23 Cdo 5137/2017 — Nejvyšší soud

23 Cdo 5137/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 5. 2018 Spisová značka:23 Cdo 5137/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.5137.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Cena Dotčené předpisy:§ 5,3 odst. 5,2 předpisu č. 526/1990Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:23. 7. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 7.8.2018IV.ÚS 2689/18JUDr. Jan Filipodmítnuto9.8.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 5137/2017-434 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně GENERIN s. r. o. se sídlem ve Zdicích, Nad Kovárnou 75, IČO 29004683, zastoupené Mgr. Pavlem Francem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 567/33, za účasti účastnice 1) ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně, Teplická 874/8, IČO 24729035, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, a účastnice 2) ČEZ Prodej, a. s., se sídlem v Praze 4, Duhová 1/425, IČO 27232433, zastoupené Mgr. Janem Kořánem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, o výši podpory z obnovitelných zdrojů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 12 C 193/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2017, č. j. 24 Co 144/2016-359, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení účastnici 1) částku 4114 Kč k rukám jejího právního zástupce Mgr. Radka Pokorného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a účastnici 2) částku 4114 Kč k rukám jejího právního zástupce Mgr. Jana Kořána, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 17. prosince 2015, č. j. 12 C 193/2014-263, zamítl žalobu podle části páté o. s. ř., kterou se žalobkyně domáhala nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu a předsedy Energetického regulačního úřadu, kterými došlo k zamítnutí jejího návrhu ve věci uložení povinnosti účastníka řízení vykupovat elektrickou energii vyrobenou žalobkyní ve výrobně elektrické energie (fotovoltaická elektrárna GENERIN umístěná na pozemku v k. ú. Ž.) za výkupní ceny stanovené zákonem a na jeho podkladě cenovým rozhodnutím ERÚ pro výrobny elektrické energie využívající sluneční záření uvedené do provozu v období od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2010. Žalobkyně v řízení uvedla, že je provozovatelkou fotovoltaické elektrárny (dále také „FVE“) GENERIN – FVE 186 kWp, umístěné na pozemku v k. ú. Ž. Licence na výrobu elektřiny č. 111017136 byla žalobkyni vydána dne 25. října 2010. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 14. října 2010 stanovil podmínky pro zkušební provoz a povolil prodloužení termínu zkušebního provozu do 31. prosince 2010. Posléze byl stavebním úřadem prodloužen zkušební provoz až do 11. března 2011. Podle zápisu o předání díla (stavby FVE Ž.) byla stavba jako dílo předána žalobkyni ke dni 29. října 2010 bez závad. Dne 18. února 2010 byla mezi žalobkyní a provozovatelem distribuční soustavy – účastnicí 1) uzavřena smlouva o uzavření smlouvy budoucí – smlouvy o připojení odběrného místa k distribuční soustavě vysokého napětí a o dalších právech a povinnostech. Dopisem ze dne 25. listopadu 2010 sdělil provozovatel distribuční soustavy žalobkyni, že připojení nelze provést, protože dosud nebyla dokončena úprava distribuční soustavy. První paralelní připojení proto proběhlo teprve počátkem roku 2011. Stavební úřad vydal dne 11. března 2011 kolaudační souhlas s užíváním stavby FVE Ž., přičemž z tohoto souhlasu je patrné, že zkušební provoz byl prováděn od 14. října 2010 do 11. března 2011. Kolaudační souhlas mohl být vydán teprve po dokončení stavby prováděné účastnicí 1), neboť obě stavby, tj. stavba FVE i stavba pro paralelní připojení do distribuční sítě, byly povoleny ve společném územním a stavebním řízení. Podle žalobkyně v důsledku postupu účastnice 1), která dokončila stavbu pro paralelní připojení výrobny žalobkyně do distribuční soustavy až v roce 2011, nebyl žalobkyni přiznán nárok na podporu jí vyráběné elektrické energie ve FVE Ž. ve formě výkupních cen a ve výši stanovené zákonem a na jeho podkladě cenovým rozhodnutím ERÚ pro výrobny elektrické energie využívající sluneční záření uvedené do provozu v období od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2010. Správní orgán nepřiznal žalobkyni uplatněné nároky s odůvodněním, že v roce 2010 splnila pouze jednu z podmínek pro uvedení výrobny do provozu v daném roce a to získání licence, nesplnila však další podmínku, tj. první paralelní připojení, k němuž došlo až v roce 2011. Podle žalobkyně byla příslušná ustanovení cenových rozhodnutí (článek 1.9 cenového rozhodnutí ERÚ č. 4/2009 a čl. 1.10 cenového rozhodnutí ERÚ č. 2/2010) vydána bez zákonného zmocnění, a proto k nim neměl správní orgán vůbec přihlížet. Podle žalobkyně totiž ERÚ není oprávněn k výkladu pojmu „uvedení do provozu“ jako klíčového pojmu pro vznik práva na podporu. Datum, ke kterému byla výrobna žalobkyně připravena plnit svůj účel, je pak podle žalobkyně již datum zahájení zkušebního provozu, tedy 14. října 2010. Účastnice 1) naproti tomu argumentovala tím, že ve stanovisku ze dne 5. února 2010 sdělila žalobkyni, že před zahájením výroby bude nutné provést úpravy zařízení distribuční soustavy v majetku účastnice 1) a uzavřít smlouvu o uzavření budoucí smlouvy – smlouvy o připojení výrobny k distribuční soustavě a splnit další podmínky ve stanovisku uvedené. Po splnění těchto podmínek se účastnice 1) zavázala připojit výrobnu žalobkyně k distribuční soustavě ve lhůtě třiceti dnů. Podle výše uvedené smlouvy o smlouvě budoucí se účastnice 1) zavázala uskutečnit a zajistit uvedení stavby do bezpečného provozu do dvanácti měsíců od prvního dne následujícího kalendářního měsíce po splnění povinnosti žalobkyně uhradit podíl na nákladech ve výši 119 040 Kč. Podle dalšího ustanovení smlouvy uzavřou smluvní strany nejpozději do 30 pracovních dnů ode dne splnění všech podmínek této smlouvy smlouvu o připojení odběrného místa k distribuční soustavě vysokého napětí. Účastnice 1) uvedla, že se zřetelem k úhradě podílu žalobkyní počala běžet lhůta 1. března 2010 a účastnice 1) tak nemohla být v prodlení s plněním svých povinností. Za uvedení FVE Ž. do provozu je podle ní potřeba považovat den 25. února 2011. Soud prvního stupně se při rozhodování o žalobě zaměřil především na sporný výklad pojmu „uvedení výrobny do provozu“, od něhož žalobkyně dovozovala své právo na vyplacení rozdílu mezi výší podpory, která jí měla být podle jejího názoru vyplacena, a výší podpory, která jí byla skutečně vyplacena. Soud prvního stupně shrnul, že podle cenového rozhodnutí ERÚ č. 4/2009 se dnem uvedení do provozu rozumí okamžik, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen, nebo kdy poprvé začal vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou zelených bonusů. Podle cenového rozhodnutí ERÚ č. 2/2010 se dnem uvedení do provozu rozumí den, kdy jsou současně splněny dvě podmínky, a to nabytí právní moci licence na výrobu elektřiny a uskutečnění prvního paralelního připojení výrobny k distribuční nebo přenosové soustavě. Soud prvního stupně s odkazem na § 52 odst. 1 písm. a) zákona č. 180/2005 Sb., energetický zákon, ve znění pozdější předpisů (dále jen „energetický zákon“), a § 53 energetického zákona dospěl k závěru, že dodávka elektřiny z obnovitelných zdrojů dodaná do distribuční soustavy bez právního podkladu (smlouvy o dodávce a výkupu elektřiny), tudíž bez předpokladu zužitkovatelnosti, je z hlediska zákonné úpravy nežádoucí. Soud prvního stupně proto vycházel z toho, že žalobkyně uzavřela s účastnicí 2) smlouvu o podpoře výroby elektřiny dne 14. března 2011, která ji opravňuje k dodávkám elektřiny do elektrizační soustavy spojeným s její upotřebitelností. Soud prvního stupně proto dovodil, že den uzavření uvedené smlouvy je dnem, kdy byla FVE uvedena do provozu, tedy 14. března 2011, a to s ohledem na účel sledovaný zákonem č. 180/2005 Sb., o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů“). Soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně se v roce 2010 nepodílela a ani nemohla podílet na zvýšení podílu elektřiny pocházející z obnovitelných zdrojů, neboť nebyla připojena k distribuční síti. Po právní stránce jí v tom br