23 Cdo 775/2012 — Nejvyšší soud

23 Cdo 775/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 5. 2012 Spisová značka:23 Cdo 775/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.775.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 10 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:4. 6. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 27.7.2012IV.ÚS 2880/12JUDr. Vlasta Formánková-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 775/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně DYTRON s.r.o., se sídlem v Novém Jičíně, Na Valech 411/1, PSČ 741 01, identifikační číslo osoby 46578455, zastoupené Mgr. Tomem Káňou, advokátem se sídlem ve Frenštátu pod Radhoštěm, Rožnovská 241, proti žalované DYTRON s.r.o., se sídlem v Praze 9 - Kbely, Toužimská 943/24a, PSČ 197 00, identifikační číslo osoby 48029688, zastoupené JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 22, o ochranu obchodní firmy, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 Cm 52/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2011, č.j. 3 Cmo 27/2011-75, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 860 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Toma Káni, advokáta se sídlem ve Frenštátu pod Radhoštěm, Rožnovská 241. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou domáhala ochrany své firmy odstraněním závadného stavu vzniklého tím, že žalovaná, která vznikla zápisem do obchodního rejstříku k 18.11.1992, zvolila firmu s označením DYTRON s.r.o., ačkoli žalobkyně již od svého vzniku 17.4.1992 užívala tutéž firmu - DYTRON s.r.o., což působí podle žalobkyně klamavě vůči třetím osobám. Žalovaná namítla zamítnutí žaloby s tím, že tvrzený nárok žalobkyně je promlčen. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. listopadu 2011, č.j. 3 Cmo 27/2011-75, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2010, č.j. 10 Cm 52/2008-43, v napadeném výroku I., kterým bylo žalované uloženo změnit do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku svoji firmu doplněním nejméně o jedno víceslabičné slovo a podat u příslušného rejstříkového soudu návrh na změnu zápisu firmy v obchodním rejstříku, a ve výroku III., kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že firma žalované nesplňuje podmínky nezaměnitelnosti s firmou žalobkyně ve smyslu § 10 odst. 1 obchodního zákoníku v aktuálním znění (dále jen „obch. zák.“) a působí klamavě, proto potvrdil jako věcně správné rozhodnutí soudu prvního stupně, který žalované uložil změnit do 90 dnů od právní moci rozsudku svoji firmu doplněním nejméně o jedno víceslabičné slovo a podat u příslušného rejstříkového soudu návrh na změnu zápisu její firmy v obchodním rejstříku, jestliže je nepochybné, že právo priority užití firmy DYTRON s.r.o. svědčí žalobkyni, která byla do obchodního rejstříku jako firma DYTRON s.r.o. zapsána dříve. Podle odvolacího soudu není důvod, proč by žaloba na ochranu obchodní firmy, podaná v roce 2008 měla být posuzována podle znění obchodního zákoníku účinného do 31.12.2000, jak namítala žalovaná. Pro úplnost odvolací soud uvedl, že odkaz žalované na znění § 10 odst. 1 obchodního zákoníku účinného do 31.12.2000, podle jehož věty druhé u právnické osoby postačí k odlišení od obchodního jména jiné právnické osoby uvedení jiného sídla, jestliže tyto osoby nepodnikají v tomtéž oboru nebo v oborech zaměnitelných při hospodářské soutěži, není správné, protože uvedení jiného sídla muselo být součástí firmy (tehdy obchodního jména), přičemž žádná z účastnic neměla a nemá místo podnikání ve firmě uvedeno. Odvolací soud se neztotožnil se soudem prvního stupně, že práva vázaná k obchodní firmě mají povahu nemajetkových práv, u nichž je promlčení podle § 100 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) vyloučeno, avšak ztotožnil se se soudem prvního stupně, že paralelní existence shodných firem vytváří protiprávní stav, přičemž po dobu trvání tohoto protiprávního stavu promlčení nepřichází v úvahu, tudíž vznesená námitka promlčení není důvodná. Odvolací soud dospěl dále k závěru, že striktní zákaz užívat označení DYTRON s.r.o. žalovanou, když obě firmy účastnic byly zapsány do obchodního rejstříku s označením DYTRON s.r.o. již v roce 1992 a teprve po 16 letech v roce 2008 byla podána žaloba na odstranění závadného stavu, by byl nepřijatelný, proto přisvědčil soudu prvního stupně, že požadovaného účinku odstranění závadného stavu v zaměnitelnosti firem účastnic lze dosáhnout doplněním označení firmy žalované nejméně o jedno víceslabičné slovo. Žalovaná proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvodnost podaného dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a písm. 2 odst. b) o. s. ř. a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Za otázky zásadního právního významu napadeného rozhodnutí považuje dovolatelka následující otázky: 1) Zda lze za protiprávní stav považovat stav založený dvojicí pravomocných a i z hlediska formálního správných rozhodnutí o zápisu obchodních společností do obchodního rejstříku? 2) Pokud se v důsledku novelizace obchodního zákoníku staly obchodní firmy účastnic zaměnitelnými a v důsledku jejich nečinnosti již uplynula lhůta stanovená přechodným ustanovením zákona ke změně, zda je některá z nich oprávněna domáhat se v občanském soudním řízení nápravy vzniklého stavu? 3) Lze odkázat na zásadu priority, pokud závadný stav i uplynutí lhůty k jeho nápravě nastaly u obou účastnic současně? 4) Zda z § 10 odst. 1 obch. zák., ve znění účinném do 31.12.2000 vyplývá požadavek, aby odlišení jiným místem (případně oborem) podnikání muselo být součástí obchodního jména? Dovolatelka namítá nesprávný výklad § 10 odst. 1 obch. zák., ve znění účinném do 31.12.2000, učiněný odvolacím soudem, podle něhož rozlišení obchodních firem místem podnikání by připadalo v úvahu pouze tehdy, pokud by toto místo podnikání bylo přímo součástí obchodního jména. Podle dovolatelky zápisem žalované do obchodního rejstříku protiprávní vztah nevznikl a nenastal ani novelizací ustanovení § 10 odst. 1 obch. zák., ale teprve nečinností účastnic v době dvou let, která byla určena k uvedení zápisů obchodních firem do souladu s nově stanovenými zákonnými požadavky. Pokud žádná z účastnic nevyužila možnosti změny, nemůže se domáhat nápravy stavu vyvolaného její nečinností, přičemž právo, které v uvedené dvouleté lhůtě existovalo a neprekludovalo se, je v současné době již nesporně promlčeno. Dovolatelka dále namítá, že věc měla být řešena ve zcela jiném řízení, když k nápravě uvedeného stavu jsou povolány rejstříkové soudy v řízení zahájeném z úřední povinnosti, nikoliv soudy v občanském soudním řízení. Dovolatelka má za to, že za situace, kdy okamžik vzniku povinnosti uvést svou obchodní firmu do souladu se zákonnými požadavky nastal pro obě účastnice shodně, nelze akceptovat zásadu priority. Vadu řízení spatřuje dovolatelka v tom, že odvolací soud se nevypořádal adekvátně s jejími odvolacími námitkami, rozhodnutí soudu považuje za překvapivé a má za to, že byla porušena i zásada dvojinstančnosti. Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu a případně i soudu prvního stupně byl zrušen. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalované navrhla odmítnutí dovolání, neboť je přesvědčena, že odvolací soud rozhodl správně. Podle žalobkyně je druhá věta ustanovení § 10 odst. 1 obch. zák., ve znění k roku 1992, o možnosti odlišení obchodního jména uvedením jiného sídla, neaplikovatelná, neboť nebyla splněna podmínka, že osoby nepodnikají v tomtéž oboru, jestliže minimálně v části oboru podnikání, a to „koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej“ u žalované a „nákup a prodej zboží“ u žalobkyně, se u účastnic obor podnikání překrýval a jedná se tedy o obory zaměnitelné v hospodářské soutěži. Ale i v případě aplikace § 10 odst. 1 věty druhé obch. zák., ve znění účinném v době zápisu firem, by muselo sídlo být součástí obchodní firmy, jestliže zákonodárce zařadil požadavek rozlišení obchodních jmen uvedením