuzování, zda došlo k řádnému doručení, nutno uplatňovat materiální přístup, pro nějž je podstatné, že se adresát mohl s obsahem doručované písemnosti seznámit, a bylo tak zachováno jeho základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Odvíjí-li se od doručení rozhodnutí možnost uplatnění opravného prostředku, pak se nesprávné posouzení okamžiku doručení netýká jen práv účastníka řízení, který tento opravný prostředek uplatňuje, ale i jiného účastníka řízení, který může být rozhodnutím o opravném prostředku dotčen na svých právech. V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že dne 27. 6. 2022 byl doručen právnímu zástupci dovolatelky prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky stejnopis napadeného rozsudku odvolacího soudu, a to ve formátu doc. (č. l. 654). Dále, že právní zástupce dovolatelky podáním ze dne 10. 8. 2022 (č. l. 680), které bylo adresováno soudu prvního stupně, požádal o řádné doručení napadeného rozsudku odvolacího soudu, neboť rozhodnutí bylo doručeno pouze ve formátu Word, bez elektronického podpisu osoby, která má potvrdit shodu s prvopisem. Následně pak soud prvního stupně dne 17. 8. 2022 rozeslal oběma zástupcům účastníků řízení stejnopis rozhodnutí odvolacího soudu převedený do formátu PDF (č. l. 681 a 682). Dovolání žalobkyně podala prostřednictvím svého právního zástupce dne 12. 10. 2022. Dovolání bylo podáno včas. V projednávané věci totiž bylo žalobkyni přípisem soudu (č. l. 681) a opětovným doručením dáno zřetelně najevo, že sám soud nepovažuje původní doručení za řádné. Dovolací soud proto uznává, že opětovným doručením rozsudku odvolacího soudu bylo dovolatelce poskytnuto (objektivně vzato) nesprávné poučení o lhůtě k podání dovolání s tím, že dovol