23 Cdo 900/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 900/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 8. 2024 Spisová značka:23 Cdo 900/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.900.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Obchodní firma Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 424 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:11. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 900/2024-78 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Podnikatelské družstevní záložny, se sídlem v Praze 1, Celetná 595/17, identifikační číslo osoby 63083868, zastoupené Mgr. Romanem Fojtáškem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 343/6, proti žalované Firemní záložně a.s., se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2396/184, identifikační číslo osoby 05562597, zastoupené JUDr. Ing. Andrejem Štaňkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2396/184, o ochranu práv k obchodní firmě a o ochranu proti nekalé soutěži, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 12/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 2023, č. j. 1 Cmo 17/2023-56, t a k t o: Dovolání se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 10. 2022, č. j. 32 Cm 12/2022-26, zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna do 30 dnů změnit obchodní firmu tak, aby neobsahovala společně v jakémkoliv pořadí slova podnikatelská a záložna ve všech pádech jednotného a množného čísla a v téže lhůtě podat návrh na změnu obchodní firmy u příslušného rejstříkového soudu (výrok I), dále zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zdržet se při svém podnikání a propagaci svých služeb užívání slovního spojení „podnikatelská záložna“ a „podnikatelskazalozna“ ve všech pádech jednotného a množného čísla (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala ochrany své obchodní firmy a ochrany před nekalou soutěží. Žalobkyně je družstevní záložnou, přičemž od roku 2005 užívá obchodní firmu Podnikatelská družstevní záložna. Žalovaná je společnost, jejíž činnost spočívá v poskytování půjček fyzickým osobám a poskytování podnikatelských úvěrů. Od roku 2020 byla žalovaná zapsána pod obchodní firmou Podnikatelská záložna a.s. 3. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 6. 2023, č. j. 1 Cmo 17/2023-56, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žalovaná je povinna do 30 dnů od právní moci rozsudku změnit obchodní firmu tak, aby neobsahovala slova „podnikatelská záložna“ a v téže lhůtě podat návrh na změnu obchodní firmy u příslušného rejstříkového soudu, ve zbytku výrok I potvrdil (první výrok), ve výrocích II a III rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (druhý výrok). 4. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry učiněnými soudem prvního stupně, neztotožnil se však s jeho posouzením právním. Odvolací soud dospěl k závěru, že obchodní firmy žalobkyně a žalované jsou zaměnitelné ve smyslu § 424 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále též jen „o. z.“), a to především z důvodu užití stejného kmenu obchodní firmy žalobkyně žalovanou. Odvolací soud se neztotožnil s argumentací soudu prvního stupně, že rozdílná právní forma žalobkyně a žalované vylučuje záměnu jejich obchodních firem, neboť takovou možnou záměnu je třeba hodnotit ve vztahu k průměrnému spotřebiteli, který jako rozhodující vnímá kmen obchodní firmy, a nikoliv právní formu. Dle odvolacího soudu neobstojí ani argument o odlišnosti okruhu zákazníků, neboť žalobkyně i žalovaná se pohybují v oblasti finančních služeb. Obchodní firmě žalobkyně svědčí právo priority a odvolací soud proto nárok žalobkyně na ochranu obchodní firmy shledal důvodným. S ohledem na nesprávný závěr soudu prvního stupně o tom, že obchodní firma žalované neporušuje práva žalobkyně a není s její obchodní firmou zaměnitelná, zrušil odvolací soud výrok II a III rozsudku soudu prvního stupně, neboť ten se dále bude zabývat i důvodností nároku žalobkyně z pohledu nekalé soutěže. 5. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v rozsahu prvního výroku dovoláním, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí dle žalované závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, a to otázek, (i) zda se lze domáhat ochrany názvu právnické osoby a vynucovat si změnu názvu jiné právnické osoby, když podle § 135 odst. 1 o. z. dosavadní situace (koexistence obou údajně kolidujících názvů) nevedla k žádné újmě a ani žádná újma nehrozila u subjektu domáhajícího se takové ochrany, a naopak je způsobilá vést k újmě na nabytých právech u subjektu, který musí svůj název změnit; (ii) zda se lze domáhat ochrany názvu právnické osoby podle § 135 odst. 1 o. z. a vynucovat si změnu názvu jiné právnické osoby, když podle § 1 odst. 3 zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚD“), je explicitně stanoveno, že obchodní firma družstevní záložny musí obsahovat označení „spořitelní a úvěrní družstvo“, „družstevní záložna“, „spořitelní družstvo“ nebo „úvěrní družstvo“; toto označení je oprávněna používat pouze právnická osoba založená podle tohoto zákona…, a nejedná se tak o rozlišovací prvek, nýbrž o povinné označení; (iii) zda se lze domáhat ochrany názvu právnické osoby podle § 135 odst. 1 o. z. a vynucovat si změnu názvu jiné právnické osoby, když výkon práva žalobkyně na ochranu názvu má zřejmě šikanózní charakter a odporuje § 6 o. z.; (iv) zda tvrzená klamavost označení určitého subjektu může být dovozována jen ze znění tohoto označení, aniž by bylo odvolacím soudem předestřeno kdo, jakým způsobem a s jakými důsledky by mohl být tímto označením klamán. 6. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v části výroku I zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 7. Žalobkyně se k dovolání žalované vyjádřila tak, že navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, případně aby dovolání zamítl. 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posoudil, zda dovolání obsahuje zákonem vyžadované náležitosti a zda je přípustné. 9. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 10. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. Ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). 12. Dovolání není přípustné. 13. Ačkoliv dovolatelka v podaném dovolání uvádí, že napadá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu prvního výroku, proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl částečně potvrzen výrok I rozsudku soudu prvního stupně, dovolání vzhledem k jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) ve skutečnosti nesměřuje. Ostatně v tomto rozsahu by nebyla žalovaná k podání dovolání oprávněna, neboť touto částí výroku bylo rozhodnuto ve prospěch žalované a nevznikla (nemohla vzniknout) jí tak žádná újma na jejích právech, odstranitelná tím, že by dovolací soud tuto část výroku rozsudku odvolacího soudu zrušil. 14. Otázka (i) zda se lze domáhat ochrany názvu právnické osoby a vynucovat si změnu názvu jiné právnické osoby, když podle § 135 odst. 1 o. z. dosavadní situace (koexistence obou údajně kolidujících názvů) nevedla k žádné újmě a ani žádná újma nehrozila u subjektu domáhajícího se takové ochrany, a naopak je způsobilá v