24 Cdo 1150/2022 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1150/2022 citace  Právní věta:V řízení o vyslovení přípustnosti (nedobrovolného) převzetí do zdravotního ústavu, ve kterém je pokračováno za podmínek uvedených v ustanovení § 72 z. ř. s., musí soud rozhodnout nejen o tom, zda k převzetí člověka (umístěného) do zdravotního ústavu došlo ze zákonných důvodů, ale (v kladném případě) také o tom, zda tyto důvody trvaly až do doby jeho propuštění (dodatečného souhlasu s hospitalizací). Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 6. 2022 Spisová značka:24 Cdo 1150/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.1150.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Řízení o přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče (detence) Dotčené předpisy:§ 78 odst. 1 předpisu č. 292/2013 Sb. § 77 předpisu č. 292/2013 Sb. § 70 předpisu č. 292/2013 Sb. § 72 předpisu č. 292/2013 Sb. § 38 odst. 1 písm. b) předpisu č. 372/2011 Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:24. 8. 2022 Publikováno ve sbírce pod číslem:24 / 2023 Anotace:Soud prvního stupně tedy provedl dokazování a rozhodl rozsudkem, že převzetí umístěného do zdravotního ústavu bylo v souladu se zákonem. Dospěl přitom k názoru, že podle ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb. lze pacienta bez jeho souhlasu hospitalizovat tehdy, pokud ohrožuje bezprostředně sebe nebo své okolí a jeví známky duševní poruchy nebo touto poruchou trpí. Z provedených důkazů soud prvního stupně dovodil, že tyto podmínky byly splněny v době převzetí. Odvolací soud k odvolání umístěného usnesením potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně o tom, že důvody pro hospitalizaci umístěného bez jeho souhlasu byly v době převzetí do péče splněny. Dodal, že v daný okamžik nelze zkoumat více, než že umístěný ohrožuje bezprostředně sebe nebo své okolí a zároveň jeví známky duševní poruchy. Soudu prvního stupně pouze vytknul, že nesprávně rozhodl rozsudkem, když měl rozhodnout usnesením. Uvedl však, že v souladu s judikaturou to není vada, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Proti usnesení odvolacího soudu podal umístěný dovolání a Nejvyšší soud se zabýval zodpovězením otázky, jaké skutečnosti je soud povinen podle § 78 odst. 1 z. ř. s. zkoumat v řízení o vyslovení přípustnosti nedobrovolného převzetí člověka do zdravotního ústavu, a zda v případě, že je v řízení pokračováno dle § 72 z. ř. s., se má soud zpětně zabývat mj. i tím, jestli důvody nedobrovolné hospitalizaci trvaly až do propuštění umístěného. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1150/2022-263 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci umístěného J. R. (dříve P. T.), narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Jozefem Zoranem Trškem, advokátem se sídlem v Brně, Milady Horákové č. 1957/13, za účasti zdravotního ústavu Psychiatrické nemocnice Bohnice, příspěvkové organizace se sídlem v Praze 8, Ústavní č. 91/7, IČO 00064220, zastoupené JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského č. 1107/15, o vyslovení přípustnosti převzetí do zdravotního ústavu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 19 L 2682/2019, o dovolání umístěného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2021 č. j. 35 Co 358/2021-221, takto: Usnesení městského soudu, „rozsudek“ Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. června 2021 č.j. 19 L 2682/2019-190 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. listopadu 2021 č.j. 19 L 2682/2019-216 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 16.8.2019 č.j. 19 L 2682/2019-18 rozhodl, že převzetí umístěného do zdravotního ústavu bylo v souladu s ustanovením § 38 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb. a že tyto důvody trvají nadále. Podle názoru soudu prvního stupně „je z odborného názoru lékařů v době přijetí (dne 10.8.2019) jednoznačné, že pacient trpěl poruchou přizpůsobení s vysokým rizikem ohrožení na životě a použití střelné zbraně“ a že „pro toto riziko byl nebezpečný zejména sám sobě“, přičemž „podle vyjádření lékaře nebyla možná ambulantní léčba“. Vzhledem k tomu, že umístěný byl dne 20.8.2019 ze zdravotního ústavu propuštěn, Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 30.8.2019 č.j. 19 L 2682/2019-24 řízení z tohoto důvodu podle ustanovení § 16 z.ř.s. zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Protože umístěný v zákonem stanovené lhůtě prohlásil, že trvá na projednání věci, v řízení bylo podle ustanovení § 72 z.ř.s. dále pokračováno. K odvolání umístěného Městský soud v Praze usnesením ze dne 11.2.2020 č.j. 35 Co 373/2019-49 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací poukázal na judikaturu Ústavního soudu, podle níž za situace, kdy umístěný i po propuštění trvá na projednání věci, je třeba provést dokazování v plném rozsahu, neboť soud již není vázán zákonem stanovenými lhůtami a k objektivnímu zjištění důvodnosti převzetí umístěného do zdravotního ústavu je nutné ve smyslu ustanovení § 70 odst. 1 z.ř.s. jmenovat znalce, jímž nemůže být lékař, který pracuje v daném zdravotním ústavu. Soudu prvního stupně proto uložil, aby v tomto směru zjednal nápravu a aby doplnil dokazování také o důkazy navržené umístěným, příp. jiné důkazy, které se nabízejí z obsahu spisu. Obvodní soud pro Prahu 8 poté „rozsudkem“ ze dne 24.6.2021 č.j. 19 L 2682/2019-190 rozhodl, že převzetí umístěného do zdravotního ústavu dne 10.8.2019 bylo v souladu s ustanovením § 38 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb. a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Po doplnění dokazování znaleckým posudkem MUDr. Boreckého, výslechem svědků J. D. (zdravotnického záchranáře), Z. Š. (partnerky umístěného), J. J. a M. C. (zasahujících policistů), opětovným výslechem umístěného, zdravotnickou dokumentací umístěného, záznamem policie o zásahu ze dne 10.8.2019, záznamem o výjezdu RZS a příjmovou zprávou do Psychiatrické nemocnice dospěl soud prvního stupně opětovně k závěru, že byly splněny podmínky pro převzetí umístěného do zdravotního ústavu podle ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb., podle kterého lze pacienta bez jeho souhlasu hospitalizovat mj. tehdy, jestliže ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a jeví známky duševní poruchy nebo touto poruchou trpí, pokud hrozbu pro pacienta nebo jeho okolí nelze odvrátit jinak. Podle jeho názoru z provedených důkazů vyplynulo, že umístěný „v době převzetí vyhrožoval zabitím sebe, ale i předtím přítelkyni Š.“, tedy že „v době převzetí byl pacient nebezpečný nejenom sobě, ale i okolí“, přičemž „i druhá podmínka detence a to známky duševní poruchy, byla splněna“. Odborný znalecký posudek potvrdil příjmovou diagnózu umístěného – pacient trpěl poruchou, a to narcismem nezralé osobnosti, porucha přizpůsobení byla diagnostikována v době přijetí jako správná, stejně tak nebezpečnost pacienta pro okolí a možnost suicidálního (sebevražedného) jednání. Podle znalce se pacient jevil jako nezdrženlivý agresivní psychopat. Čestná prohlášení M. L. a M. N., předložená umístěným „o zdravotním stavu pacienta v době detence nevypovídají vůbec nic“. Za tohoto stavu, kdy „pacient (umístěný) byl nebezpečný hrozbou střelnou zbraní v době přijetí, ale i předtím (incident v lese), riziko sebevraždy tedy bylo reálné, pacient byl impulzivní a agresivní“, soud prvního stupně uzavřel, že „nemocnice byla oprávněna převzít umístěného člověka do nemocniční péče (§ 78 z.ř.s.), neboť byl bezprostředně a závažným způsobem nebezpečný svému okolí i sobě a nebylo možno získat souhlas pacienta s hospitalizací, neboť to jeho zdravotní stav neumožňoval“. K odvolání umístěného Městský soud v Praze usnesením ze dne 14.12.2021 č.j. 35 Co 358/2021-221 „rozsudek“ soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že „důvody pro hospitalizaci žalobce (umístěného) bez jeho souhlasu podle § 38 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb. v ten moment byly splněny, tedy že ohrožuje bezprostředně sebe nebo své okolí a jeví známky duševní poruchy“, přičemž – jak zdůraznil – „nic víc se v daném místě a čase nezkoumá, ani se více zkoumat nemůže a při tom příjmu je k dispozici to, co k dispozici je“. Tyto závěry „potvrdil bezpečně“ znalec z oboru psychiatrie MUDr. Borecký, který uvedl, že v době přijetí umístěného byla operativní diagnóza správná, na základě informací a zhlédnutí pacienta byl závěr na je