24 Cdo 1063/2024 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1063/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 5. 2024 Spisová značka:24 Cdo 1063/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.1063.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Správce pozůstalosti (o. z.) Pořádková pokuta Dotčené předpisy:§ 1560 o. z. § 159 z.ř.s. § 53 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:13. 6. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 12.08.2024IV.ÚS 2264/24 Zdeněk Kühn odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost18. 9. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1063/2024-733 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci projednání pozůstalosti po J. V., zemřelém dne XY, za účasti 1) T. V., zastoupeného Mgr. Vítem Beránkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na baště sv. Jiří č. 258/7, 2) L. W., zastoupené JUDr. Vojtěchem Steiningerem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Kaprova č. 15/11, a 3) Společné kanceláře insolvenčních správců, v.o.s., se sídlem v Praze 4, V Luhu č. 754/18, IČO 01929101, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 32 D 91/2019, o dovolání T. V. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. října 2023, č. j. 29 Co 233/2023-661, takto: Dovolání T. V. se zamítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Řízení o pozůstalosti po J. V., zemřelém dne XY (dále jen „zůstavitel“), bylo zahájeno usnesením Obvodního soudu v Praze 5 ze dne 22. 1. 2019, č. j. 32 D 91/2019-3. Provedením úkonů v tomto řízení byla pověřena JUDr. Tereza Kubišová, notářka v Praze [§ 101 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“)]. 2. V řízení bylo zjištěno, že zůstavitel zemřel jako vdovec, bez zanechání pořízení pro případ smrti a že jako dědicové ze zákona přicházejí v úvahu pozůstalý syn T. V. a pozůstalá dcera L. W., kteří prohlásili, že jsou způsobilí dědit a dědictví neodmítli. Pozůstalý syn T. V. pak uplatnil právo výhrady soupisu pozůstalosti. Dále bylo zjištěno, že zůstavitel sám nepovolal správce pozůstalosti ani vykonavatele závěti. 3. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 13. 11. 2019, č. j. 32 D 91/2019-118, které potvrdil Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 2. 2020, č. j. 29 Co 553/2019-163 (nyní č. l. 177), zamítl návrh pozůstalého syna na ustanovení jeho osoby správcem pozůstalosti (výrok I.), ve výroku II. ustanovil správcem pozůstalosti obchodní společnost DV Insolvence, v.o.s. (dnes jako Společná kancelář insolvenčních správců, v.o.s. – dále jen „soudem ustanovený správce pozůstalosti“), vymezil rozsah jeho práv a povinností (výrok III. a IV.) a ve výroku V. uložil dědicům povinnost poskytnout ustanovenému správci veškerou součinnost. V odůvodnění soud prvního stupně zejména uvedl, že „vzhledem k rozsáhlému nemovitému majetku zůstavitele, kdy tento je pronajímán a je nutné zajišťovat pravidelné platby spojené s pronájmem a užíváním nemovitostí a dále vést příslušnou smluvní agendu, je potřeba zajistit nespornou správu pozůstalosti tak, aby nedocházelo ke škodám na majetku“, že „s ohledem na trvající spory mezi dědici není možné ustanovit do funkce správce pozůstalosti žádného z dědiců“, že „je proto nutné zvolit třetí osobu mající zkušenost se správou majetku“ a že soudem ustanovený správce pozůstalosti „má kvalifikaci a zkušenosti odpovídající požadavkům, které jsou na tuto funkci kladeny“. Odvolací soud dále ve svém rozhodnutí zdůraznil, že „mezi dědici přetrvávají velmi špatné vzájemné vztahy, kdy dědici nejsou schopni vzájemně komunikovat bez účasti právních zástupců a nejsou ohledně výkonu správy pozůstalosti zajedno“, že „pozůstalá dcera nesouhlasí, aby správou pozůstalosti byl pověřen pozůstalý syn“, že „nebude-li zajištěna správa majetku zůstavitele, mohlo by dojít k jeho znehodnocení, což je v rozporu se zájmem dědiců jako nabyvatelů dědictví“, a proto soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že „je nezbytné, aby tuto funkci vykonávala nezávislá osoba“ a že „správcem ustanovil ve výroku označenou právnickou osobu, která je zapsána v seznamu insolvenčních správců a která má jako předmět podnikání výkon činnosti insolvenčního správce, čímž je zajištěna kvalitní a nestranná správa pozůstalosti“. Závěrem svého rozhodnutí odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně rovněž nepochybil, když zamítl návrh pozůstalého syna, aby byl ustanoven správcem pozůstalosti, protože se zřetelem k rozporným vztahům mezi účastníky nelze předpokládat, že by správu vykonával nestranně. 4. Dále v řízení Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 19. 6. 2020, č. j. 32 D 91/2019-254, které potvrdil Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 12. 2020, č. j. 29 Co 283/2020-318 (nyní č. l. 331), zamítl návrh pozůstalého syna na odvolání soudem ustanoveného správce pozůstalosti (výrok I.), zamítl návrh pozůstalého syna na ustanovení jeho osoby správcem pozůstalosti (výrok II.) a zamítl návrh pozůstalého syna na ustanovení znalce (výrok III.). Soud prvního stupně uvedl, že „vzhledem na setrvalý stav vzájemných animózních vztahů mezi účastníky trvají důvody pro neustanovení pozůstalého syna správcem byť jen části pozůstalosti“ a že „soud nemá pochybnosti o řádném výkonu správy soudem ustanoveným správcem pozůstalosti a není zde dán důvod pro jeho odvolání“. Ke stejnému závěru dospěl i odvolací soud, když dovodil, že „důvody pro odvolání správce pozůstalosti z funkce musí být závažné“, že „se hodnotí celkový přístup k výkonu správce“ a že „ze spisu nevyplývá žádné závažné porušení povinností soudem ustanoveného správce“. 5. Poté Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 6. 6. 2023, č. j. 32 D 91/2019-645, zamítl (další) návrh pozůstalého syna na odvolání soudem ustanoveného správce pozůstalosti. V odůvodnění uvedl, že „neměl za celou dobu výkonu funkce soudem ustanoveného správce pozůstalosti nejmenší pochybnosti o profesionalitě jeho výkonu a veškeré námitky T. V. byly a jsou i nadále zjevně motivovány snahou o jmenování jeho osoby do této funkce, což vzhledem k okolnostem nepřipadá v úvahu“, že „účastníci měli nespočet příležitostí navrhnout jakoukoli jinou osobu, avšak tak neučinili“, že „vzhledem ke vztahům mezi účastníky by bylo krajně nevhodné jmenování jednoho z nich do této funkce přes nesouhlas druhého“ a že přestože je z pozůstalostního spisu zřejmá nepravidelnost předkládání zpráv uložených soudem ustanovenému správci pozůstalosti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 11. 2019, č. j. 32 D 91/2019-118, a přestože jsou jeho zprávy soudu předkládány na výzvy soudu, tedy nepravidelně, je „toto pouze součástí celkového výkonu správy“. Proto soud prvního stupně uzavřel, že „pozůstalý syn ve svém návrhu na odvolání správce pozůstalosti zcela opomíjí praktický výkon správy, který je pro posouzení jeho návrhu na odvolání správce pozůstalosti z jeho funkce zcela zásadní“, a to že soud z předložených zpráv zjistil, že „výkon správy je po celou dobu pozůstalostního řízení veden kvalifikovaně a odborně“ a že soud neshledal závažné porušení povinností správce pozůstalosti, které by vedly k postupu podle § 1560 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů („o. z.“). 6. K odvolání pozůstalého syna Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 10. 2023, č. j. 29 Co 233/2023-661, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že „v situaci, kdy mezi oběma dědici jsou trvalé neshody týkající se nejen správy pozůstalosti, ale i dalších otázek, zajišťuje soudem ustanovený správce pozůstalosti funkční a nestrannou správu majetku“, že „ze současné právní úpravy nevyplývá, že by správce pozůstalosti měl ze zákona povinnost předkládat soudu (6 x ročně) zprávy o své činnosti s vyúčtováním příjmů a výdajů“, že tuto povinnost (tj. podávat soudu zprávy o své činnosti nejméně dvakrát ročně) měl správce dědictví podle dřívější právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, a to v ustanovení § 480b odst. 2 obč. zák., a že sankcí za nesplnění této povinnosti správce byla podle tehdejší právní úpravy (tedy podle § 175f odst. 8 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013) pořádková pokuta podle § 53 o. s. ř., na rozdíl od porušení povinnosti řádně vykonávat svoji funkci, pro které bylo i tehdy možné zprostit správce dědictví jeho funkce podle § 175f odst. 5 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013. Odvolací soud dále uvedl, že „správa pozůstalosti je primárně otázkou vztahu mezi správcem pozůstalosti a dědici“ a že „podle platné právní úpravy je správce povinen předložit vyúčtování beneficientovi (tj. dědicům) nejméně jednou za rok (§ 1436 odst. 1 o. z.) a rovněž při u