23 Cdo 923/2000 — Nejvyšší soud

23 Cdo 923/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 10. 2000 Spisová značka:23 Cdo 923/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2000:23.CDO.923.2000.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 923/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobců A) R. B., B) D. H., jako právních nástupkyň původního žalobce V. K., a C) R. K., zastoupeného advokátem, proti žalované L. – S. d. s. a. s., o uzavření dohody o vydání nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 8 C 427/92, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. listopadu 1996, č. j. 9 Co 830/95-80, takto: I. Řízení o dovolání žalobkyň R. B. a D. H. se zastavuje. II. Dovolání žalobce R. K. se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. listopadu 1996, č. j. 9 Co 830/95-80, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích (soudu prvního stupně) ze dne 31. května 1995, č. j. 8 C 427/92-52, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu – „návrh na určení, že zemřelý R. K. (otec původního žalobce V. K. /dále jen „původní žalobce\"/ a žalobce R. K. - dále jen „R. K. starší\") byl vlastníkem objektu postaveného na stavební parcele č. katastru 2066, pozemkové parcely č. 2369/12 zahrady a parcely č. katastru 2369/13 zahrady, vše katastrální území obce L.\" (dále jen „sporné nemovitosti\") a současně také žalobu na vydání sporných nemovitostí a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. V návaznosti na rozhodnutí ve věci samé odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků a proti svému rozsudku připustil dovolání. Jelikož v dané věci nebylo vlastnické právo R. K. staršího a jeho bratra K. K. ke sporným nemovitostem doloženo rozhodnutím o jejich přídělu, resp. alespoň výpisem z pozemkové knihy osvědčujícím toto vlastnické právo, nelze podle názoru soudů obou stupňů dovodit, že sporné nemovitosti byly odňaty z jejich vlastnictví, tedy jim jako jejich původním vlastníkům - přídělcům, resp. že jsou dosud jejich vlastnictvím. Je přitom nerozhodné, že byly předloženy některé doklady, které nepřímo svědčí o tom, že R. K. starší a jeho bratr K. K. mohli být přídělci sporných nemovitostí. Za této situace soudy obou stupňů dovodily, že v dané věci nemůže jít o restituční nárok (ať již podle zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů, tak také podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů). Odvolací soud nadto uzavřel, že ani „vindikační žaloba … podle § 126 obč. zák.\" nepřichází v úvahu, neboť „navrhovatelé své vlastnictví ke shora označeným nemovitostem neprokázali\". Podle názoru odvolacího soudu nelze navíc přehlédnout skutečnost, „že parcely č. 2066, 2369/12 a 2369/13 byly v pozdější době sloučeny s jinými parcelami a v současné pozemkové evidenci neexistují, že zděná budova, která byla součástí přídělu č. 288, byla odpůrcem nebo jeho právním předchůdcem adaptována, že všechny nemovitosti jsou součástí továrního komplexu odpůrce a jejich vytržení z tohoto komplexu by bylo obtížné\". Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podali původní žalobce a žalobce R. K. (dále jen „dovolatelé\", resp. „dovolatel\", půjde - li jen o žalobce R. K.) dovolání. S přihlédnutím k jeho obsahu v něm uplatnili dovolací důvody podle § 241 odst. 3 písm. c/ a d/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.\"). V dovolání především zdůraznili, „že nikdy během řízení netvrdili, že vlastnické právo jejich otce k nemovitostem trvá, … že ust. zák. č. 403/90 Sb. se na daný případ nevztahuje, protože k odnětí vlastnictví došlo dřív než v době, kterou cit. zákon pro uplatnění nároku stanovil\", a že v dané věci je naplněn restituční důvod podle § 6 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když šlo „o majetek odňatý státem bez právního důvodu\". Prostřednictvím užitého dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. napadli právní závěr, podle něhož nelze dovodit, že sporné nemovitosti byly odňaty z vlastnictví R. K. staršího (a jeho bratra K. K.). Dovolatelé setrvali na stanovisku, že z předložených listinných důkazů (přihlášky o příděl, dokladů o ustanovení R. K. staršího národním správcem, osvědčení Místního národního výboru v L. ze dne 26. září 1946, výpisů z rejstříku trestů R. K. staršího a jeho bratra K. K. s poznámkou o příslibu přídělu, dokladů, v nichž se hovoří o přídělu poř. č. 288, prohlášení o vzdání se přídělu, zápisu o vyúčtování s odcházejícími přídělci, svazku nedatovaných listin – dotazníků, výkazu změn přídělců a přídělových cen ze dne 8. dubna 1957) lze dovodit, že R. K. starší (stejně jako jeho bratr K. K.) se stal přídělcem sporných nemovitostí. Zpochybnění tohoto závěru je nelogické už proto, že R. K. starší je v dokladech jako přídělce sporných nemovitostí evidován. „Ohledně nedostatku zápisu přídělu (a tedy vlastnictví) do pozemkové evidence\" dovolatelé namítli, „že k provádění knihovního pořádku u konfiskovaného majetku byly ze zákona příslušné státní orgány a nikoliv přídělci\". V rámci dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. zpochybnili správnost skutkových zjištění, že původní pozemkové parcely byly sloučeny s jinými a v současné evidenci neexistují, že zděná budova byla adaptována, že sporné nemovitosti jsou součástí továrního komplexu a že jejich vytržení z tohoto komplexu by bylo obtížné. Zastávají totiž názor, že uvedená skutková zjištění z provedených důkazů nevyplynula. Navrhli, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Po podání dovolání, konkrétně dne 29. června 1998, žalobce V. K. zemřel a jeho právními nástupkyněmi se staly jeho dcery, žalobkyně R. B. a D. H., které vzaly dovolání zcela zpět, a to protokolárně u soudu prvního stupně dne 28. září 1999 (žalobkyně R. B.) a dne 25. října 1999 (žalobkyně D. H.). Podle § 243b odst. 4 věty druhé o.s.ř., vezme - li dovolatel dovolání zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví. Má- li zpětvzetí dovolání bez dalšího za následek zastavení dovolacího řízení, dovolací soud podle citovaného ustanovení řízení o dovolání žalobkyň R. B. a D. H. jako právních nástupkyň původního žalobce zastavil. Nejvyšší soud - po zjištění, že dovolání R. K. bylo podáno včas a k tomu oprávněným subjektem (žalobcem), řádně zastoupeným advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 2 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti němuž je dovolání podle § 239 odst. 1 o.s.ř. přípustné - přezkoumal bez jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Dovolatel nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. nebo že řízení bylo postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. a/, b/ o.s.ř.), a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo. Přezkum rozhodnutí odvolacího soudu v dovolacím řízení má povahu výjimečného opatření a je - li dovolání, jako v daném případě, připuštěno podle § 239 odst. 1 o.s.ř. proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, je vyhrazen jen pro řešení závažných právních otázek. V dovolacím řízení lze pak v takovém případě přezkoumávat pouze správnost právního posouzení věci, respektive odvolacím soudem provedené řešení vymezených právních otázek a způsobilým dovolacím důvodem je - vedle dovolacích důvodů podle § 241 odst. 3 písm. a/ a b/ o.s.ř. - již jen důvod podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.; naopak jím není dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř., jímž lze vyjádřit námitky proti skutkovým zjištěním. Proto nelze v dovolacím řízení v posuzovaném případě přezkoumávat, jak se domáhá dovolatel, správnost jím zpochybněných skutkových zjištění. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav věci, k němuž dochází tehdy, jestliže soud aplikoval jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej interpretoval, anebo ze skutečností najisto postavených vyvodil nesprávné právní závěry. Z obsahové konkretizaci uplatněného dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d