23 Cdo 5278/2016 — Nejvyšší soud

23 Cdo 5278/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 9. 2017 Spisová značka:23 Cdo 5278/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.5278.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Konkurenční doložka Výklad projevu vůle Dotčené předpisy:§ 672a, 266 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:22. 12. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 5278/2016-617 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně BOHEMIAFLUX s.r.o. se sídlem v Plzni, Raisova 2450/51, okres Plzeň-město, PSČ 301 00, IČO 26353512, zastoupené JUDr. Tatianou Jiráskovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Kamenická 2378/1, PSČ 301 00, proti žalovanému Z. B., se sídlem v Příbrami, zastoupenému Mgr. Veronikou Holou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Pražská 140, PSČ 261 01, o zaplacení částky 1 473 556 Kč s příslušenstvím vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 45 Cm 163/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. června 2016, č. j. 3 Cmo 213/2015-586, 3 Cmo 214/2015, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. června 2016, č. j. 3 Cmo 213/2015-586, 3 Cmo 214/2015, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Předmětem sporu byl nárok na náhradu škody 1 443 556 Kč vzniklé v souvislosti s porušením konkurenční doložky sjednané ve smlouvě o obchodním zastoupení a nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 30 000 Kč sjednané pro případ porušení jiné povinnosti z téhož závazkového vztahu. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. března 2015, č. j. 45 Cm 163/2011-518, ve znění usnesení ze dne 16. července 2015, č. j. 45 Cm 163/2011-542, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1 443 556 Kč s příslušenstvím (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím (II. výrok), uložil žalovanému nahradit státu náklady řízení (III. výrok) a nahradit náklady řízení též žalobkyni (IV. výrok). Vyšel mimo jiné ze zjištění, že žalobkyně jako zastoupená a žalovaný jako obchodní zástupce uzavřeli dne 13. října 2013 smlouvu o obchodním zastoupení. Svou činnost byl žalovaný oprávněn vykonávat v oblasti určené mapou, která tvořila přílohu č. 2 smlouvy. Na mapě bylo vyznačeno hlavní město Praha. Tatáž oblast byla v příloze č. 2 vymezena též jako oblast M 11. Článek 6 přílohy č. 2 obsahoval konkurenční doložku, tu posoudil soud prvního stupně jako platnou, sjednanou v souladu s podmínkami danými § 672a odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Uvedl mimo jiné, že vzhledem k tomu, jak byla v příloze č. 2 vymezena oblast, v níž mohl žalovaný jako obchodní zástupce vykonávat svou činnost (oblast M11 zahrnující území hlavního města Prahy), lze při použití pravidel výkladu projevu vůle obsažených v § 266 obch. zák. dospět k závěru, že „i oblast, v níž byl žalovaný následně omezen v činnosti, jež by byla vůči žalobkyni konkurenční, je tatáž oblast“. Odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně v jeho I. výroku změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 1 443 556 Kč s příslušenstvím zamítl, ve III. výroku změnil tak, že povinnost nahradit státu náklady řízení uložil žalobkyni a rozhodl znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že konkurenční doložka zavazovala žalovaného po dobu 12 měsíců po ukončení smlouvy o obchodním zastoupení „zdržet se jakéhokoliv jednání, které by bylo konkurenční vůči zastoupenému, a to zejména činnosti obchodního zástupce, zprostředkovatele, poradce nebo obchodní činnosti v oblasti, v níž vyvíjel činnost jako obchodní zástupce dle této smlouvy o obchodním zastoupení“. Konstatoval, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že teritorium působnosti obchodního zástupce bylo v příloze smlouvy vymezeno grafickou podobou s označením číslem 11. Jelikož (však) příloha č. 2 ke smlouvě pro potřeby vymezení území, na němž obchodní zástupce zastupuje, používá pojmy „vyhraničené území“ (bod 2) nebo „obchodní území“ (bod 4) nebo „prodejní teritorium“ (bod 15), nelze pojem uvedený v textu konkurenční doložky uvedený v článku 6 přílohy č. 2, tedy „oblast, v níž vyvíjel činnost jako obchodní zástupce“, považovat za vymezení územního rozsahu, pro něž je konkurenční doložka sjednávána, tedy za „dostatečně konkrétní a přiměřeně vymezený zákaz činnosti obchodního zástupce“. Vymezení území, pro které je konkurenční doložka sjednávána, je přitom podstatnou náležitostí konkurenční doložky. Uzavřel, že konkurenční doložka je pro rozpor s § 672a obch. zák. neplatná „z důvodu nedostatečného vymezení pro konkrétní území nebo vůči stanovenému okruhu osob na tomto území“, a její neplatnosti se žalovaný dovolal již v řízení před soudem prvního stupně. Uvedl rovněž, že nelze aplikovat § 653 obch. zák. na úpravu konkurenční doložky. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Odvolacímu soudu vytýká, že otázku neplatnosti konkurenční doložky řešil v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu a nesprávně posoudil též námitku relativní neplatnosti vznesenou žalovaným. Je přesvědčena, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. července 2006, sp. zn. 32 Odo 659/2005, ze dne 30. dubna 2009, sp. zn. 23 Cdo 508/2009, ze dne 25. února 2011, sp. zn. 23 Cdo 4192/2008, a ze dne 30. března 2011, sp. zn. 23 Cdo 5186/2009, na které odvolací soud ve svém rozhodnutí odkazoval, na daný případ nedopadá. Zmíněná rozhodnutí se týkala konkurenčních doložek, v nichž vůbec nebyla vymezena území, na která se doložka měla vztahovat. Ve smlouvě mezi účastníky tohoto řízení však území vymezeno bylo, odvolací soud ovšem dospěl k závěru, že nebylo vymezeno určitě, s čímž dovolatelka nesouhlasí. Je přesvědčena, že konkurenční doložka území zcela konkrétně, určitě a srozumitelně vymezila na oblast, ve které obchodní zástupce vyvíjel svoji činnost podle smlouvy o obchodním zastoupení. Ta je v příloze č. 2 smlouvy označena mapou. Podle dovolatelky není určitosti ujednání na újmu, že na jiných místech smlouvy jsou pro území, na němž má být činnost vykonávána, použita synonyma (území, teritorium). Měl-li však odvolací soud z nějakého důvodu o projevu vůle pochybnosti, měl podle judikatury Nejvyššího soudu (dovolatelka zmiňuje např. usnesení ze dne 12. března 2008, sp. zn. 32 Cdo 2333/2007, rozsudek ze dne 31. března 1998, sp. zn. 3 Cdon 1398/96, nebo rozsudek ze dne 27. května 2010, sp. zn. 23 Cdo 1122/2010) tuto vůli vyložit podle výkladových pravidel obsažených v § 266 obch. zák. Dovolatelka namítá rovněž, že žalovaný namítl relativní neplatnost konkurenční doložky z důvodu, že nebylo vymezeno území, až ve svém závěrečném návrhu před soudem prvního stupně, který žalobci nebyl doručen. Je přesvědčena, že k této námitce neměl odvolací soud již přihlížet, protože byla vznesena až po koncentraci řízení podle § 118b o. s. ř. Žalovaná se podle obsahu spisu k podanému dovolání nevyjádřila. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., dovolání projednal. Dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázek, zda ujednání v konkurenční doložce odkazující při vymezení území na jinou část smluv obsahující vymezení územní působnosti smlouvy je v rozporu s ustanovením § 672a obch. zák. a zda použití pojmů „oblast“, teritorium“, „vyhraničené území“ a „prodejní teritorium“ v jedné smlouvě ve spojení s mapou, která je nedílnou součástí smlouvy, je určitým právním jednáním směřujícím k vymezení území. Při řešení těchto otázek se totiž odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu týkající se k výkladu projevu vůle. Dovolání je též důvodné. Podle § 35 odst. 2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Podle § 266 obch. zák. se projev vůle vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám (odstavec 1), a při výkladu vůle se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem