23 Cdo 532/2025 — Nejvyšší soud

23 Cdo 532/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 4. 2025 Spisová značka:23 Cdo 532/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.532.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Sleva z ceny Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 2106 o. z. § 241a odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:22. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 532/2025-250 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně J. I., zastoupené Mgr. Janem Mauricem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 142, proti žalované Vihorev Development Prague East s.r.o., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Washingtonova 1622/9, identifikační číslo osoby 06038239, zastoupené Mgr. Pavlem Kropáčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 667/78, o zaplacení 495 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 277/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2024, č. j. 14 Co 244/2024-223, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13 008 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se na žalované (původně) domáhala zaplacení částky 495 000 Kč s příslušenstvím jako slevy z kupní ceny, částky 75 881 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené vadou předmětu koupě a částky 16 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nákladů na vypracování znaleckých posudků. Své nároky žalobkyně odůvodnila tím, že bytová jednotka, kterou koupila od žalované, vykazovala vady spočívající v pokřivené, vlnící se a vrzající plovoucí podlaze ve své podstatné části. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně (svým prvním) rozsudkem ze dne 9. 11. 2021, č. j. 24 C 27/2020-99, zamítl žalobu o zaplacení částky 495 000 Kč s příslušenstvím (výrok I prvního rozsudku soudu prvního stupně), zamítl žalobu o zaplacení částky 16 000 Kč s příslušenstvím (výrok II prvního rozsudku soudu prvního stupně), uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 75 881 Kč s příslušenstvím (výrok III prvního rozsudku soudu prvního stupně) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV prvního rozsudku soudu prvního stupně). 3. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací (prvním) rozsudkem ze dne 27. 5. 2022, č. j. 14 Co 129/2022-138, zrušil první rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II a IV a v uvedeném rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok I prvního rozsudku odvolacího soudu) a ve výroku III první rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II prvního rozsudku odvolacího soudu). 4. Soud prvního stupně následně (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 8. 2. 2024, č. j. 24 C 277/2020-190, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 495 000 Kč s příslušenstvím (výrok I druhého rozsudku soudu prvního stupně), uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 8 500 Kč s příslušenstvím (výrok II druhého rozsudku soudu prvního stupně), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 500 Kč s příslušenstvím (výrok III druhého rozsudku soudu prvního stupně), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV druhého rozsudku soudu prvního stupně).1. 2. K odvolání žalované odvolací soud napadeným (v pořadí druhým) rozsudkem potvrdil uvedený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II a IV (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozsudku). 3. Tento rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná (výslovně v rozsahu všech výroků) dovoláním, v němž namítala, že odvolací soud nesprávně posoudil otázky, i) zda má kupující při uplatnění práva z vadného plnění nárok určit prodávajícímu způsob opravy (přičemž při řešení dané otázky se měl odvolací soud odchýlit od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1508/2008), ii) zda prodávajícímu běží lhůta k odstranění vady v případě, že kupující má předmět koupě u sebe a odmítá jej prodávajícímu předat k opravě (přičemž uvedená otázka podle žalované dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena), a iii) zda odvolací soud při určování výše přiměřené slevy přihlédl k relevantním okolnostem (při řešení této otázky se měl odvolací soud odchýlit od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1207/2023). 4. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek spolu s druhým rozsudkem soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá, a přiznal žalované náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů. 5. Spolu s dovoláním žalovaná navrhla také odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku, neboť podle jejího názoru by v důsledku jeho výkonu žalované hrozila nenávratná majetková újma a její faktická ekonomická likvidace. 6. Žalobkyně se v podaném vyjádření k dovolání ztotožnila se skutkovými i právními závěry soudů nižších stupňů, upozornila, že rozhodnutí odvolacího soudu na žalovanou namítaných otázkách i) a ii) nezávisí, závěry odvolacího soudu ve vztahu k otázce iii) nebyly zjevně nepřiměřené, a proto navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. 7. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Nejvyšší soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř., a dále se zabýval jeho přípustností. 8. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. Předkládá-li žalovaná dovolacímu soudu otázku (i), zda je kupující při uplatnění práva z vadného plnění oprávněn určit prodávajícímu způsob opravy, patrně přehlíží, že odvolací soud na řešení této otázky napadený rozsudek nezaložil, a proto uvedená otázka není způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i na něj navazující judikaturu). Odvolací soud se v projednávané věci nezabýval otázkou, zda je kupující při uplatnění práva z vadného plnění oprávněn určit prodávajícímu způsob provedení opravy, nýbrž vycházel z toho, že žalovanou prosazovanými způsoby opravy nemohlo dojít k opravě vady tak, aby se následně již neprojevila, a proto byly založeny předpoklady pro změnu volby práva žalobkyně z odpovědnosti za vady (srov. body 53 a 54 odůvodnění napadeného rozsudku). Žalovanou v dovolání vymezená právní otázka, jíž je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), se tak s právním posouzením odvolacího soudu ve skutečnosti míjí. 1. 2. Žalovaná v dovolání dále formuluje otázku (ii), zda prodávajícímu běží lhůta k odstranění vady v případě, že kupující má předmět koupě u sebe a odmítá jej prodávajícímu předat k opravě. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů však neplyne, že by žalobkyně odmítala žalované předat předmět koupě k opravě, resp. že by (před změnou své volby práva z vadného plnění) bránila žalované v přístupu či v provádění opravy vadné podlahy. Podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů žalobkyně umožnila žalované dne 20. 11. 2019 zahájit provedení opravy, a byla to naopak žalovaná, jež „byla značně liknavá, až pasivní, při odstraňování vady takovým způsobem, aby se následně vada již neprojevila“ (srov. bod 54 odůvodnění napadeného rozsudku). Žalovaná tak zakládá svou kritiku právního závěru odvolacího soudu na vlastní verzi skutkového stavu věci, odlišné od skutkových zjištění a závěrů, na nichž je právní posouzení věci založeno. Při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem v souladu s rozhodovací praxi dovolacího soudu, přitom Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu, a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů ne