24 Cdo 1220/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1220/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 6. 2025 Spisová značka:24 Cdo 1220/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.1220.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Procesní nástupnictví Správce pozůstalosti (o. z.) Podmínky řízení Dotčené předpisy:§ 107 odst. 1 o. s. ř. § 107 odst. 2 o. s. ř. § 1677 odst. 1 o. z. § 1678 odst. 1 o. z. § 1703 o. z. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:2. 7. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 15.09.2025IV.ÚS 2691/25 Josef Baxa odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost7. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1220/2025-470 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně I. T., zemřelé dne 18. srpna 2019, proti žalovaným 1) O. Č., 2) P. Č. a 3) R. Č., všem třem zastoupených JUDr. Tomášem Pavlíčkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Příkrá č. 6898, o určení vlastnického práva, vedené Okresním soudem ve Zlíně pod sp. zn. 38 C 80/2019, o dovolání F. T.-A., jako jmenovaného správce pozůstalosti po zemřelé žalobkyni, zastoupeného JUDr. Danielou Trávníčkovou, advokátkou se sídlem v Blansku, Svitavská č. 1018/1, proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 22. ledna 2025, č. j. 58 Co 9/2025-450, takto: Usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 22. 1. 2025, č. j. 58 Co 9/2025-450, se mění tak, že usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 26. 9. 2024, č. j. 38 C 80/2019-433, se potvrzuje. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení vlastnictví k nemovitým věcem nacházejícím se v katastrálním území XY, a to pozemků p. č. St. XY (bez na něm stojící stavby), p. č. XY (včetně stavby č. p. XY), p. č. St. XY, p. č. XY (nově vzniklý podle GP č. 2431-96/2016 ze dne 29. 1. 2018), p. č. XY a XY. Žalobu zdůvodnila tvrzením, že výlučnou vlastnicí těchto pozemků se stala na základě rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu XY, ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. SPU 483556/2018, které nabylo právní moci dne 31. 10. 2018. Toto rozhodnutí bylo vydáno podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve spojení se zákonem č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že v rozporu s ustanovením § 5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. došlo po 24. 6. 1991 k majetkovým přesunům týkajících se předmětných pozemků, a proto právní jednání, jimiž byly tyto přesuny realizovány, jsou absolutně neplatná pro rozpor se zákonem. Neplatným právním jednáním je tak podle žalobkyně i kupní smlouva ze dne 22. 10. 2009, kterou společnost CE WOOD, a.s., prodala předmětné pozemky žalovaným, kteří jsou jinak jako jejich vlastníci (spoluvlastníci každý s podílem id. 1/3) zapsáni v katastru nemovitostí. 2. Žalobkyně v průběhu řízení dne 18. 8. 2019 zemřela. Protože tehdy nebyl v zahájeném řízení o její pozůstalosti znám ani okruh jejích dědiců, rozhodl Okresní soud ve Zlíně ze dne 15. 1. 2020, č. j. 38 C 80/2019-398, podle § 107 odst. 1 o. s. ř. o přerušení řízení do pravomocného skončení řízení o její pozůstalosti. 3. V průběhu řízení o pozůstalosti žalobkyně vydal Okresní soud v Blansku usnesení ze dne 14. 4. 2023, č. j. 60 D 953/2019-250, kterým jmenoval pozůstalého syna žalobkyně – pana F. T.-A. správcem celé pozůstalosti. Toto usnesení nabylo právní moci dne 23. 5. 2024. 4. Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 26. 9. 2024, č. j. 38 C 80/2019-433, rozhodl, že v řízení se pokračuje a že v řízení bude na místě žalobkyně nadále pokračováno se správcem její pozůstalosti F. T.-A. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že „byl-li jmenován správce pozůstalosti žalobkyně soudem podle § 1677 odst. 2 o. z. ve spojení s § 157 z. ř. s., přísluší mu vykonávat prostou správu pozůstalosti“, že tedy je správce pozůstalosti „povinen se postarat o žalobkyní (zůstavitelkou) zanechaný majetek do doby, než je pravomocně skončeno řízení o pozůstalosti tak, aby byl tento majetek zachován pro dědice, popřípadě věřitele“, že „je zřejmé, že podle povahy majetku půjde i o snahu pokračovat v dosavadním nakládání s konkrétními věcmi a právy tak, jak s nimi nakládala samotná zůstavitelka (žalobkyně)“, a proto „pokud žalobkyně (zůstavitelka) za svého života podala žalobu, kterou se vůči žalovaným domáhá ochrany svého podle zákona o půdě založeného vlastnického práva, tj. určení svého vlastnického práva k předmětným pozemkům, které byly podle citovaného rozhodnutí pozemkového úřadu v jejím výlučném vlastnictví, není žádného důvodu nepokračovat v řízení na straně žalobkyně se správcem její pozůstalosti, neboť jde jen o pokračování toho, co ona sama činila“. Soud prvního stupně s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2335/2021, uzavřel, že „činnost správce pozůstalosti vedoucí k dovršení přiznaného restitučního nároku, je tak činností naplňující prostou správu podle ustanovení § 1405 o. z., neboť vede k zachování žalobkyní nabytého majetku pro její dědice“. 5. K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 22. 1. 2025, č. j. 58 Co 9/2025-450, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že v řízení, které bylo přerušeno usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 15. 1. 2020, č. j. 38 C 80/2019-398, se nepokračuje, a že na místě žalobkyně nebude nadále jednáno s F. T.-A. jako správcem pozůstalosti po zemřelé žalobkyni. V odůvodnění odvolací soud uvedl, že „poté, co došlo k úmrtí žalobkyně, soud v souladu s ustanovením § 107 odst. 1 o. s. ř. posoudil podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat, a dospěl k závěru, že v řízení ihned pokračovat nelze, proto řízení přerušil; specifikoval i dobu přerušení, a to do pravomocného skončení řízení o pozůstalosti po žalobkyni“, že „toto usnesení není usnesením o vedení řízení a jelikož již bylo účastníkům doručeno, a nadto i nabylo právní moci, je jím soud vázán“, a proto „pokud soud prvního stupně rozhodl o pokračování řízení, ačkoliv řízení o pozůstalosti po žalobkyni dosud nebylo skončeno, není jeho rozhodnutí správné“. Dále odvolací soud konstatoval, že „rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2335/2021, na které soud prvního stupně odkázal ve svém rozhodnutí, není pro toto řízení využitelné“, neboť „na rozdíl od nyní posuzované věci v tamní věci soud nevyhodnotil nejdříve podmínky ustanovení § 107 odst. 1 o. s. ř. tak, že v řízení podle povahy věci nelze pokračovat, a řízení nepřerušil; jinými slovy řečeno, soud v tamní věci nebyl vázán rozhodnutím o přerušení řízení do pravomocného skončení dědického řízení po žalobkyni, jako je tomu v nyní posuzované věci, neboť o pokračování se správcem pozůstalosti na straně žalobkyně rozhodl dříve, než řízení přerušil do právní moci rozhodnutí, jímž bude skončeno řízení o pozůstalosti“. Totéž platí podle odvolacího soudu ve vztahu k správcem pozůstalosti odkazovanému řízení u Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 2123/19, když „jak se podává z rozhodnutí ze dne 8. 10. 2019, sp. zn. I. ÚS 2123/19, zní výrok přerušujícího usnesení Řízení se přerušuje a v souvislosti s odůvodněním předmětného rozhodnutí je zřejmé, že Ústavní soud hodlal vyčkat výsledků dědického řízení (nikoli jeho pravomocného skončení) a teprve poté rozhodnout o dalším procesním postupu“. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti usnesení odvolacího soudu podal F. T.-A., jako jmenovaný správce pozůstalosti po zemřelé žalobkyni, prostřednictvím své právní zástupkyně dovolání, jehož přípustnost shledává v dosud dovolacím soudem neřešených otázkách: 1) zda o pokračování v přerušeném řízení je třeba vydávat usnesení a zda je proti němu přípustné odvolání, a 2) zda (v případě, pokud by odvolání proti usnesení o pokračování v řízení bylo přípustné) je soud vázán usnesením o přerušení řízení do té míry (absolutně), že i v případě, nastane-li po právní moci usnesení o přerušení řízení změna poměrů spočívající v tom, že odpadne překážka pokračování v řízení (např. je ustanovena osoba, zde správce pozůstalosti, se kterou již lze v řízení na místě zemřelého účastníka pokračovat), tak soud vázán předchozím usnesením s touto osobou v řízení pokračovat nemůže. Jinak řečeno, zda v přerušeném řízení může soud pokračovat jen v případě, pokud předtím řízení nepřerušil. 7. K první dovolacímu soudu předkládané otázce dovolatel odkazuje na odbornou literaturu, konkrétně na „Soudcovský komentář k OSŘ autorů