23 Cdo 4647/2009 — Nejvyšší soud

23 Cdo 4647/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 10. 2011 Spisová značka:23 Cdo 4647/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.4647.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 21 odst. 1 předpisu č. 38/2004Sb. § 21 odst. 3 předpisu č. 38/2004Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:8. 11. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 4647/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně La Boutique Suisse s.r.o., se sídlem v Praze 1, Pařížská 17, PSČ 110 00, IČO 48113522, zastoupené Denisem Dieterem Riedigerem, usazeným evropským advokátem, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 1696/66, proti žalované CONVERSE s.r.o., se sídlem v Praze 8, Bojasova 1243, IČO 25065718, zastoupené JUDr. Zuzanou Greco, advokátkou, se sídlem v Praze 10, K Sokolovně 37/2, o zaplacení částky 4 980 245 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 Cm 15/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. května 2009, č. j. 3 Cmo 404/2008-133, takto: I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. května 2009, č. j. 3 Cmo 404/2008-133, se ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I změněn tak, že se žaloba o zaplacení 2 490 122,50 Kč s příslušenstvím zamítá, a ve výroku o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů odvolacího řízení, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. července 2008, č. j. 10 Cm 15/2007-92, uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 2 490 122,50 Kč s úroky z prodlení ve výši 9,75 % od 14. 7. 2007 do 31. 12. 2007, ve výši 10,50 % od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008 a ve výši 10,75 % od 1. 7. 2008 do zaplacení (výrok pod bodem I), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit dalších 2 490 122,50 Kč s úroky z prodlení ve výši 9,75 % od 14. 7. 2007 do 31. 12. 2007, ve výši 10,50 % od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008 a ve výši 10,75 % od 1. 7. 2008 do zaplacení (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III). Soud prvního stupně zjistil, že žalovaná jako pojišťovací zprostředkovatel opakovaně zprostředkovávala pro žalobkyni provozující v centru Prahy prodejnu značkových hodinek a klenotů uzavření pojistných smluv. V této věci se jednalo o zprostředkování pojistné smlouvy s Českou podnikatelskou pojišťovnou, a.s. Smlouva se vztahovala mj. na škodu způsobenou loupeží. Pojistné plnění však bylo pro zboží uložené ve výloze sjednáno pouze do částky 250 000 Kč. Dne 11. 4. 2006 došlo v prodejně žalobkyně k loupežnému přepadení, při němž bylo z prodejny odcizeno zboží v hodnotě 7 629 976,50 Kč z vnitřní strany venkovních vitrín. Pojišťovna poskytla pojistné plnění pouze ve výši 74 355 Kč s tím, že zboží umístěné ve výloze bylo vyloučeno pod samostatnou pojistnou částku 250 000 Kč, přičemž u tohoto pojištění nebylo sjednáno ani tzv. první riziko, což vedlo ke krácení pojistného plnění v důsledku tzv. podpojištění. Žalobkyně však podle uzavřené pojistné smlouvy očekávala pojistné plnění ve výši 4 990 000 Kč (sjednané plnění 5 000 000 Kč minus spoluúčast žalobkyně 10 000 Kč). Zaplacení rozdílu mezi očekávaným a skutečně poskytnutým pojistným plněním proto považovala za škodu, za kterou odpovídá žalovaná, která při uzavírání pojistné smlouvy porušila své povinnosti zakotvené v § 21 odst. 1 zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí (dále jen „zákon č. 38/2004 Sb.“). Soud prvního stupně zjistil, že žalovaná žalobkyni obecně upozornila před podpisem smlouvy na možnost tzv. podpojištění a doporučila pojistit provozovnu i pro škodu způsobenou loupežným přepadením s tím, že před uzavřením smlouvy byla sepsána listina označená jako „Informace pro klienty podle § 21 zákona č. 38/2004 Sb.“ Jejím podpisem vzala žalobkyně na vědomí skutečnosti zde uvedené, mj. i to, že pojištění vlastních zásob ve výlohách činí 250 000 Kč. Dále zde žalobkyně vzala podpisem na vědomí, že „klientovi bylo nabídnuto a doporučeno pojištění krádeže včetně loupeže. Klient byl upozorněn na funkci a riziko podpojištění, byl seznámen s pojistnými podmínkami pojišťovny …“ Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky řízení byla uzavřena ústní smlouva podle § 8 odst. 1 zákona č. 38/2004 Sb., v jejímž rámci bylo povinností žalované starat se kompletně o realizaci pojistných zájmů žalobkyně provozující prodejnu se zbožím v několikamilionové hodnotě, navíc na místě, kde došlo opakovaně ke kriminálnímu činu. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná porušila svoji povinnost zakotvenou v § 21 odst. 1, § 7 a § 8 zákona č. 38/2004 Sb., když v řízení nebylo prokázáno, že ke škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které mohlo být po žalované požadováno. Je tak naplněn jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu, v dané věci odpovědnosti objektivní. Bylo povinností žalované, aby doporučila žalobkyni nejvhodnější pojistný produkt a výslovně ji upozornila na to, že v případě loupeže a škody vzniklé na zboží ve výloze je stanoveno pojistné plnění pouze do výše 250 000 Kč. Soud prvního stupně současně ohodnotil chování žalobkyně při uzavírání pojistné smlouvy jako nedostatečně obezřetné, když žalobkyně měla činit opatření k odvrácení škody výběrem vhodného pojistného produktu. Soud prvního stupně proto uzavřel, že je spravedlivé, aby žalobkyně, která pojistnou smlouvu s nedostatečným pojistným krytím pro škodu způsobenou na zboží uloženém ve výloze nakonec uzavřela, nesla odpovědnost v rámci spoluzavinění (§ 441 obč. zák.), a to do výše jedné poloviny. K odvolání obou účastníků Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. května 2009, č. j. 3 Cmo 404/2008-133, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I tak, že se žaloba, dle níž měla žalovaná zaplatit žalobkyni částku 2 490 122,50 Kč s úroky z prodlení ve výši 9,75 % od 14. 7. 2007 do 31. 12. 2007, ve výši 10,50 % od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008 a ve výši 10,75 % od 1. 7. 2008 do zaplacení, zamítá, potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně pod bodem II a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, zopakoval však důkaz listinou označenou jako „Informace pro klienty podle § 21 zákona č. 38/2004 Sb.“ datovanou 8. 3. 2006. Právní závěry soudu prvního stupně však neakceptoval. Smluvní vztah účastníků řízení posoudil jako smlouvu mandátní uzavřenou podle § 566 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jelikož § 8 zákona č. 38/2004 Sb. neobsahuje vymezení podstatných náležitostí konkrétního smluvního typu. Stejně jako soud prvního stupně zkoumal, zda ze strany žalované došlo k porušení jejích povinností s následkem vzniku škody. Vyšel z § 373 obch. zák., podle něhož je předpokladem odpovědnosti za škodu porušení povinnosti ze závazkového vztahu, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením závazku a vznikem škody. Žalovaná byla při poskytování dohodnutého plnění povinna postupovat jednak podle § 567 obch. zák., tj. postupovat s odbornou péčí, podle pokynů žalobkyně a v souladu s jejími zájmy, a také dodržovat povinnosti stanovené pro výkon činnosti pojišťovacího makléře v zákoně č. 38/2004 Sb. Pro posouzení, zda žalovaná porušila smluvní povinnosti, považoval odvolací soud za rozhodný obsah listiny „Informace pro klienty podle § 21 zákona č. 38/2004 Sb.“, v níž je mj. zaznamenáno, že žalovaná není povinna provést řádnou analýzu konkurenčních produktů. Závěr soudu prvního stupně, že žalovaná porušila povinnosti stanovené v § 21 odst. 1, 7 a 8 zákona č. 38/2004 Sb., když své doporučení o výběru pojišťovny nezaložila na důkladné analýze nabídky pojišťoven a výslovně neupozornila žalobkyni na to, že v případě loupeže a škody vzniklé na zboží ve výloze je stanoveno pojistné plnění pouze do výše 250 000 Kč, nemá podle názoru odvolacího soudu oporu v provedeném dokazování. Žalovaná naopak v souladu s § 21 odst. 8 zákona č. 38/2004 Sb. před uzavřením pojistné smlouvy zaznamenala své doporučení a požadavky a potřeby žalobkyně, mezi nimiž bylo výslovně pojištění zásob ve výlohách na částku 250 000 Kč. Provést analýzu pojistných produktů žalovaná povinna nebyla. Žalobkyně tak byla srozuměna s tím, že škoda na zboží umístěném ve výlohách je kryta jen do výše 250 000 Kč. Námitku žalobkyně, že žalovaná ji na tuto skutečnost měla