23 Cdo 648/2025 — Nejvyšší soud

23 Cdo 648/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 6. 2025 Spisová značka:23 Cdo 648/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.648.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:7. 8. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 01.10.2025IV.ÚS 2890/25 Lucie Dolanská Bányaiová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost19. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 648/2025-791 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně STRATOS AUTO, spol. s r.o., se sídlem v Hradci Králové, Bratří Štefanů 1002, identifikační číslo osoby 62028367, zastoupené JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská třída 15, proti žalovanému L. P., zastoupenému JUDr. Vojtěchem Mihalíkem, advokátem se sídlem v Mikulově, Bezručova 1896/90, o zaplacení 382.644 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 17 C 84/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2024, č. j. 74 Co 5/2023-745, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.475,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně. Odůvodnění: (dle § 243f odst. 3 o. s. ř.) 1. Okresní soud v Břeclavi (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 7. 2022, č. j. 17 C 84/2015-594, zamítl žalobu o zaplacení částky 382.644 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným, to vše oproti vydání ve výroku blíže specifikovaných parkovacích zábran a obvodových světel žalobkyní žalovanému (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III) a o vrácení části zálohy na náklady důkazu výslechem svědka (výrok IV). 2. Krajský soud v Brně (dále též „odvolací soud“) rozsudkem označeným v záhlaví prvoinstanční rozhodnutí potvrdil v části výroku I, v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výroku blíže specifikovaného (první výrok), ve zbývající části výroku I rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 382.644 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným, a to oproti vydání ve výroku blíže specifikovaných parkovacích zábran a obvodových světel (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (třetí a čtvrtý výrok). 3. Odvolací soud vyšel z toho, že se účastníci dohodli na tom, že žalovaný, jako zhotovitel, dodá žalobkyni, jako objednateli, 6 kusů parkovacích zábran s LED osvětlením. Zábrany po usazení a zprovoznění nefungovaly řádně. Žalobkyně postupně vytýkala vady, které žalovaný nejprve uznával a odstraňoval. Vady vytčené dne 27. 5. 2014 (povolení nákružku vyjížděcího sloupku) a dne 28. 5. 2014 (neosvětlení parkovací zábrany, zábrana nezajíždí) však žalovaný odmítl odstranit a reklamaci neuznal s odůvodněním, že parkovací zábrany jsou funkční a příčinou závady je špatné usazení sloupku, které neprováděl žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovaný odmítl vady odstranit, žalobkyně od smlouvy odstoupila. 4. Dle odvolacího soudu strany uzavřely smlouvu o dílo, přičemž žalovaný, jako výrobce a dodavatel parkovacích zábran, odpovídá za to, aby zábrany sloužily svému účelu, a je odpovědný za jejich řádné fungování, neboť jako odborník si musel být vědom, že zábrany nejsou samonosné a že pro jejich funkci je nutné řádně připravit i podloží a uložit vnější části parkovacích zábran. Pokud se o přípravě podloží a způsobu uložení vnějších částí parkovacích zábran nepřesvědčil, neupozornil na jejich vadné usazení, či, jako v tomto případě, bylo postupováno podle jeho návodu, který však nebyl dostatečný, což nemuselo být třetí osobě zřejmé, odpovídá za vady díla, tedy nemožnost řádného fungování parkovacích zábran, neboť vady byly způsobeny porušením jeho notifikační povinnosti. Jestliže žalovaný vady odmítl odstranit, postupovala žalobkyně v souladu se zákonem, když od smlouvy odstoupila a požadovala vrácení toho, co sama plnila, oproti vydání předmětných parkovacích zábran. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přičemž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle § 241a odst. 1 o. s. ř. Žalovaný dále navrhl odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. 6. Žalobkyně se k podanému dovolání vyjádřila tak, že napadené rozhodnutí je správné. 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací dle § 10a o. s. ř. postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalovaného rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II. a XII. zákona č. 286/2021 Sb.). 8. Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje zákonné obligatorní náležitosti a zda je přípustné. 9. Dle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 10. Dle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. Přípustnost dovolání dle § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria vymezená v tomto ustanovení. Dovolání je přípustné tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn přípustnost posužovat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria stanovená v § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou. 12. Dovolatel namítá nesprávné posouzení odpovědnosti za vady. Soudy se dle jeho názoru nevypořádaly s otázkou okamžiku vzniku závazku mezi žalobkyní a žalovaným. Zemní práce a instalace vnějších tubusů totiž provedla společnost POZIMOS, a. s., na základě samostatné dohody s žalobkyní, a to před uzavřením smlouvy o dílo mezi žalobkyní a žalovaným. Vzhledem k tomu, že zemní práce a instalace vnějších tubusů byly provedeny třetím subjektem, zcela nezávisle na žalovaném a před vznikem závazkového vztahu mezi žalobkyní a žalovaným, nelze dle dovolatele dovozovat odpovědnost žalovaného za vady díla, které se týkají těchto prací. 13. Na vyřešení otázky okamžiku vzniku závazku však napadené rozhodnutí nezávisí. Odvolací soud závěr o odpovědnosti dovolatele za vady nezaložil na tom, že by příčina vady byla důsledkem prací nesprávně provedených přímo dovolatelem, nýbrž že dovolatel, „jako výrobce a dodavatel parkovacích zábran, odpovídá za to, aby zábrany sloužily svému účelu, je odpovědný za jejich řádné fungování, neboť jako odborník si musel být vědom, že zábrany nejsou samonosné, a že pro jejich funkci je nutné řádně připravit i podloží a uložit vnější části parkovacích zábran. Pokud se o přípravě podloží a způsobu uložení vnějších částí parkovacích zábran nepřesvědčil, neupozornil na jejich vadné usazení, či, jako v tomto případě, bylo postupováno podle jeho návodu, který však nebyl dostatečný, což nemuselo být třetí osobě zřejmé, odpovídá za vady díla, to je nemožnost řádného fungování parkovacích zábran, neboť vady byly způsobeny porušením jeho notifikační povinnosti. […] Odpovědnost žalovaného za vady díla je dána tím, že odpovídá za to, že parkovací zábrany budou fungovat jako celek a budou sloužit svému účelu – zamezení vjezdu a výjezdu z/do areálu žalobce, přičemž nezkontroloval před provedením díla, zda usazení vnějších částí parkovacích sloupků je provedeno takovým způsobem, aby dodané zábrany, které nejsou samonosné, mohly jako celek svému účelu sloužit. To vše v situaci, kdy se žalovaný nepřesvědčil o způsobu usazení vnějších částí parkovacích zábran a přípravě podloží v jejich okolí, ačkoliv tak učinit měl. Žalovaný za vady odpovídá, ať už by třetí osoba postupovala podle jeho instalačního návodu, či nikoliv.“. 14. Odvolací soud svůj závěr opřel mj. o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 33 Cdo 772/2019, dle něhož „je odpovědností zhotovitele – odborníka – aby v každém konkrétním případě navrhl takový postup provedení díla, který zaručí základní vlastnosti věci (její součásti) a který splňuje odborně technické požadavky. Povi