23 Cdo 3562/2012 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3562/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 1. 2013 Spisová značka:23 Cdo 3562/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.3562.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva kupní Dotčené předpisy:§ 266 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 2. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3562/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud české republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce ČKD Kutná Hora, a. s., se sídlem v Kutné Hoře, Karlov 197, IČ 00508055, proti žalovanému AVIA, a. s., se sídlem v Praze 9 – Letňany, Beranových 140, IČ 45273227 o zaplacení 1,417.500,- Kč s přísl., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Cm 241/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 2012, č. j. 2 Cmo 174/2011-426, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. 11. 2011, č. j. 22 Cm 241/2006-385, ve znění usnesení ze dne 21. 11. 2011, č. j. 22 Cm 241/2006-416, a usnesení ze dne 9. 12. 2011, č. j. 22 Cm 241/2006-419, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 23.376,30 Kč s 3,5 % úrokem z prodlení od 1. 8. 2002 do zaplacení (výrok I.), ve výroku II. pak zamítl žalobu o zaplacení 1,394.123,70 Kč s 3,5% o úrokem z prodlení od 3. 1. 2003 do zaplacení a dále rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výroku III.). Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 13. 6. 2012, č. j. 2 Cmo 174/2011-426, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravných usnesení v jeho výroku II., dále změnil výrok III. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 56.700,- Kč a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména podrobně zrekapituloval dosavadní průběh řízení včetně skutkových a právních závěrů a poukázal na své předchozí rozhodnutí (usnesení ze dne 6. 10. 2009, č. j. 2 Cmo 3/2009-273), jímž zrušil rozsudek soudu prvního stupně (rozsudek z 25. 9. 2008, č. j. 22 Cm 241/2006-225) a tento soud zavázal právním názorem, podle něhož žalobci právní nárok na zaplacení skladného sjednaného v čl. IV, bodu 4.6 kupní smlouvy ze dne 16. 9. 1997, č. 90/97, nevznikl, avšak přísluší mu nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených se skladováním předmětného zboží ve smyslu ust. § 462 a násl. obch. zák., popř. nárok na náhradu škody. Soud prvního stupně poté nárok žalobce kvalifikoval jako nárok na úhradu nákladů na přiměřená opatření vynaložená žalobcem k uchování zboží (§ 462 obch. zák.), kdy tyto náklady byly vyčísleny za období od 1. 8. 2002 do 13. 12. 2002 částkou 23.376,30 Kč a za celkové období od 1. 8. 2002 do 23. 1. 2003 (tj. za období od 14. 12. 2002 do 23. 1. 2003) byl nárok promlčen, neboť tento nárok byl žalobcem uplatněn až dne 21. 2. 2011). Odvolací soud proto, pokud se jedná o odvoláním napadený výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 1,394.123,70 Kč s přísl., představující skladné sjednané v čl. IV. bodu 4.6 smlouvy ze dne 16. 9. 1997, č. 90/97, konstatoval, že soud prvního stupně vycházel z jeho právního názoru a postupoval správně, pokud v této části žalobu zamítl. Odvolací soud však změnil výrok III. rozsudku soudu prvního stupně, který se týká nákladů řízení, neboť shledal, že soud prvního stupně rozhodl nesprávně, pokud žádnému z účastníků řízení tyto náklady nepřiznal. Žalovaný byl v řízení před soudem prvního stupně převážně úspěšný, proto mu podle § 142 odst. 3 o. s. ř. přísluší nárok na zaplacení nákladů řízení, a proto mu přiznal jejich náhradu ve výši 56.700,- Kč. Dovoláním ze dne 21. 9. 2012 napadl žalobce shora uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (soud prvního stupně byl ve svém pozdějším rozhodnutí vázán právním názorem odvolacího soudu vysloveným ve zrušovacím rozhodnutí) a dovolání podal z důvodu uvedeného v ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tj. z důvodu nesprávného právního posouzení věci. V odůvodnění dovolání žalobce uvedl, že se žalobou z 19. 12. 2006 domáhal zaplacení částky 1,417.500,- Kč s přísl., která představovala skladné ze skladování 500 ks horních kyvných ramen pravých a 500 ks těchto ramen levých (dále též jen „zboží“), které byly oprávněně zadrženy žalobcem podle ust. § 326 odst. 1 obch. zák. v období od 1. 8. 2002 do 13. 12. 2002, kdy skladné bylo vyúčtováno v souladu s čl. IV. bod 4.6 smlouvy č. 93/97 ze dne 16. 9. 1997. Dovolatel v dovolání dále podrobně popsal dosavadní průběh řízení a soudy vydaná rozhodnutí. Z dokazování provedeného v řízení je zřejmé, že žalobce byl oprávněn zadržet předmětné zboží podle ust. § 326 odst. 1 obch. zák., odvolací soud však rozhodl, že žalobce nemá nárok na zaplacení skladného ze skladování uvedeného zboží. Podle dovolatele je pro rozhodnutí zásadní posouzení otázky, zda se ujednání smlouvy obsažená v čl. IV., bodu 4.6 smlouvy vztahuje i na situaci, kdy zboží nebylo žalovaným odebráno proto, že bylo žalobcem oprávněně zadrženo podle ust. § 326 odst. 1 obch. zák. V čl. IV. bod 4.6 smlouvy si strany sjednaly, že pokud kupující neodebere zboží v termínu stanoveném ve výzvě, zavazuje se zaplatit skladné ve výši 10,- Kč/den, které bude účtováno počínaje jedenáctým dnem po termínu, kdy zboží mělo být odebráno. Dovolatel pokládá za nesprávný závěr odvolacího soudu, že nebyl splněn předpokladem neodebrání zboží stanoveny v čl. IV. bodu 4.6 smlouvy, neboť žalovaný si pro zboží přijel a chtěl ho převzít, ale zboží mu nebylo vydáno z důvodu jeho oprávněného zadržení žalobcem pro neplnění základních povinností žalovaného (neplacení dodávek zboží). Podle dovolatele je naplněna podmínka stanovená v čl. IV. bodu 4.6 smlouvy jak v případě, že žalovaný zboží po výzvě neodebral , protože si pro něj nepřijel, tak i v případě, že mu zboží, i když si pro něj po výzvě přijel, nebylo vydáno, tj. bylo oprávněně zadrženo. Dovolatel je proto toho názoru, že mu vzniklo právo na skladné podle smlouvy a že výklad čl. IV bodu 4.6 smlouvy provedený odvolacím soudem je nesprávný. Pro úplnost pak dovolatel uvedl, že bylo v rozhodnutí odvolacího soudu uvedeno nesprávné poučení o možnosti dovolání s odkazem na ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ačkoli je v daném případě dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť soud prvního stupně byl v dalším rozhodování vázán právním názorem odvolacího soudu. Dovolatel vzhledem k uvedenému navrhuje, aby dovolací soud zrušil jak rozsudek odvolacího soudu, tak i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil posléze uvedenému soudu k dalšímu řízení. V podání ze dne 1. 11. 2012 se k dovolání vyjádřil žalovaný. Ve vyjádření zejména uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena dne 16. 9. 1997 smlouva č. 90/97 na dodávku předmětného zboží, které měl žalovaný odebrat do konce února 2002. Žalobce odmítl dne 13. 3. 2002 žalovanému zboží vydat z důvodu neuhrazené ceny zboží dodaného v předchozím období (§ 326 odst. 1 obch. zák.) a následně mu podle čl. IV bodu 4.6 smlouvy vyúčtoval skladné za období od 1. 8. 2002 do 13. 12. 2002 v částce 1,417.500,- Kč s přísl. Žalovaný je toho názoru, že čl. IV bod 4.6 smlouvy je koncipován jako povinnost kupujícího zaplatit skladné za předpokladu, že si zboží neodebere. Nárok na úhradu skladného (podle čl. IV bodu 4.6 smlouvy) by žalobci proto vznikl pouze za předpokladu, kdy by žalovaný zboží z vlastní vůle neodebral. Pokud mu však žalobce zabránil v převzetí zboží tím, že oprávněně zboží zadržel, ačkoli se žalovaný pro zboží dostavil, není žalobce oprávněn požadovat skladné sjednané v předmětné smlouvě. V dané věci pak žalobci přísluší nárok na úhradu přiměřených nákladů, které mu skladováním zboží vznikly (§ 462 obch. zák.), které žalobce vyčíslil částkou 23.376,60 Kč, kterou žalovaný spolu s úroky z prodlení dne 21. 8. 2012 žalobci zaplatil. Žalovaný se ztotožňuje se závěry soudů obou stupňů a navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl jako zjevně bezdůvodné. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že v daném případě se na dovolací řízení vztahuje procesněprávní úprava občanského soudního řádu (zák. č. 99/1963 Sb.) ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II. b