23 Cdo 633/2011 — Nejvyšší soud

23 Cdo 633/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 7. 2012 Spisová značka:23 Cdo 633/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.633.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vlastnictví Dotčené předpisy:§ 766 obch. zák. § 879 písm. c) obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 7. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 633/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce: Autoturist, a.s., se sídlem Na Strži 1837/9, Praha 4, IČ 45804800, zastoupen Mgr. Lukášem Tvrdíkem, advokátem se sídlem Konviktská 291/24, Praha 1, proti žalované: Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Rašínovo nábř. 390/42, Praha 2 – Nové Město, IČ 69797111, o určení vlastnického práva k pozemkům, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 8 C 502/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. října 2010, č. j. 29 Co 358/2010-81, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Kolíně rozhodl rozsudkem ze dne 25. března 2010, č. j. 8 C 502/2009-43, že žaloba s návrhem, aby bylo určeno, že žalobce je vlastníkem pozemků zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha – východ, v obci a katastrálním území Jevany, okres Kolín na listu vlastnictví 60000, a to pozemku parc. č. 300/46 a č. 300/89, a dále pozemků st. p. č. 423, 426, 427, 428, 429, 430, 431, 432, 433, 434, 435,0 436, 437, 438, 439, 440 a 441, se zamítá (výrok I.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok II.). Soud prvního stupně konstatoval nejprve, že v této věci má žalobce naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva soudem, neboť jiným způsobem nemůže dosáhnout změny stavu zápisu v katastru nemovitostí. Soud vyšel zejména ze zjištění, že předmětné pozemky původně nabyl hospodářskou smlouvou ze dne 13. 4. 1989 Autoturist, p. o. s., („podnik občanského sdružení“) jako hospodářské zařízení (§ 102 zák. č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „hosp. zák.“) do trvalého užívání (§ 70 odst. 1 hosp. zák.). S odkazem na rozhodnutí Nejvyšší soudu sp. zn. 2 Odon 28/97 soud dovodil, že Autoturist, p. o. s. nemohl převést právo trvalého užívání na jiného a nemohl tak učinit ani jeho zřizovatel, a proto toto právo zaniklo se svým nositelem ke dni výmazu z obchodního rejstříku dne 6. 8. 1992. Jestliže právo trvalého užívání nesvědčilo žalobci, kterého podle notářského zápisu ze dne 12. 6. 1992 jako akciovou společnost Autoturist, a. s., založil Ústřední automotoklub ČSFR jako jediný zakladatel, pak nemohl žalobce ani na základě žádosti ze dne 20. 6. 2001, adresované Okresnímu úřadu v Kolíně, nabýt vlastnické právo k předmětným pozemkům změnou práva trvalého užívání na právo vlastnické podle § 879c občanského zákoníku (dále též „obč. zák.“). Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl, jak shora uvedeno. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i předcházející řízení a shledal je věcně správným. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně provedl ve věci podrobné a rozsáhlé dokazování a přiléhavě dovodil, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení (§ 80 písm. c) občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“). I když žalobce tvrdil, že právo trvalého užívání ke sporným pozemkům na něj přešlo vzhledem k tomu, že do jeho základního jmění byl Autoturist, p. o. s., vložen, soud prvního stupně správně zjistil, že právo trvalého užívání pozemků patřících státu bylo na základě hospodářské smlouvy ze dne 12. 12. 1991 zřízeno ve prospěch Autoturist, p. o. s., a bylo tedy potřeba posoudit, zda tento subjekt byl oprávněn převést toto právo na jiného. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Odon 28/97, podle jehož odůvodnění trvalý uživatel, jemuž byla část národního majetku smlouvou přenechána do trvalého užívání (§ 70 odst. 1 a 3 hosp. zák.) byl oprávněn a zároveň povinen tento majetek užívat jen k účelu, k němuž má být odevzdán a dále je povinen jej udržovat a spravovat (§ 9 odst. 1 a 3 vyhl. č. 119/1988 Sb. Jiná dispozice s majetkem trvalému uživateli nepříslušela (konkrétně přenechání k užívání jinému subjektu). Trvalý uživatel nebyl rovněž oprávněn přenechat za úplatu tento majetek popř. jeho část, do dočasného užívání (nájmu) jinému subjektu (§ 71 odst. 1 hosp. zák., § 10 odst. 1 vyhl. č. 119/1988 Sb.). Podle názoru Nejvyššího soudu v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 4250/2008 je právo trvalého užívání věci třeba považovat za právo obligační, nikoliv za právo věcné. Odvolací soud uzavřel, že právo trvalého užívání nemohlo přejít na právního nástupce ani v rámci univerzální sukcese a nemohlo být proto převedeno na někoho jiného úkonem zřizovatele, takže nemohlo být ani vloženo do základního kapitálu žalobce, když navíc zaniklo ke dni výmazu Autoturist, p. o. s., ke dni 6. 8. 1992. Toto právo nemohlo být převedeno ani na jiné subjekty, jímž svědčilo právo trvalého užívání na základě uzavřené hospodářské smlouvy (usnesení Nejvyššího soudu pod sp. zn. 28 Cdo 4201/2008). Nesvědčilo-li právo trvalého užívání žalobci v době, kdy požádal ve smyslu § 879c obč. zák. o jeho změnu na právo vlastnické, nemohlo ani k nabytí vlastnického práva dojít. Odvolací soud proto rozsudek soud prvního stupně potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání ze dne 3. 1. 2011, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí má ve věci zásadní právní význam a za takovou otázku zásadního právního významu považuje to, zda právo trvalého užívání přechází na univerzálního sukcesora původního trvalého uživatele. Dovolatel má za to, že uvedená otázka dosud nebyla Nejvyšším soudem meritorně řešena (na rozdíl od judikatorně vyřešené singulární sukcese). Přesto Nejvyšší soud již řešil tuto otázku jako předběžnou např. v rozhodnutí z 23. 10. 2009 sp. zn. 28 Cdo 4201/2008 a zejména v rozhodnutí z 29. 6. 2004 sp. zn. 28 Cdo 2599/2003, v němž dovodil, že právo trvalého užívání bylo zřízeno jako právo obligační, nikoli věcné a toto právo mohlo přejít jen univerzálním nástupnictvím. V rozhodnutí ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2205/2005 pak Nejvyšší soud dovodil přechod práva trvalého užívání na univerzálního právního nástupce původního trvalého uživatele, když ve smyslu § 879c obč. zák. určil vlastnické právo univerzálního sukcesora. Obdobné závěry se podávají i z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3079/2008. Podle dovolatele je právní otázka možnosti univerzální sukcese práva trvalého užívání soudy rozhodována nejednotně a v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a rozhodování soudů judikatorně nebylo sjednoceno. Dovolatel uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Základní procesní vady napadeného rozhodnutí spatřuje dovolatel v tom, že se argumentačně nevypořádalo s jeho odvoláním. Odvolacím soudem uváděna rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Odon 28/97 (nemožnost singulární sukcese práva trvalého užívání) a sp. zn. 28 Cdo 4250/2008 (obligační, nikoli věcný charakter práva trvalého užívání), otázku univerzální sukcese práva trvalého užívání neřeší. K závěru odvolacího soudu, že právo trvalého užívání nemohlo být převedeno na někoho jiného úkonem zakladatele Autoturistu, p. o. s., takže nemohlo být vloženo ani do základního kapitálu žalobce (tj. Autoturistu, a. s), dovolatel poukazuje na to, že hospodářskou smlouvou o odevzdání národního majetku do trvalého užívání ze dne 13. 4. 1989 bylo právo trvalého užívání k předmětným pozemkům skutečně zřízeno Autoturistem p. o. s., a nikoli jeho zřizovateli, jímž bylo Sdružení technických sportů a činností. Hospodářskou smlouvou ze dne 12. 12. 1991 následně převedlo Sdružení technických sportů a činností, jakožto zřizovateli, Autoturist p. o. s. na nového nabyvatele – Ústřední automotoklub ČSFR. Předmětem tohoto převodu byl Autoturist p. o. s. jako celek. Tím se stal Autoturist p. o. s. podnikem občanského sdružení Ústřední automotoklub, jakožto zřizovatele. Změnou zřizovatele nemohlo být právo trvalého užívání dotčeno. Podle názoru dovolatele přeměna podniku občanského sdružení na obchodní