23 Cdo 870/2013 — Nejvyšší soud

23 Cdo 870/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 3. 2015 Spisová značka:23 Cdo 870/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.870.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Smlouva zasilatelská Dotčené předpisy:§ 286 obch. zák. § 275 odst. 4 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:25. 6. 2015 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 9.7.2015II.ÚS 2036/15doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D.odmítnuto20.10.2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 870/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně ESA s.r.o., se sídlem v Kladně - Dubí, Oldřichova 158, PSČ 272 03, identifikační číslo osoby 46351141, zastoupené JUDr. Štěpánem Liškou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 31, proti žalované DATART INTERNATIONAL, a.s., se sídlem v Praze 8, Pernerova 149/35, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 60192615, zastoupené Mgr. Martinem Dolečkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, o zaplacení 833.074,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 125/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2012, č. j. 12 Cmo 194/2012-666, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 14.471,60 Kč, k rukám jejího zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. prosince 2011, č. j. 15 Cm 125/2006-573, ve znění opravného usnesení ze dne 20. července 2012, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 833.074,50 Kč s příslušenstvím v tomto výroku blíže specifikovaným (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu (bod II. v III. výroku). K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Na základě objednávek žalované prováděla žalobkyně pro žalovanou přepravu zboží. Mezi účastníky byla spornou otázka, zda žalobkyně měla po 3. listopadu 2005 právo účtovat cenu přeprav dohodnutou v tzv. „karanténním ceníku“, jak tvrdila žalobkyně nebo cenu dohodnutou v rámci výběrového řízení, jak tvrdila žalovaná. Podle odvolacího soudu mezi účastníky nebyla uzavřena zasílatelská smlouva a smlouva o přepravě věci podle návrhu žalované, jejíž přílohou byl ceník služeb navrhovaný žalovanou. Tzv. karanténní ceník byl dohodnut od 20. října 2005 na dobu 14 dnů, tj. do 3. listopadu 2005 a na další období již k dohodě o ceně přeprav mezi účastníky nedošlo. Žalobkyně má tak právo na zaplacení obvyklé ceny za provedené přepravy určené znaleckým posudkem. Po právní stránce odvolací soud nárok žalobkyně posoudil podle § 610 obch. zák. a § 625 odst. 1 obch. zák. Žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním s tím, že dovolání je dle jejího názoru přípustné dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a své dovolací námitky podřadila dovolacím důvodům uvedeným v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a písm. b) o. s. ř. Podle dovolatelky je otázkou zásadního právního významu posouzení, „zdali mezi smluvními stranami došlo k uzavření rámcové smlouvy zasílatelské a přepravní a k ujednání o ceně poskytovaných služeb, jež se tak pro smluvní strany staly závazné a prizmatem těchto smluvních ujednání měly být vztahy mezi smluvními stranami posuzovány“. Soudy tak nesprávně dospěly k závěru o oprávněnosti nároku žalobkyně v žalované výši, který měl představovat obvyklou cenu za poskytované služby. Žalobkyně přitom podle dovolatelky „byla vzhledem k navrženým podmínkám spolupráce, jakož i učiněné cenové nabídce vybrána ve vyhlášeném výběrovém řízení žalované. Cenová nabídka žalobkyně z výběrového řízení byla odsouhlasena oběma stranami, a to výslovně. Spolupráce tak probíhala podle odsouhlaseného ceníku až do okamžiku, kdy žalobkyně projevila vůli toto cenové ujednání změnit. K dohodě o jiné ceně přepravy ovšem mezi smluvními stranami nedošlo a časové omezení tzv. karanténním ceníkem přestalo mezi stranami podle jejich dohody platit dne 3. listopadu 2005. Ani poté však žalobkyně nepřestala žalované přepravní služby poskytovat, a to tak, jak činila v období před 19. říjnem 2005 (před platností dočasného ceníku přepravních služeb). Obchodní spolupráce mezi stranami byla podle dovolatelky založena účastí žalobkyně ve vyhlášeném výběrovém řízení žalované, kam se již v červnu 2005 přihlásila s návrhem zasilatelské a přepravní smlouvy, jehož součástí byla i cenová nabídka přepravy. Nabídka žalobkyně byla vybrána jako cenově nejvýhodnější, což bylo žalobkyni potvrzeno. Přes nepřijetí písemného návrhu smlouvy žalobkyní se jím strany řídily. Žalobkyně účtovala ceny podle dohodnutého ceníku z výběrového řízení až do 19. října 2005, kdy podle dohody smluvních stran začal dočasně platit časově omezený ceník přepravy. K prodloužení platnosti tzv. karanténního ceníku z 19. října 2005 nedošlo. Rámcová smlouva zasilatelská a přepravní byla tak mezi stranami uzavřena v ústní/případně konkludentní formě. Jestliže se žalobkyně účastnila výběrového řízení žalované se svým návrhem zasilatelské smlouvy a přepravní zaslané žalované již dne 17. června 2005 a následně ji ještě 17. srpna 2005 zaslala též jí nabízený ceník přepravních služeb a žalovaná na podkladě těchto nabídek vybrala žalobkyni jako vítěze, což ji potvrdila, pak již tímto potvrzením žalobkyní zaslané nabídky spolupráce účastníci uzavřeli rámcovou smlouvu zasilatelskou a přepravní, a to včetně ujednání o ceně přepravy. K odvolání žalované se vyjádřila žalobkyně tak, že je považuje za nepřípustné, případně nedůvodné. Se zřetelem k bodu 7. článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2013, tj. před novelou občanského soudního řádu učiněnou zákonem č. 404/2012 Sb. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., se Nejvyšší soud nejprve zabýval otázkou, zda je dovolání v této věci přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v § 237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř. Podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v této věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně. Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní str