23 Cdo 750/2025 — Nejvyšší soud

23 Cdo 750/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 1. 2026 Spisová značka:23 Cdo 750/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:23.CDO.750.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Neplatnost právního jednání (o. z.) Veřejný pořádek (o. z.) Zemědělská půda Dotčené předpisy:§ 580 o. z. § 588 o. z. § 8 odst. 1 písm. a) předpisu č. 334/1992 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:3. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 750/2025-147 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobce J. F., zastoupeného JUDr. Vojtěchem Mihalíkem, advokátem se sídlem v Mikulově, Bezručova 1896/90, proti žalované AGRO Maryša SE, se sídlem ve Velkých Němčicích, č. p. 651, identifikační číslo osoby 29268109, zastoupené Mgr. Michaelou Riedlovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Panská 894/4, o povinnosti uložit vytěženou zeminu, eventuálně o zaplacení částky 6 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 7 C 101/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 10. 2024, č. j. 13 Co 42/2024-110, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 39 627,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 29. 9. 2023, č. j. 7 C 101/2020-80, zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna uložit veškerou vytěženou zeminu z pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, jíž žalovaná vytěžila v souvislosti s realizovaným stavebním záměrem, tedy zeminu o celkovém objemu 15 000 m3 na pozemek PZE č. XY v katastrálním území XY, a to tak, aby zemina byla rovnoměrně rozložena na celou plochu pozemku PZE č. XY (výrok I), zamítl žalobu, podle které je žalovaná povinna uhradit částku 6 000 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení za období ode dne podání žaloby do zaplacení (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal uvedené povinnosti na základě směnné smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 5. 9. 2016. 3. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. 10. 2024, č. j. 13 Co 42/2024-110, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II potvrdil (první výrok), změnil jej ohledně nákladů řízení ve výroku III (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). 4. Odvolací soud zopakoval a doplnil dokazování, přičemž dospěl k závěru, že žalobce a žalovaná si žalobou vymáhanou povinnost nemohli ve směnné smlouvě sjednat. Odvolací soud odkázal na zákon č. 334/1992 Sb., zákon o ochraně zemědělského původního fondu, ve znění účinném do 30. 6. 2024, (dále jen „zákon o ochraně zemědělského půdního fondu“), který v § 8 stanoví povinnosti právnickým a fyzickým osobám, které provozují stavební, těžební, průmyslovou činnost či provádí terénní úpravy, jestliže se tyto činnosti dotýkají zemědělského půdního fondu. Podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně zemědělského půdního fondu je jednou z povinností skrývat odděleně svrchní kulturní vrstvu půdy, popřípadě i hlouběji uložené zúrodnění schopné zeminy na celé dotčené ploše a zajistit jejich hospodárné využití nebo řádné uskladnění pro účely rekultivace anebo zajistit na vlastní náklad jejich odvoz a rozprostření na plochy určené orgánem ochrany zemědělského půdního fondu. Hospodárné využití ornice a případně hlouběji uložených zúrodnění schopných zemin garantuje orgán ochrany zemědělského půdního fondu, který v souladu s odnětím v rámci stanovení podmínek nezbytných k zajištění ochrany zemědělského půdního fondu určí plochy, na které se ornice (zeminy) použijí. Odvolací soud rovněž odkázal na zásady ochrany zemědělského půdního fondu stanovené v § 4 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. 5. Způsob, jakým měla žalovaná naložit s vytěženou zeminou, byl v souladu s § 8 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně zemědělského půdního fondu stanoven v rozhodnutí Městského úřadu Hustopeče – stavebního úřadu ze dne 17. 10. 2016, č. j. MUH/87645/16/16, které bylo oběma účastníkům doručeno. Žalovaná se při manipulaci se zeminou musela řídit citovaným rozhodnutím stavebního úřadu a nebylo na její vůli, aby vytěženou zeminu (skrytou ornici) navezla na pozemek žalobce. Ujednání směnné smlouvy zakotvující povinnost navézt veškerou vytěženou zeminu na pozemek žalobce je tak podle odvolacího soudu neplatné podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), neboť je v rozporu se zákonem (přičemž účelem a smyslem zákona je ochrana zemědělského půdního fondu) a zjevně narušuje veřejný pořádek. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Rozsudek odvolacího soudu napadl v rozsahu prvního výroku žalobce dovoláním, jehož přípustnost podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) spatřuje v tom, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované zejména rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 28 Cdo 568/2024, a to při řešení otázky následku smluvního sjednání povinnosti, která je v rozporu se zákonem o ochraně zemědělského půdního fondu. 7. Žalobce uplatňuje právní důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a o. s. ř., když má za to, že ze směnné smlouvy plyne soukromoprávní obligace, přičemž odvolací soud neposoudil, zda je neplatnost ve smyslu § 588 o. z. nutným následkem rozporu sjednané obligace s veřejným právem, či zda postačí sankce v oblasti veřejného práva za současného zachování platnosti sjednané obligace. Odvolací soud se podle dovolatele od ustálené rozhodovací praxe odchýlil, neboť dospěl k závěru o neplatnosti předmětného ujednání v důsledku rozporu sjednané povinnosti se zákonem. Podle dovolatele sjednaný závazek nezakládá takový rozpor se zákonem, který by vyžadoval její stižení neplatností. Rovněž podle dovolatele nebyla naplněna podmínka „zjevnosti“ ve vztahu k narušení veřejného pořádku jako důvodu absolutní neplatnosti předmětného ujednání (§ 588 o. z.). 8. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 9. Žalovaná se k dovolání žalobce vyjádřila v tom smyslu, že je považuje za nepřípustné a navrhuje je zamítnout. III. Přípustnost dovolání 10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem [§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.], posuzoval, zda je dovolání přípustné. 11. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 12. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 13. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, přihlédne k případným vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). 14. Dovolací soud, jsa vázán dovolacími důvody (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), a tedy i hmotněprávní otázkou formulovanou (dle celkového obsahu dovolání) dovolatelem, jaké jsou následky smluvního sjednání povinnosti, která je v rozporu s ustanovením § 8 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, na níž rozhodnutí odvolacího soudu závisí (odvolací soud tuto otázku řešil), shledal, že pro řešení této otázky je dovolání přípustné, neboť tato otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu 15. Dovolání není důvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu při vyřešení této otázky nespočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). 16. Právní posouzení věci je činnost soudu spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutk