24 Cdo 1064/2025 – Nejvyšší soud

24 Cdo 1064/2025-197 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně I. T., zemřelé dne 18. srpna 2019, proti žalovanému P. T., o určení vlastnického práva, vedené Okresním soudem v Uherském Hradišti pod sp. zn. 27 C 17/2018, o dovolání F. T.-A., jako jmenovaného správce pozůstalosti po zemřelé žalobkyni, zastoupeného JUDr. Danielou Trávníčkovou, advokátkou se sídlem v Blansku, Svitavská č. 1018/1, proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 7. listopadu 2024, č. j. 58 Co 261/2024-179, takto: Usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 7. 11. 2024, č. j. 58 Co 261/2024-179, se mění tak, že usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 29. 8. 2024, č. j. 27 C 17/2018-168, se potvrzuje. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení vlastnictví k nemovitým věcem nacházejícím se v katastrálním území XY, a to pozemků p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY a p. č. XY, zapsaných na LV č. XY pro obec XY. Žalobu zdůvodnila tvrzením, že výlučnou vlastnicí těchto pozemků se stala na základě rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Zlínský kraj, ze dne 19. 6. 2017, sp. zn. SPU 293107/2017/Dv, které nabylo právní moci dne 2. 8. 2017. Toto rozhodnutí bylo vydáno podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že v rozporu s ustanovením § 5 zákona č. 229/1991 Sb. došlo po 24. 6. 1991 k majetkovým přesunům týkajících se předmětných pozemků, a proto právní jednání, jimiž byly tyto přesuny realizovány, jsou absolutně neplatná pro rozpor se zákonem. Neplatnými právními jednáními jsou tak podle ní kupní smlouva ze dne 13. 4. 2007 (uzavřená mezi Pozemkovým fondem ČR a L. B.) a kupní smlouva ze dne 7. 4. 2010 (uzavřená mezi L. B. a žalovaným, který je nyní zapsán jako vlastník předmětných pozemků v katastru nemovitostí). 2. Žalobkyně v průběhu řízení dne 18. 8. 2019 zemřela. Usnesením ze dne 19. 9. 2019, č. j. 27 C 17/2018-118, Okresní soud v Uherském Hradišti posoudil podmínky ustanovení § 107 odst. 1 o. s. ř. a řízení přerušil do pravomocného ukončení řízení o pozůstalosti po žalobkyni. 3. Okresní soud v Uherském Hradišti usnesením ze dne 20. 4. 2023, č. j. 27 C 17/2018-150, rozhodl, že v řízení se pokračuje a že neznámým dědicům po žalobkyni se ustanovuje podle § 29 odst. 3 o. s. ř. opatrovník JUDr. Daniela Trávníčková, advokátka se sídlem v Blansku, Svitavská č. 1018/1. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 14. 6. 2023, č. j. 58 Co 95/2023-156, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se v řízení nepokračuje a že neznámým dědicům po žalobkyni se neustanovuje opatrovník. V odůvodnění odvolací soud uvedl, že po úmrtí žalobkyně soud prvního stupně podle ustanovení § 107 odst. 1 o. s. ř. přerušil řízení „do pravomocného skončení řízení o pozůstalosti po žalobkyni“, že „toto usnesení není usnesením o vedení řízení a jelikož již bylo účastníkům doručeno, a nadto i nabylo právní moci, je jím soud vázán“, a proto „pokud soud prvního stupně rozhodl o pokračování řízení, ačkoliv řízení o pozůstalosti po žalobkyni dosud nebylo skončeno, pochybil“. 4. V průběhu řízení o pozůstalosti žalobkyně vydal Okresní soud v Blansku usnesení ze dne 14. 4. 2023, č. j. 60 D 953/2019-250, kterým jmenoval pozůstalého syna žalobkyně – pana F. T.-A. správcem celé pozůstalosti. Toto usnesení nabylo právní moci dne 23. 5. 2024. 5. K návrhu pana F. T.-A. Okresní soud v Uherském Hradišti usnesením ze dne 29. 8. 2024, č. j. 27 C 17/2018-168, rozhodl, že v řízení se pokračuje a že v řízení bude na straně žalobkyně nadále jednáno se správcem její pozůstalosti F. T.-A. V odůvodnění mimo jiné soud prvního stupně uvedl, že „vzhledem k tomu, že po přerušení řízení došlo ke změně spočívající v tom, že byl pravomocně ustanoven správce dědictví, pak soud již má k dispozici osobu, se kterou lze jednat na straně žalobkyně, i když doposud nebylo ukončeno pozůstalostní řízení po žalobkyni“, že „správce dědictví je osobou, která vstupuje do řízení místo zemřelé žalobkyně“ a že „v takovém případě odpadla překážka přerušení řízení a lze v řízení pokračovat se správcem dědictví“, přičemž „takový postup je zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (např. 24 Cdo 2552/2021)“. 6. K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 7. 11. 2024, č. j. 58 Co 261/2024-179, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že v řízení, které bylo přerušeno usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 19. 9. 2019, č. j. 27 C 17/2018-118, se nepokračuje, a že na straně žalobkyně nebude nadále jednáno s F. T.-A. jako správcem pozůstalosti po zemřelé žalobkyni. V odůvodnění odvolací soud dovodil, že „poté, co došlo k úmrtí žalobkyně, soud v souladu s ustanovením § 107 odst. 1 o. s. ř. posoudil podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat, a dospěl k závěru, že v řízení ihned pokračovat nelze, proto řízení přerušil“, že „usnesení ze dne 19. 9. 2019, č. j. 27 C 17/2018-118, jímž soud prvního stupně řízení podle § 107 odst. 1 o. s. ř. přerušil do pravomocného ukončení řízení o pozůstalosti po žalobkyni, není usnesením o vedení řízení, a jelikož již bylo účastníkům doručeno a nadto i nabylo právní moci, je jím soud prvního stupně vázán“, že „důsledkem vázanosti soudu usnesením je, že jej soud nemůže sám změnit nebo zrušit, popřípadě dále postupovat v rozporu s tímto usnesením“ a proto „pokud soud prvního stupně v rozporu s usnesením ze dne 19. 9. 2019, č. j. 27 C 17/2018-118, rozhodl o pokračování řízení, ačkoliv řízení o pozůstalosti po žalobkyni dosud nebylo skončeno, není jeho rozhodnutí správné“. Dále odvolací soud konstatoval, že „rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2552/2021, na které soud prvního stupně odkázal ve svém rozhodnutí, není pro toto řízení využitelné“, neboť „na rozdíl od nyní posuzované věci v tamní věci soud nevyhodnotil nejdříve podmínky ustanovení § 107 odst. 1 o. s. ř. tak, že v řízení podle povahy věci nelze pokračovat a řízení nepřerušil; jinými slovy řečeno, soud v tamní věci nebyl vázán rozhodnutím o přerušení řízení do pravomocného skončení dědického řízení po žalobkyni, jako je tomu v nyní posuzované věci“. II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Proti usnesení odvolacího soudu podal F. T.-A., jako jmenovaný správce pozůstalosti po zemřelé žalobkyni, prostřednictvím své právní zástupkyně dovolání, jehož přípustnost shledává v dosud dovolacím soudem neřešené otázce, a to „zda je soud vázán usnesením o přerušení řízení do té míry (absolutně), že i v případě, nastane-li po právní moci usnesení o přerušení řízení změna poměrů spočívající v tom, že je ustanovena osoba (zde správce pozůstalosti), se kterou již lze v řízení na místě zemřelého účastníka před skončením řízení o pozůstalosti pokračovat, tak soud vázán předchozím usnesením s touto osobou v řízení pokračovat nemůže“. Dovolatel se domnívá, že „odvolací soud měl s ohledem na § 111 odst. 2 o. s. ř. posoudit, zda je účelné a smysluplné vyčkávat výsledku pozůstalostního řízení, které běží již pátým rokem, za situace, kdy je jmenován správce pozůstalosti, se kterým může soud v řízení pokračovat“ a že proto napadené usnesení odvolacího soudu „spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to na nesprávné interpretaci § 107 odst. 1 a odst. 2, § 111 odst. 2 o. s. ř., který se sice vztahuje podle výslovného znění na přerušení řízení podle § 109, musí však být podle odborné literatury též použit ve všech ostatních případech přerušení řízení (tedy i podle § 107)“. 8. V dovolání je dále poukazováno na skutečnost, že „zůstavitelka vedla více soudních řízení o završení svého restitučního nároku, aby docílila zápisu svého nesporného vlastnického práva k nemovitým věcem v katastru nemovitostí, jichž se stala vlastníkem na základě pravomocného správního rozhodnutí, během kterých dne 18. 8. 2019 zemřela“, že „z důvodu, že ihned nebylo možné pokračovat v těchto řízeních, když v té době (18. 8. 2019) správce pozůstalosti jmenován nebyl, k čemuž došlo až 23. 5. 2024, soudy řízení přerušily do skončení řízení o pozůstalosti“, že „nyní však správce jako procesní nástupce žalobkyně jmenován soudem je, tudíž dovolatel nevidí žádný důvod, aby v řízení se správcem nebylo pokračováno, byť dědické řízení skončeno není“, a proto „je opačný názor odvolacího soudu, že soud prvního stupně je absolutně vázán svým předchozím rozhodnutím o přerušení řízení, kvůli čemuž nemůže po odpadnutí překážky, která byla důvodem přerušení řízení, v řízení pokračovat, na kterém je vybudováno napadené rozhodnutí, dle dovolatele zcela nesprávný“. Dovolatel má za to, že „v daném případě bylo onou překážkou, že žalobkyně ztratila po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení, přičemž povaha věci (restituční nárok majetkové povahy) umožňuje pokračovat v řízení, jakmile žalo