23 Cdo 383/2025 – Nejvyšší soud

23 Cdo 383/2025-250 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, a.s., se sídlem v Praze 8, Sokolovská 394/17, identifikační číslo osoby 49241494, proti žalovanému Ing. Jiřímu Vackovi, se sídlem v Chebu, Nad Jezem 1776/5, identifikační číslo osoby 64840841, zastoupenému JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, o zaplacení 250 562 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 10 C 256/2023, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 9. 2024, č. j. 64 Co 410/2024-217, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení jako nároku na vrácení podpory při nesplnění smluvních podmínek jejího poskytnutí. Tvrdila, že s žalovaným (na základě jeho žádostí o podporu v rámci programu Podpora nákupu půdy), uzavřela dvě smlouvy o poskytnutí finančních prostředků určených pro snížení úrokového zatížení (č. 1425001261 a č. 1425003261), dále jen „smlouvy o podpoře“, dle kterých se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému podporu úroků z úvěrů poskytnutých žalovanému a žalovaný se zavázal plnit povinnosti uvedené ve smlouvách o podpoře a k nim příslušných pokynech. Na základě smluv o podpoře žalobkyně vyplatila žalovanému podporu ve výši 129 270 Kč a 121 292 Kč. Po provedené kontrole žalobkyně zjistila, že žalovaný ode dne 1. 1. 2016 nehospodařil na podporovaných pozemcích tak, jak mu ukládala smlouva o podpoře a další pokyny, neboť na základě pachtovní smlouvy propachtoval podporované pozemky společnosti Velkostatek Hůrka s. r. o. (jejímž byl jediným společníkem a jednatelem) – dále také jen „společnost“. Žalovanému žalobkyně dne 8. 10. 2020 doručila závěrečné vyúčtování, ve kterém jej vyzvala k zaplacení přeplatku na podpoře za období od 1. 1. 2016 v žalobou požadované výši. 2. Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 27. 3. 2024, č. j. 10 C 256/2023-182, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 128 519 Kč a 121 292 Kč s tam specifikovanými úroky z prodlení (výrok pod bodem I), zamítl žalobu co do částky 751 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok pod bodem II) a rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 17 278,14 Kč (výrok pod bodem III). 3. Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku pod bodem I a III (výrok I) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 301 Kč (výrok II). 4. Žalovaný napadl rozsudek odvolacího soudu, výslovně v celém jeho rozsahu, včasně podaným dovoláním, v němž namítl nesprávné právní posouzení věci a navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne, eventuálně, aby jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V dovolání rozporoval zejména správnost závěru odvolacího soudu, že žalovaného nelze v právním smyslu ztotožňovat se společností, a k tomu vymezil okruh právních otázek týkajících se „existence totožného (jednoho) subjektu práva“, resp. „aplikace formalistického přístupu při výkladu realizace projevu vůle“, které podle něj v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, in eventum spatřoval přípustnost dovolání v tom, že při jejich řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu (reprezentované rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2999/2016, a ze dne 28. 5. 2021, sp. zn. 21 Cdo 95/2019, či usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3053/2018 – rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupná na https://www.nsoud.cz). Konkrétně formuloval tyto otázky: a) Kdo za uvedené účastníky právního vztahu, tj. žalovaného a společnost fakticky projev vůle činí? b) Zda fyzická osoba jako jediný společník a jednatel společnosti, jež současně jedná v totožné záležitosti sama za sebe, jakožto podnikající fyzická osoba, projevuje vůli současně za oba účastníky, když platí, že právnická osoba sice má právní osobnost od svého vzniku do svého zániku, avšak sama o sobě, ve smyslu teorie fikce podle občanského zákoníku, žádnou vůli nemá, a tedy v případě právnické osoby proto ani nelze hovořit o její svéprávnosti (tj. o způsobilosti právnické osoby pro sebe vlastním jednáním nabývat práva a povinnosti), přičemž vůle fyzických osob (členů orgánů), které za ni jednají (zastupují ji) a nahrazují její vůli (míněno vůli dané právnické osoby)? c) Zda může vzniknout a posléze trvat řádný smluvní vztah (v daném případě prostřednictvím pachtovní smlouvy) s oddělenými zájmy, právy a povinnostmi jednotlivých účastníků za situace, kdy jedna a tatáž fyzická osoba (žalovaný) právně jednala za druhého účastníka (společnost) jako její jednatel a současně jednala na druhé straně tohoto právního vztahu za sebe, jako příjemce podpory, kdy předmětem plnění (činnosti) v tomto konkrétním právním vztahu nebyly činnosti, jež by spadaly do věcné působnosti a pravomoci jednatele? d) Zda projev vůle obou zúčastněných, tj. žalovaného a společnosti měl (resp. má) být veden striktně záměrem formalistického oddělování vůle subjektu žalovaného a vůle společnosti za situace, kdy faktickým původcem projevu vůle je (může být) pouze jedna a tatáž fyzická osoba, a to současně za sebe (realizace projevu vůle fyzické osoby) a za společnost (realizace projevu vůle jakožto jednatel společnosti), jejímž jediným společníkem a současně jediným jednatelem je uvedená fyzická osoba, tj. žalovaný? e) „Zda fyzická osoba jako jediný společník a jednatel společnosti, jež současně jedná v totožné záležitosti sama za sebe, jakožto podnikající fyzická osoba, je jediným subjektem práva, jenž projev vůle činí a komu náleží (čí je) projev vůle, jež je přičítána uvedeným účastníkům právního vztahu, tj. žalovanému a společnosti Velkostatek Hůrka s.r.o. fakticky projev vůle činí?“ f) Zda odůvodňuje naplnění znaků samostatné činnosti (práce) žalovaného, jakožto zcela nezávislé a oddělené od činnosti (práce) společnosti (to vše tak, aby činnost společnosti nepředstavovala výkon nezávislé práce na základě živnostenského oprávnění ze strany žalovaného) fakt, že společnost a žalovaný jsou čistě z formálního hlediska evidováni v příslušné registraci pod jinými identifikačními čísly jako dva subjekty? g) Zda formalistické oddělování dvou de lege existujících identifikačních čísel účastníků (identifikační číslo žalovaného a identifikační číslo společnosti) obstojí proti faktu, že v rámci dané právní události (rozhodnutí ohledně uzavření pachtovní smlouvy, jakož i vlastní uzavření pachtovní smlouvy) je to fakticky pouze tatáž konkrétní fyzická osoba, kdo realizuje veškerá právní jednání za oba účastníky, vč. toho, že tato fyzická osoba je jediným původcem záměru daného právního jednání (rozhodnutí ohledně uzavření pachtovní smlouvy, jakož i vlastní uzavření pachtovní smlouvy)? 5. Žalovaný měl za to, že z jím citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu pro poměry nyní posuzované věci vyplývá, že podnikání žalovaného, který je jediným společníkem a jednatelem společnosti, je výkonem nezávislé práce žalovaného na základě živnostenského oprávnění, a že žalovaný tak vykonával svou podnikatelskou činnost „prostřednictvím společnosti“. 6. Podle žalovaného napadené rozhodnutí též porušuje § 157 odst. 2 občanského soudního řádu, neboť postrádá řádné odůvodnění a je nepřezkoumatelné. V této souvislosti žalovaný vytkl odvolacímu soudu, že se nevypořádal s jeho argumentací obsaženou v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. 20 Cdo 4160/2019, a na nálezy Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 1235/11, ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 3324/15, ze dne 12. 5. 2016, sp. zn. IV.ÚS 2766/15, a ze dne 20. 1. 2020, sp. zn. II. ÚS 4152/18, které jsou veřejnosti dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu – na https://nalus.usoud.cz). 7. Žalovaný dále v dovolání polemizoval s právním posouzením věci odvolacím soudem ohledně vznesené námitky promlčení, včetně námitky o neúčinnosti jednostranného prohlášení žalovaného o prodloužení promlčecí lhůty veškerých práv vzniklých žalobkyni. Nesouhlasil též se závěrem o tom, že porušil smlouvy o podpoře, neboť podle něj odvolací soud nesprávně vyložil smlouvy tak, že obsahovaly podmínku hospodaření na pozemcích žalovaným, ačkoliv podmínkou smluv bylo pouze samotné hospodaření s pozemky (což podle svého přesvědčení splnil, neboť na pozemcích hospodařil prostřednictvím své vlastní společnosti – propachtoval pozemky sám sobě – a tím bylo dosaženo účelu smluv). Zpochybnil též závěry odvolacího soudu