23 Cdo 98/2025 — Nejvyšší soud

23 Cdo 98/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2025 Spisová značka:23 Cdo 98/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.98.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ochranné známky Průmyslový vzor Dotčené předpisy:čl. 19 odst. 1 Nařízení (ES) č. 6/2002 čl. 10 Nařízení (ES) č. 6/2002 čl. 9 odst. 1 Nařízení (EU) č. 2017/1001 čl. 9 odst. 2 Nařízení (EU) č. 2017/1001 čl. 10 odst. 1 směrnice 2436/2015/EU § 19 předpisu č. 207/2000 Sb. § 8 předpisu č. 441/2003 Sb. Kategorie rozhodnutí:C EU Zveřejněno na webu:10. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 98/2025-190 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně SALOMON S.A.S., se sídlem v Les Croiselets, F74370 Metz-Tessy, Francouzská republika, zastoupené JUDr. Petrem Holým, advokátem se sídlem v Praze 9, Místecká 567, proti žalované ROAD STAR GROUP s.r.o., se sídlem v Praze 10, K Valu 343/7, identifikační číslo osoby 27956776, zastoupené Mgr. Tomášem Bejčkem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 976/12, o určení, že zadržené zboží porušuje práva duševního vlastnictví, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 28/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 8. 2024, č. j. 3 Cmo 73/2023-151, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 8. 2024, č. j. 3 Cmo 73/2023-151, se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 4. 2023, č. j. 2 Cm 28/2021-103, určil, že nakládáním se zbožím zajištěným žalované Celním úřadem pro hlavní město Prahu ve věci sp. zn. 306364/2021-510000-61, blíže specifikovaným v rozsudku, bylo porušeno právo žalobkyně k jejímu duševnímu vlastnictví (výrok I), uložil žalované povinnost sdělit žalobkyni informace obsahující: a) jméno a příjmení nebo obchodní firmu či název a místo trvalého pobytu nebo sídla výrobce, zpracovatele, skladovatele, distributora, dodavatele a jiného předchozího držitele zboží uvedeného ve výroku I, b) údaje o vyrobeném, zpracovaném, dodaném, skladovaném, přijatém nebo objednaném množství a o ceně obdržené za zboží uvedené ve výroku I (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala shora uvedeného určení (přičemž se nejednalo o určovací žalobu podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, nýbrž o zvláštní druh žaloby podle § 20 odst. 1 zákona č. 355/2014 Sb., o působnosti orgánů Celní správy České republiky v souvislosti s vymáháním práv duševního vlastnictví) s tím, že k porušení práva z duševního vlastnictví žalobkyně dochází na základě skutečnosti, že zboží žalované je označeno označeními shodnými nebo zaměnitelnými se zapsanými ochrannými známkami a vzhled tohoto zboží odpovídá zapsaným průmyslovým vzorům žalobkyně. 3. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 8. 2024, č. j. 3 Cmo 73/2023-151, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II tak, že se žaloba o určení a uložení povinnosti žalované sdělit výše uvedené informace zamítá (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). 4. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně měl k dispozici dostatek skutkových zjištění, nicméně neztotožnil se s jeho právními závěry. Odvolací soud částečně zopakoval dokazování a zjistil, že vzhled zajištěného zboží (obuvi) žalované odpovídá průmyslovým vzorům Společenství č. 004160273-0002 a č. 005299955-0004, jejichž vlastníkem je žalovaná. Ačkoliv tak žalobkyně disponuje staršími průmyslovými vzory, nebyla-li platnost mladších průmyslových vzorů žalované zpochybněna, pohlíží na ně soud jako na platné. Žalované tak svědčí výlučné právo užívat průmyslový vzor ve smyslu § 19 zákona č. 207/2000 Sb., zákon o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o ochraně průmyslových vzorů“), resp. ve smyslu čl. 19 nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství (dále též „Nařízení č. 6/2002“). Nakládání žalované se zbožím, jež vzhledem odpovídá zapsaným průmyslovým vzorům žalované, je tak podle odvolacího soudu realizací práva, které žalované ze zapsaných průmyslových vzorů vyplývá a nelze dovozovat, že tím porušuje práva žalobkyně vyplývající z jejích ochranných známek a průmyslových vzorů. Odvolací soud proto žalobu zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřovala v tom, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské Unie (dále jen „SDEU“), a to při posouzení následujících otázek: (i) Lze pozdější registrací stejného či konfliktního průmyslového statku získat další a rovnocenné výlučné právo k takovému průmyslovému statku? (ii) Může pozdější formální registrace stejného či konfliktního průmyslového statku odůvodnit užívání takového průmyslového statku navzdory již existujícímu staršímu výlučnému právu jiného? (iii) Je ochrana staršího průmyslového práva podmíněná formálním zrušením mladší konfliktní registrace? 6. Žalobkyně namítá nesprávnost právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Má za to, že právní režim průmyslových práv je postaven na principu jejich výlučnosti a jejich působení erga omnes, přičemž výjimky z takové výlučné ochrany jsou taxativně stanoveny příslušnou právní úpravou. Zápis mladšího práva přitom takovou výjimkou z výlučnosti staršího práva není. 7. Žalobkyně dále namítá rozpor mezi skutkovým stavem a právním hodnocením odvolacího soudu způsobující nepřezkoumatelnost a překvapivost napadeného rozhodnutí. 8. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 9. Žalovaná se k dovolání žalobkyně vyjádřila tak, že je navrhuje jako nepřípustné odmítnout, případně jako nedůvodné zamítnout. III. Přípustnost dovolání 10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem [§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.], posuzoval, zda je dovolání přípustné. 11. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 12. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 13. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, přihlédne k případným vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). 14. Dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení otázek vymezených žalobkyní v dovolání, jejichž společná podstata spočívá v posouzení, zda se právo ke starší ochranné známce a průmyslovému vzoru uplatní vůči předmětu mladšího práva průmyslového vlastnictví, aniž by došlo k zániku tohoto práva (prohlášení jeho neplatnosti), neboť odvolací soud se při jejich řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a rovněž rozhodovací praxe SDEU (k takto vymezené přípustnosti dovolání srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2023, sp. zn. 23 Cdo 72/2023, či nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. II. ÚS 2522/19). IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu 15. Dovolání je důvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu při vyřešení položených otázek spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). 16. Právní posouzení věci je činnost soudu spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost při