23 Cdo 3497/2019 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3497/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 4. 2020 Spisová značka:23 Cdo 3497/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.3497.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nekalá soutěž Dotčené předpisy:§ 44 odst. 1 obch. zák. § 420 odst. 2 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 6. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 1820/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3497/2019-540 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně Bénéficielle, s.r.o., se sídlem v Praze 10 – Hostivaři, U továren 256/14, PSČ 102 00, identifikační číslo osoby 24676551, zastoupené JUDr. Adamem Batunou, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) M. E., nar. XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Ing. Ladislavem Málkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 89/90, PSČ 130 00, 2) M. M., nar. XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Jaromírem Henyšem, advokátem se sídlem v Praze 9, Rýmařovská 561, PSČ 199 00, o ochranu proti jednání v nekalé soutěži, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 76/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. ledna 2019, č. j. 3 Cmo 60/2018-499, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) na náhradu nákladů dovolacího řízení 13 019,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalovaného 2), Mgr. Jaromíra Henyše, advokáta. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Napadeným rozsudkem odvolací soud ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2017, č. j. 32 Cm 76/2012-458, jímž soud prvního stupně ve věci samé zamítl ve vztahu k žalovanému 2) žalobu o zaplacení 533 750 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Právní předchůdkyně žalobkyně se svojí žalobou domáhala po žalovaných zaplacení shora uvedené částky z důvodu náhrady škody spočívající v zisku ušlém žalobkyni neuzavřením smlouvy o dílo se společností UNIPAP a.s. v důsledku nekalosoutěžního jednání žalovaných. Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, že žalovaný 1) byl od 1. 3. 2006 do 31. 12. 2007 zaměstnancem právní předchůdkyně žalobkyně a od 1. 2. 2008 zaměstnancem společnosti XY, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY. Žalovaný 2) byl v tomto období jednatelem uvedené společnosti. Oba žalovaní byli rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2009 ve věci sp. zn. 40 T 10/2009 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2011 ve věci sp. zn. 4 To 62/2010 pravomocně uznáni vinnými spácháním trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zákona, resp. pomoci k tomuto trestnému činu v případě žalovaného 2), jenž žalovaní spáchali tím, že žalovaný 1) jako zaměstnanec právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný 2) jako jediný společník a jednatel společnosti XY, s částečně stejným zaměřením činnosti na grantové poradenství při zajišťování dotací z fondů Evropské unie, s cílem založit smluvní spolupráci mezi společností XY, a několika stávajícími či potenciálními zákazníky právní předchůdkyně žalobkyně a získat tak na její úkor pro společnost XY, co nejvíce zakázek, vystupovali v letech 2006 a 2007 před zákazníky právní předchůdkyně žalobkyně jako zástupci společnosti XY, jejím jménem komunikovali a v rámci poskytovaného grantového poradenství pro ni zpracovávali potřebnou dokumentaci, a to vůči společnosti UNIPAP a.s., které již několik měsíců poskytovala grantové poradenství právní předchůdkyně žalobkyně a jednala s ní o uzavření příslušné smlouvy na realizaci projektu do programu ICT v podnicích, avšak místo jejího uzavření byla po nabídce výrazně nižší ceny ze strany společnosti XY, dne 17. 12. 2007 uzavřena smlouva o dílo s touto společností, takže právní předchůdkyně žalobkyně ztratila zakázku od společnosti UNIPAP a.s. v okamžiku bezprostředně před dokončením projektu a uzavřením smlouvy, přičemž společnost XY, obdržela od společnosti UNIPAP a.s. podle uvedené smlouvy o dílo částku 633 750 Kč bez DPH. Po právní stránce odvolací soud dospěl ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) s odkazem na § 44 odst. 1 obch. zák. a § 3028 odst. 3 o. z. k závěru, že žalovaný 2) není v tomto řízení pasivně věcně legitimován, neboť v době, kdy došlo ke spornému jednání, byl žalovaný 2) společníkem a jednatelem společnosti XY, a proto je jeho jednání přičitatelné této společnosti, jejímž jménem žalovaný 2) jednal, a která získala prospěch z předmětné zakázky, na kterou nemusela vynaložit téměř žádné úsilí, neboť byla z 95 % vyhotovena. Byla to společnost XY, kdo byl v přímém konkurenčním vztahu vůči právní předchůdkyni žalobkyně. Třebaže byl žalovaný 2) jako fyzická osoba pravomocně odsouzen za skutkově obdobné jednání, které bylo předmětem jak trestního, tak i civilního řízení, primárně byla v soutěžním vztahu s žalobcem společnost XY, za kterou žalovaný 2) jako jednatel vystupoval. Rozsudek odvolacího soudu napadla v části týkající se vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) dovoláním žalobkyně. Své dovolání považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), pro posouzení otázky hmotného práva, zda a za jakých okolností lze identifikovat jednání jednatele společnosti A jako nekalosoutěžní vůči společnosti B, pokud jsou společnost A a společnost B v přímém konkurenčním vztahu, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Shrnujíc skutkové závěry odvolacího soudu spatřuje žalobkyně nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem v závěru, že žalovaný 2) není v řízení pasivně věcně legitimován proto, že v době, kdy došlo k nekalosoutěžnímu jednání, byl společníkem a statutárním orgánem společnosti XY. Má za to, že napadené rozhodnutí je v rozporu s konstantní judikaturou, jež vymezuje pojem jednání v hospodářské soutěži jako znak generální klauzule nekalé soutěže. Žalovaný 2) zakrýval svojí činností aktivitu žalovaného 1), jejímž cílem bylo převést největšího klienta právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch společnosti XY, když mu bylo známo, že předmětnou zakázku již zpracovává pro společnost UNIPAP a.s. právní předchůdkyně žalobkyně. Přitom žalovaný 1) nemohl z důvodu svého (dosud existujícího) pracovního poměru k právní předchůdkyni žalobkyně oslovit společnost UNIPAP a.s. nepřímo s nabídkou nižší ceny, k čemuž žalovaný 2) zajišťoval technické zázemí a činil tak s vědomím, že společnost XY, bude schopna využít výsledky práce právní předchůdkyně žalobkyně. Jednání žalovaných tak bylo koordinované a postavení žalovaného 2) jako jednatele společnosti XY, se projevilo až při podpisu písemné smlouvy o dílo se zákazníkem UNIPAP a.s. Nelze tak dovodit, že by u žalovaného 2) absentoval soutěžní záměr vlastní či třetí osoby. Odvolací soud dle žalobkyně opomněl posoudit, zda jednání žalovaného 2) bylo soutěžně orientováno. Přitom pro úvahu, zda jednání konkrétního subjektu je jednáním v hospodářské soutěži ve smyslu § 44 odst. 1 obch. zák. není rozhodné, zda jde o podnikatele, nýbrž to, zda bylo motivováno soutěžním záměrem a nikoli záměrem jiným. Okolnost, že žalovaný 2) byl současně jednatelem společnosti XY, nijak nebrání jeho samostatnému postihu. Rovněž není vyloučeno, aby pasivní legitimace v případě sporu z titulu nekalosoutěžního jednání byla dána jak na straně přímého soutěžitele, tak i současně na straně člena jeho statutárního orgánu. Pasivní legitimace může být dána u obou těchto osob, je-li jejich jednání koordinované. Vytýkané jednání žalovaného 2) přitom nelze považovat za pouhé plnění úkolů vyplývajících z funkce jednatele společnosti, nýbrž šlo o jednání z vnějšího podnětu, resp. pokynu žalovaného 1), který měl zájem na tom, aby žalovaný 2) zakryl jeho činnost. Jednání žalovaného 2) tak sledovalo zejména soutěžní zájem žalovaného 1), jakož i vlastní zájem jako jediného společníka konkurenční společnosti na podílu na jejím zisku, získání dalších referencí a současně i posílení postavení žalovaného 2) jako zpracovatele obdobných zakázek svého druhu. Odvolací soud se tak dle žalobkyně odchýlil od závěrů rozhodovací praxe dovolacího soudu vyjádřených v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2003 ve věci sp. zn. 29 Odo 106/2001 a ze dne 20. 9. 2010 ve věci sp. zn. 23 Cdo 2343/2009. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soud v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný 2) se k odvolání žalobk