23 Cdo 434/2011 — Nejvyšší soud

23 Cdo 434/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 2. 2013 Spisová značka:23 Cdo 434/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.434.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:7. 3. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.5.2013III.ÚS 1496/13JUDr. Milada Tomkováodmítnuto20.5.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 434/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. M. H., zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem v Praze, Sokolská 60, proti žalovanému Telefónica Czech Republic, a.s., se sídlem v Praze 4, Za Brumlovkou 266/2, identifikační číslo 60 19 33 36, zastoupeného JUDr. Tomášem Jindrou, advokátem, se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 3, o ochranu práv vlastníka vynálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 176/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2010, č. j. 3 Cmo 348/2009-399, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 5.808,- Kč včetně DPH do 3 dnů od doručení tohoto rozhodnutí k rukám jeho právního zástupce JUDr. Tomáše Jindry. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 30. 6. 2009, č. j. 2 Cm 176/2006-276, ve znění usnesení ze dne 1. 10. 2009, č. j. 2 Cm 176/2006-328, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal stanovení povinnosti žalovanému zdržet se na území České republiky poskytování služeb spočívající v umožnění přístupu jednoho nebo více účastníků ke všem druhům datových a informačních služeb založených na užití technologie ADSL, a to služby vysokorychlostního internetu ke dni 24. 8. 2007 označované „O2 Internet ADSL“ ve všech jeho variantách, datových služeb na bázi ADSL ke dni 24. 8. 2007 označované „VPN Express Komfort“, „VPN Expres Optimum“, video služeb na bázi ADSL ke dni 24. 8. 2007 označovaných „IPTV“ a „O2TV“ a kombinovaných služeb, kdy žalovaný používá technologii ADSL jako součást nebo základ služby ke dni 24. 8. 2007 označované jako „O2 Internet Komplet Business“, “O2 Internet Komplet Business Extrémy“, „O2TV“, „O2Duo Mobil“, „Internet Forte“, „Internet Broadband“, dále zamítl žalobu ohledně stanovení povinnosti žalovanému uhradit náhradu škody odpovídající licenčnímu poplatku a stanovení povinnosti vydat bezdůvodné obohacení odpovídající zisku žalovaného z provozování technologie ADSL a služby INTERNET EXPRESS (výroky II. a III.) a následně byla ve výroku IV. zamítnuta žaloba o stanovení povinnosti žalobce poskytnout žalovanému informace týkající se čistého zisku za služby ADSL, výnosů z provozování služby ADSL, počtu přípojek k využití služeb ADSL, nákladů žalovaného na dosahování zisku připadajícího na služby ADSL, výše licenčních poplatků získaných žalovaným za využívání služeb ADSL, počtu klientů využívajících na přípojce službu ADSL s tarifem „O2 Mini“ a počtu klientů využívajících na přípojce službu ADSL společně s dalšími komunikačními službami; soud prvního stupně dále rozhodl o nákladech řízení (výrok V.). Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. 9. 2010, č. j. 3 Cmo 348/2009-399, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v jeho výrocích I. až IV., výrok V. o nákladech řízení změnil tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na jejich náhradu 133.225,55 Kč; odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že soud prvního stupně z provedeného dokazování vyvodil odpovídající skutkové závěry, na něž odvolací soud odkázal a zároveň se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně. Podstatným pro věc považuje odvolací soud závěr, že technologie ADSL popisovaná žalobcem v žalobě neodpovídá technologii ADSL používanou žalovaným, jak to vyplývá ze znaleckého posudku. Rovněž v určovacím řízení před Úřadem průmyslového vlastnictví, tento úřad dne 15. 8. 2006 rozhodl, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno v rozkladovém řízení, že předmět určení nazvaný „způsob přenosu dat technologií ADSL“ nespadá do rozsahu patentu. Odvolací soud dále nepovažoval na důvodné ani námitky týkající se procesního pochybení, zejména předčasnosti zadání znaleckého posudku, neprovedení žalobcem navržených důkazů, či nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně. Podle odvolacího soudu důkazy, které měly význam pro posouzení věci, byly provedeny, a proto soud nepochybil, když některé důkazy navržené žalobcem neprovedl. Taktéž žalobcem vytýkané formální vady znaleckého posudku nejsou takové, které by tento důkaz zpochybňovaly. Stejně tak není namístě námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně, neboť tento soud dostatečně popsal skutkový stav i jeho právní posouzení, které důkazy provedl a proč jiné důkazy neprovedl, jakož i hodnocení důkazů. Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že do práv žalobce z patentových nároků žalovaný nezasáhl, a proto se zejména jevilo nadbytečným zjišťovat finanční nároky žalobce a ukládat poskytnutí informací v tomto směru. Odvolací soud dále dodal, že předmětný patent žalobce č. 286163 byl rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „ÚPV“) ze dne 7. 6. 2010 v celém rozsahu zrušen a rozklad proti němu byl rozhodnutím předsedy ÚPV dne 23. 9. 2010 zamítnut. Odvolací soud dále změnil výrok soudu prvního stupně týkající se nákladů řízení, neboť dovodil, že soud prvního stupně nesprávně určil výši těchto nákladů. Dovoláním ze dne 10. 1. 2011 žalobce napadl shora uvedený rozsudek odvolacího soudu v části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, jímž byly potvrzeny výroky I. až IV. rozsudku soudu prvního stupně, s tím, že dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává jej z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.). O obsáhlém odůvodnění dovolání žalobce rozvedl, kdy je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a v souvislosti s tím v bodě 6 písm. a) až f) dovolání vymezil právní otázky, v nichž spatřuje zásadní právní význam. Těmito otázkami je podle dovolatele a) zda lze v soudním sporu o ochranu patentových nároků vycházet jako z významného důkazu z rozhodnutí Úřadu pro ochranu průmyslového vlastnictví (dále jen „ÚPV“), které bylo vydáno v určovacím řízení podle § 67 zákona č. 527/1990 Sb. a kde se určitá osoba (v soudním sporu žalovaný) domáhá určení, zda předmět v žádosti jí určený spadá do rozsahu ochrany určitého patentu na vynález a kde je nad to vymezení tohoto předmětu určení zcela na libovůli žadatele a je ryze hypotetické, b) zda lze v soudním sporu o ochranu patentových nároků vycházet jako z podstatného důkazu ze znaleckého posudku, který byl soudem zadán k vypracování před slyšením účastníků řízení, před shromážděním všech skutkových podkladů potřebných k provedení znaleckého úkonu a před zahájením dokazování, a to mimo jiné i s ohledem na odůvodnění odvolacího soudu, že tento postup odůvodňovala skutková složitost sporu a fakt, že žalobce již se žalobou předložil vlastní znalecký posudek, c) zda lze v soudním sporu, kde je principielně namítáno, že systém užívaný žalovaným zasahuje do patentových práv žalobce, důvodně opřít soudní rozhodnutí o znalecký posudek, který se vůbec nezabývá tím, zda systém, tak jak je realizován u žalovaného, zasahuje do některých patentových nároků žalobce, resp. systému chráněného patentem žalobce, d) zda lze v soudním sporu, kde je principielně namítáno, že systém užívaný žalovaným zasahuje do patentových práv žalobce, důvodně opřít soudní rozhodnutí o znalecký posudek, který se vůbec nezabývá tím, jaký systém (technologii) žalovaný vlastně reálně užívá, e) zda lze soudní rozhodnutí důvodně opřít o znalecký posudek, jehož vypracování bylo soudu zadáno znaleckému ústavu, a · v němž chybí zákonem č. 36/1967 Sb. vyžadovaný údaj o tom, kdo může, jestliže to je podle procesních předpisů třeba, před státním orgánem osobně stvrdit správnost posudku podaného ústavem a podat žádaná vysvětlení, · který před soudem následně obhajuje a doplňuje, resp. podává fyzická osoba (jeho zpracovatel), která při jednání u soudu složila znalecký slib podle § 6 odst. 2 zákona č. 37/1967 Sb., aniž by pro tento postup byly splněny podmínky § 24 odst. 1 zákona, který nad to upravuje pouze ustanovení znalce ad hoc (nikoli tedy znaleckého ústavu), · v němž chybí vyhláškou č. 37/1967 Sb. vyžado