23 Cdo 5929/2017 — Nejvyšší soud

23 Cdo 5929/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 5. 2020 Spisová značka:23 Cdo 5929/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.5929.2017.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podmínky řízení Dotčené předpisy:§ 43 o. s. ř. § 104 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:25. 8. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 5929/2017-275 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce: K. B., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Petrem Vysoudilem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Nádražní 612/36, PSČ 702 00, proti žalované: AIG Europe S.A., se sídlem v Lucemburském velkovévodství, L-1855 Luxembourg, 35 D, avenue John F. Kennedy, reg. č. B218806, o zaplacení částky 1 674 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 296/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2016, č. j. 69 Co 232/2016–153, t a k t o : I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2016, č. j. 69 Co 232/2016–153, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Dovolání žalobce v rozsahu, ve kterém směřovalo proti výrokům usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2016, č. j. 69 Co 232/2016–153, pod body II a III, se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 24. 9. 2015, č. j. 30 C 296/2011–128, zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 674 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % z této částky od 1. 10. 2011 do zaplacení (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II a III). Žalobou se žalobce domáhal po CHARTIS EUROPE S.A., pobočka pro Českou republiku, se sídlem v Praze 1, V Celnici 1031/4, PSČ 110 00, IČO 27655386, zaplacení výše uvedené částky z titulu pojistného plnění, když žalobce požadoval částku 674 000 Kč za dobu nezbytného léčení v délce 337 dní (po 2 000 Kč za den) a částku 1 000 000 Kč jako odškodnění trvalých následků. Soud prvního stupně zjistil, že žalobce byl zaměstnán u společnosti p. h. – partner servis s.r.o. od 1. 10. 2007 na základě pracovní smlouvy ze dne 28. 9. 2007. Dne 14. 3. 2008 byla uzavřena mezi pojistníkem p. h.- partner servis s.r.o. a žalovanou jako pojistitelem pojistná smlouva č. 8000563908 – „Úrazové pojištění klíčových zaměstnanců AIG KEY MAN – Úrazové pojištění osob přepravovaných motorovými vozidly“. Touto pojistnou smlouvu bylo též sjednáno ve prospěch žalobce (soud zjevně nesprávně uvedl „žalovaného“) jako pojištěného a obmyšleného z pojistné smlouvy úrazové pojištění v rozsahu stanoveném pojistnou smlouvou. Žalobce utrpěl dne 25. 6. 2008 pracovní úraz – poranění pravého kolena. Žalovaná v souladu s čl. 4.9 pojistné smlouvy žalobci poskytla pojistné plnění za chirurgický zákrok ve výši 30 % pojistné částky, tedy ve výši 60 000 Kč, a v souladu s čl. 4.5.1 pojistné smlouvy poskytla žalobci pojistné plnění ve výši 10 000 Kč (5 x 2 000 Kč) za pětidenní hospitalizaci žalobce v nemocnici. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že by jím tvrzený úraz ze dne 25. 6. 2008 poškodil jeho zdraví tak intenzivně, že by byl příčinou jím tvrzeného důsledku, a to lezí mediálního menisku a po menisektomii. Žalobce prokázal, že byl po předmětném úrazu ze dne 25. 6. 2006 po distorzi kolene a v příčinné souvislosti s předmětným úrazem týden v pracovní neschopnosti, vzhledem k již poskytnutému plnění žalovanou ve výši 70 000 Kč a vzhledem k jeho spoluúčasti, nemá nárok ani na denní odškodné za dobu nezbytného léčení následků úrazu. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl. Aniž by soud prvního stupně rozhodl o procesním nástupnictví, označil v rozsudku žalovanou jako „AIG Europe Limited, reg. č. 01486260 – organizační složka pro Českou republiku, IČO 24232777, se sídlem v Praze 1, V Celnici 1031/4, PSČ 110 00“. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 9. 2016, č. j. 69 Co 232/2016–153, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II a III). Z výpisu z obchodního rejstříku odvolací soud zjistil, že CHARTIS EUROPE S.A., pobočka pro Českou republiku, nyní AIG Europe Limited, organizační složka pro Českou republiku, IČO 24232777, se sídlem v Praze 1, V Celnici 1031/4, je organizační složkou zahraniční právnické osoby – společnosti AIG Europe Limited, reg. číslo 01486260, zapsané ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, která je s účinností od 1. 12. 2012 právním nástupcem společnosti CHARTIS EUROPE S.A., reg. č. 552128795 (v důsledku fúze). Podle odvolacího soudu za stavu, kdy v projednávané věci byla jako žalovaná již v žalobě označena organizační složka zahraniční právnické osoby s identifikačním číslem (CHARTIS EUROPE S.A., pobočka pro Českou republiku, IČO 27655386, přičemž odvolací soud zjistil, že IČO uvedené v obchodním rejstříku je 27655385, nikoli 27655386, ve vztahu k čemuž konstatoval, že jde zřejmě o písařskou chybu), jež je odlišné od zahraniční právnické osoby („tj. CHARTIS EUROPE S.A., IČO 552128795“), není žádných pochyb o tom, kdo měl být podle žalobce v této věci účastníkem řízení na straně žalované. Postup podle § 43 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), nebyl proto podle odvolacího soudu v tomto případě namístě. Pokud soud prvního stupně za situace, kdy šlo o žalovanou, která zjevně nebyla nositelem právní subjektivity, a tudíž byla osobou nezpůsobilou být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.), s tímto účastníkem jednal a dokonce ve věci rozhodl, zatížil tím řízení procesní vadou. V daném případě je podle odvolacího soudu nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který odůvodňoval postup podle § 104 odst. 1 o. s. ř., neboť byl žalován někdo, kdo neměl způsobilost být účastníkem řízení. Za stavu, kdy žaloba směřovala proti osobě nezpůsobilé být účastníkem řízení, nebyly podle odvolacího soudu splněny předpoklady ani pro postup podle § 107 o. s. ř., když bylo v průběhu řízení soudem prvního stupně nadále jednáno s právním nástupcem takové nezpůsobilé osoby, tj. se společností AIG Europe Limited, organizační složka pro Českou republiku, IČO 24232777. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opíral o ustanovení § 237 o. s. ř., když měl za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu ve všech jeho výrocích. Žalobce namítl, že odvolací soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru o tom, že nedostatek podmínek řízení spočívající v tom, že žalobcem označená žalovaná CHARTIS EUROPE S.A., organizační složka pro Českou republiku, nemá podle § 19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení, není možno v řízení odstranit a bylo tak na místě podle § 104 o. s. ř. řízení zastavit. Podle dovolatele odvolací soud řízení zastavil v rozporu s ustálenou judikaturou v dané věci, dovolatel přitom odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. II. ÚS 475/13, podle kterého „je-li řízení zastaveno z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení, spočívajícího v nezpůsobilosti žalobce být účastníkem řízení, a to za situace, kdy neučinil žádná opatření směřující k odstranění nedostatků či pochybností v identifikaci žalobce, dopouští se restriktivního a přepjatě formalistického výkladu procesních pravidel, což ve svém důsledku vede k porušení práva na přístup k soudu garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy“. Ke shodným závěrům pak Ústavní soud dospěl rovněž v nálezu ze dne 1. 12. 2011, sp. zn. II. ÚS 1473/11, a nálezu ze dne 6. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 22/03. Žalobce dále namítal, že přijal-li by výklad odvolacího soudu o tom, že organizační složka není způsobilá nabývat práv a zavazovat se k povinnostem, je s tímto výkladem zcela v rozporu výrok pod bodem II napadeného usnesení, kterým bylo žalované, která není způsobilá nabývat práv, přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Vnitřní nesoulad napadeného usnesení přináší nejistotu do právních vztahů a vede k tomu, že žalobci byla uložena nesplnitelná povinnost. Podle žalobce jej nelze zavázat ani k povinnosti náhrady nákladů za znalecký posudek za situace, kdy jsou řízení před soudem prvního stupně i odvolacím soudem postiženy výše vyloženými vada