23 Cdo 3758/2012 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3758/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2014 Spisová značka:23 Cdo 3758/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.3758.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:13. 10. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3758/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce Ing. P. F., zastoupeného JUDr. Václavem Kučírkem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Slavíkova 26, proti žalované České pojišťovně a.s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, IČO 45272956, zastoupené Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Pod Křížkem 428/4, PSČ 147 00, o zaplacení částky 226 350 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 26/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. července 2012, č. j. 64 Co 135/2012-103, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 11 519 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Roberta Tschöpla, advokáta, se sídlem v Praze 4, Pod Křížkem 428/4, PSČ 147 00. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 20. prosince 2011, č. j. 19 C 26/2010-69, zamítl žalobu, aby žalovaná uhradila žalobci částku 226 350 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Soud prvního stupně zjistil, že účastníci uzavřeli dne 17. února 2006 smlouvu o životním pojištění Manager, v níž pojistníkem byly Chotěbořské strojírny a služby, a.s., IČO 45534519, a pojištěným žalobce. Pojistník podpisem smlouvy potvrdil též Všeobecné pojistné podmínky pro životní pojištění (dále jen „VPP“) a Doplňkové pojistné podmínky (dále jen „DPP“). Dne 28. února 2009 se žalobce dožil konce pojištění a vznikl mu podle § 49 odst. 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“), nárok na vyplacení pojistného plnění. Žalobce jednal s žalovanou od března 2009 prostřednictvím makléře, kterým byla DVORNÍ REALITNÍ CHOMUTOV, s.r.o. Tato společnost se smlouvou o spolupráci při zprostředkování pojištění uzavřenou dne 25. srpna 2008 mezi ní a žalovanou zavázala provádět zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví, spočívající v předkládání návrhů na uzavření pojistných smluv, provádění přípravných prací směřujících k uzavření pojistných smluv a v pomoci při správě pojištění. Jednoznačná žádost o vyplacení pojistného plnění však byla žalované doručena až společně s dopisem právního zástupce žalobce dne 24. srpna 2009. Žalobce v řízení neprokázal, že v souladu s článkem 19 bod 1 VPP, podle něhož pojistitel vyplatí pojistné na základě písemné žádosti pojištěného, písemně požádal o výplatu pojistného plnění dříve. Neprokázal, že se jeho dopis z 2. března 2009, jehož formulací citovanou podmínku VPP splnil, avšak adresoval makléři, dostal do dispozice žalované. Ve vazbě na doručení písemné žádosti o poskytnutí pojistného plnění žalovaná dodržela jak tříměsíční lhůtu, kterou stanoví pojistiteli k šetření pojistné události ustanovení § 16 odst. 1 a odst. 3 zákona o pojistné smlouvě, tak patnáctidenní lhůtu splatnosti stanovenou v § 16 odst. 2 téhož zákona. Vztah účastníků posoudil soud prvního stupně podle zákona o pojistné smlouvě, VPP a DPP. Podle § 14 odst. 2 zákona o pojistné smlouvě je pojistník povinen bez zbytečného odkladu pojistiteli oznámit, že nastala pojistná událost, podat pravdivé vysvětlení o vzniku a rozsahu následků této události, předložit k tomu potřebné doklady a postupovat způsobem dohodnutým v pojistné smlouvě. Není-li pojistník současně pojištěným, má tuto povinnost pojištěný. Podle již citovaného článku 19 bodu 1 VPP bylo sjednáno, že na základě písemné žádosti pojištěného vyplatí pojistitel pojistné plnění, jestliže se pojištěný dožije dne uvedeného v pojistné smlouvě jako konec pojištění. Soud prvního stupně nepřijal argument žalobce, že žádost o výplatu pojistného plnění postačí adresovat makléři, který pojištění spravoval, neboť mezi žalovanou a žalobcem nebylo žádné ujednání, na jehož základě by úkony učiněné vůči makléři žalovaná uznávala za úkony učiněné vůči ní samotné. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná neodpovídá žalobci za to, že makléř nepostupoval v souladu s pojistnými podmínkami, a proto ani žalobcem tvrzené prodlení s vyplacením pojistného plnění nelze vytknout žalované a uložit jí povinnost hradit žalobci úrok z prodlení. Skutečnost, že žalovaná se žalobcem jednala o výši pojistného plnění, aniž by jej upozornila, že nedodržel pojistné podmínky spočívající v písemné žádosti o výplatu pojistného plnění, zohlednil soud prvního stupně v nákladovém výroku. K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. července 2012, č. j. 64 Co 135/2012-103, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o věci samé, změnil výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud potvrdil správnost skutkových i právních závěrů soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil, když námitky žalobce neshledal opodstatněnými. Povinnost k poskytnutí pojistného plnění vznikla žalované až na základě písemné žádosti žalobce doručené žalované – dne 24. srpna 2009. Na tento závěr nemá vliv okolnost, že dopis žalobce ze dne 2. března 2009 obdržel Ing. K., jednající jménem makléře DVORNÍ REALITNÍ CHOMUTOV, s.r.o. Není přitom rozhodné, jakým způsobem byla žádost žalobce žalované doručena, rozhodující je, kdy se dostala do dispozice žalované. Ve vztahu k uvedenému datu doručení dodržela žalovaná i lhůty, které jí stanoví § 16 odst. 1 a odst. 3 zákona o pojistné smlouvě – tříměsíční lhůtu i patnáctidenní lhůtu stanovenou v § 16 odst. 2 tohoto zákona. Odvolací soud neshledal rozpor mezi VPP a DPP, neboť Doplňkové pojistné podmínky pouze rozvádějí VPP a nijak z nich nelze dovodit, že by zbavovaly pojištěného povinnosti podat písemnou žádost o výplatu pojistného plnění, která jednoznačně vyplývá z článku 19 bodu 1 VPP. Odvolací soud nepřisvědčil námitce žalobce, že v případě životního pojištění neprovádí pojišťovna šetření, neboť § 49 a násl. zákona o pojistné smlouvě pouze uvádí obecná ustanovení o pojištění osob, aniž by vylučovalo povinnosti pojišťovny stanovené v § 16 zákona o pojistné smlouvě. Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ukládá žalované provádět šetření za účelem identifikace klienta. Splnění povinnosti žalobce písemně požádat o výplatu pojistného plnění nelze dovodit ani z emailové korespondence vedené od února 2009 s pracovníky pojišťovny, neboť ani tato okolnost nezbavovala žalobce povinnosti podat předmětnou písemnou žádost. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které považuje za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a písm. b) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, shledává dovolatel v postupu soudů obou stupňů, které se podle jeho názoru nezabývaly důkazy, které předložil, a kterými prokázal podání žádosti o poskytnutí pojistného plnění. Jedná se o e-mailovou korespondenci, kterou vedl s žalovanou v únoru 2009 a také o e-mailovou korespondenci vedenou složkami žalované v únoru 2009. Dovolatel také poukázal na svoji žádost o intervenci uplatněnou u makléřské společnosti DVORNÍ REALITNÍ CHOMUTOV, s.r.o., konkrétně jejího statutárního zástupce Ing. K., na níž se obrátil, když během měsíce února 2009 nedosáhl při své komunikaci s žalovanou žádného výsledku. To, že uvedená makléřská společnost urgovala splnění finančního závazku žalované, vyplývá z výpovědi Ing. K., který uvedl, že urgence byly doručovány na doručenku, a také v jeho odpovědi na otázku, zda měla makléřská společnost oprávnění přijmout od žalobce žádost o výplatu pojistného plnění znějící takto: „Ano, takové výzvy přijímáme standardně a přeposíláme je na pojišťovny.“ Taktéž svědek – pracovník žalované - ředitel odboru J. K. potvrdil, že nejméně ve dvou případech mu přišly podněty k plnění, které nechal přešetřit a odpovídal na ně e-mailem pracovnici makléřské společnosti. Dovolatel v této souvislosti poukázal na to, že elektron