23 Cdo 802/2013 — Nejvyšší soud

23 Cdo 802/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 3. 2015 Spisová značka:23 Cdo 802/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.802.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Veřejná listina Dokazování Dotčené předpisy:§ 2 písm. k) předpisu č. 168/1999Sb. § 134 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 6. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 802/2013 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně Česká kancelář pojistitelů, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 70099618, zastoupené Mgr. Jiřím Gregůrkem, advokátem, se sídlem v Berouně, Husovo nám. 82/10, proti žalovanému V. B., zastoupenému JUDr. V. H., jako obecným zmocněncem, o zaplacení 406.617,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 11 C 279/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. června 2012, č. j. 64 Co 459/2011-175, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. června 2012, č. j. 64 Co 459/2011-175, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 7. července 2011, č. j. 11 C 279/2005-141, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 406.617,- Kč s příslušenstvím v tomto výroku blíže specifikovaným (bod I. výroku), v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu od 1. října 2005 do 30. května 2008, žalobu zamítl (bod II. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod III. výroku). Soud prvního stupně založil vyhovující rozsudek na závěru, že žalovaný porušil svoji právní povinnost spočívající v přizpůsobení jízdy svým schopnostech, vlastnostem vozidla a nákladu, stavu pozemní komunikace, její kategorie a třídy a povětrnostním podmínkám tím, že překročil povolenou rychlost, nepřizpůsobil rychlost vozidla svým schopnostem, vlastnostem vozidla, stavu pozemní komunikace a okolnostem provozu. V příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti žalovaného pak shledal vznik škody spočívající v plnění vyplaceném poškozeným žalovanou z garančního fondu, přičemž dovodil, že žalovaný neměl platně sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu vozidla jím řízeného a dále uvedl, že i v případě sjednaného pojištění odpovědnosti by žalovaný byl pasivně věcně legitimován k náhradě za způsobenou škodu podle ustanovení § 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změnil tak, že zamítl žalobu, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobkyni 406.617,- Kč s příslušenstvím (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, přičemž zopakoval dokazování originálem zelené karty č. UA 02/1929564 a v souladu s ustanovením § 213 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), provedl důkaz dopisem Ukrajinské národní kanceláře ze dne 24. března 2004. Uvedl, že základním problémem je jednak posouzení, zda žalovaný porušil svoji právní povinnost v průběhu nehodového děje, tedy, zda zavinil či spoluzavinil nehodu a dále posouzení, zda žalovaný měl platně sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Ohledně průběhu nehodového děje odvolací soud shledal závěr soudu prvního stupně zcela správným. Upozornil však, že odpovědnost žalovaného k náhradě škody vzniká pouze za situace, kdy vozidlo jím řízené nemá sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle zákona č. 168/1999 Sb. Odvolací soud opakoval důkaz originálem zelené karty, z níž zjistil, že zelená karta č. UA 02/1929564 byla vydána na dobu od 3. února 2003 do 18. února 2003, na dobu 15 dnů k vozidlu reg.zn. 39009KK tov.zn. Ssang Yong Musso s platností i na území ČR a byla vydána ukrajinskou pojišťovací společností – Ukrainian Insurance Company „GARANT-AUTO“. Dále provedl odvolací soud důkaz dopisem zaslaným žalobkyni e-mailem dne 23. března 2004 Ukrajinskou kanceláří pojistitelů MOTOR (TRANSPORT) INSURANCE BUREAU OF UKRAINE, v němž je uvedeno, že tato kancelář nemůže potvrdit, že by vozidlo reg.zn. 39009KK bylo kryto pojištěním. Odvolací soud dospěl k závěru, že důkaz předložený žalobkyní, tedy e-mailová korespondence ze dne 23. března 2004, neprokazuje, že by předmětné vozidlo nemělo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem. Odvolací soud vyšel ze zjištění získaných z originálu zelené karty č. UA 02/1929564, z níž zjistil, že potvrzuje sjednání pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla reg.zn. 39009KK na období, kdy došlo k dopravní nehodě, kterou způsobil žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovaný jako řidič cizozemského vozidla byl držitelem platné zelené karty vydané pojišťovnou v cizím státě, neměl podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. povinnost opětovně uzavřít pojistnou smlouvu na pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v ČR. Žalovaný jako osoba odpovědná za škodu způsobenou provozem vozidla má ve smyslu § 6 odst. 1, 2 písm. a) – d) zákona č. 168/1999 Sb. právo, aby pojistitel za něho nahradil poškozeným zde uvedené, uplatněné a prokázané nároky na náhradu škody a další náklady. Odpovědným k plnění proto není žalovaný, který měl řádně sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Tudíž odvolací soud rozhodl tak, jak uvedeno výše. Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním s tím, že dovolání je dle jejího názoru přípustné dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a své dovolací námitky podřadila dovolacím důvodům uvedeným v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a), písm. b) a § 241a odst. 3 o. s. ř. Dovolatelka namítá, že odvolací soud nereflektoval žalobkyní opakovaně namítanou nepravost a nepravdivost žalovaným předložené zelené karty č. UA 02/1929564 a bez dalšího ji považoval za pravou. Konstatuje, že zelená karta je soukromou listinou, u které soud vždy zkoumá jak pravost, tak správnost jejího obsahu. Byla-li žalobkyní pravost a pravdivost předložené zelené karty zpochybněna, nastoupila důkazní povinnost žalovaného, aby prokázal, že předmětná zelená karta byla skutečně vydána pojišťovnou uvedenou na zelené kartě z pověření Motor Insurance Bereau of Ukraine. Uvádí, že odvolací soud dovodil existenci pojištění ke škodícímu vozidlu v době nehody pouze na základě zelené karty, která není sama o sobě dostatečným důkazem toho, že sjednané pojištění trvá po celou dobu, na niž byla zelená karta vydána. Dále vytýká nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu. V závěru dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný se k dovolání žalobkyně dle obsahu spisu nevyjádřil. Se zřetelem k bodu 7. článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2013, tj. před novelou občanského soudního řádu učiněnou zákonem č. 404/2012 Sb. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., se Nejvyšší soud nejprve zabýval otázkou, zda je dovolání v této věci přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání žalobkyně je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Dovolání je důvodné. Dovolatelka opírá dovolání mimo jiné o důvod, spočívající v nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), které spatřuje v tom, že ačkoliv žalobkyně zpochybnila v řízení pravost a pravdivost žalovaným předložené zelené karty a nastoupila tudy důkazní povinnost žalovaného, odvolací soud bez provedení jakýchkoliv důkazů stran platnosti zelené karty posoudil věc tak, že předmětná zelená karta je platná a založil na ní své rozhodnutí. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc p