24 Cdo 1377/2024 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1377/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 7. 2024 Spisová značka:24 Cdo 1377/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.1377.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dovolací důvody Práva člověka převzatého do zdravotnického zařízení (o. z.) [ Osobnost člověka (o. z.) ] Dokazování Dotčené předpisy:§ 241a o. s. ř. § 237 o. s. ř. § 38 odst. 1 písm. b) předpisu č. 372/2011 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:19. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1377/2024-286 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci umístěného člověka K. V., zastoupeného procesním opatrovníkem Mgr. Janem Sýkorou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Chebská č. 355/49, za účasti zdravotního ústavu Psychiatrické nemocnice v Dobřanech, se sídlem v Dobřanech, Ústavní č. 341/2, IČO 00669792, o propuštění ze zdravotního ústavu, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 24 L 12/2022-109, o dovolání umístěného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 11. 2022, č. j. 56 Co 242/2022-161, takto: I. Dovolání umístěného člověka se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 18. 2. 2022, č. j. 24 L 12/2022-4, zahájil v souladu s ustanovením § 76 odst. 1 z. ř. s. řízení o vyslovení přípustnosti převzetí a dalším držení ve zdravotním ústavu, a to „s ohledem na skutečnost, že byl umístěný člověk dne 18. 2. 2022 převzat do zdravotního ústavu bez svého písemného souhlasu“, a poté usnesením ze dne 21. 2. 2022, č. j. 24 L 12/2022-10, vyslovil, že k převzetí umístěného došlo ze zákonných důvodů a tyto důvody trvají. 2. Dále soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. 5. 2022, č. j. 24 L 12/2022-44, rozhodl, že další držení umístěného ve zdravotním ústavu je přípustné, a to na dobu 10 měsíců od vyhlášení tohoto rozsudku, tj. do 11. 3. 2023 (výrok I.), že náklady soudem ustanoveného procesního opatrovníka JUDr. Karla Krejzy hradí Česká republika (výrok II.), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 3. K návrhu umístěného člověka soud prvního stupně rozsudkem ze dne 29. 9. 2022, č. j. 24 L 12/2022-109, zamítl návrh na propuštění umístěného člověka ze zdravotního ústavu (výrok I.), a dále rozhodl, že o nákladech spojených s vypracováním znaleckého posudku a s náklady spojenými s jeho obhajobou bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok II.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Soud prvního stupně, vycházeje ze znaleckého posudku MUDr. Jany Fritzové, znalkyně v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a výslechu této znalkyně, výslechu primáře psychiatrického oddělení Psychiatrické nemocnice Dobřany, výslechu umístěného člověka a z dalších listinných důkazů (lékařské zprávy Psychiatrické nemocnice Dobřany, ze zprávy Policie ČR, obvodního oddělení Nová Paka, ze zprávy Policie ČR, obvodního oddělení Ostrov a ze zprávy Městského úřadu Nová Paka), dospěl k závěru, že „žádosti o propuštění umístěného ze zdravotního ústavu není možné vyhovět“, neboť „ve věci byly zpracovány dva znalecké posudky, a to osobami odlišných znalkyň“, že všechny odborné závěry včetně písemných i ústních vyjádření ošetřujících lékařů „potvrzují přítomnost paranoidních bludů“, a že byl „nucen zamítnout“ návrh na zpracování posudku znaleckým ústavem, mimo jiné z důvodu, že se „všechny odborné závěry ve věci umístěného prozatím zcela shodují“, a že i krátké vyšetření umístěného znalkyní s ohledem na jeho odpor k vyšetření „soud nechápe jako vadu znaleckého posudku“, neboť „u osob s takovýmto onemocněním nemůže být přípustnost a využitelnost znaleckého posudku vázána na fakticky výlučné rozhodnutí umístěného o tom, zda se znalcem bude hovořit či nikoliv, případně po jakou dobu“, že dle znalkyně „by druh onemocnění u umístěného byl schopen rozeznat začínající student psychiatrie, za poměrně krátkou dobu“, a že „soud měl možnost po zhlédnutí tento závěr znalkyně potvrdit“. Dále dovodil, že se „všichni odborníci shodují“, že „v současné době není možné umístěného propustit, neboť je nebezpečný sám sobě či svému okolí“, je-li třeba poukázat na „určitý trend onemocnění“, které jako pravděpodobně neléčené „zažívá v posledních obdobích svůj významný progres“, přičemž „nelze uzavřít, že u umístěného je riziko újmy jeho jiné osoby pouze hypotetické“, došlo-li již k újmě přinejmenším jedné, a tedy pro případ propuštění „toto nelze zcela vyloučit“. 4. K odvolání umístěného člověka Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 30. 11. 2022, č. j. 56 Co 242/2022-161, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, tj. ve výroku I a III (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Po doplnění řízení zprávou Psychiatrické nemocnice v Dobřanech ze dne 23. 11. 2022 a na základě zjištění, že soud prvního stupně dovodil, že „umístěný nemá náhled na své onemocnění, jeho zdravotní stav není kompenzovaný a dosavadní psychofarmakologická léčba není účinná“, že jej „nelze léčit ambulantně“, neboť umístěný „nedává žádné záruky k tomu, že nebude nebezpečný, že bude užívat léky“, a „je nebezpečný sám sobě i okolí, trpí paranoiditou s bludy a v rámci své léčby odmítá spolupracovat, odvolací soud dospěl k závěru, že se soud prvního stupně návrhem umístěného na propuštění ze zdravotního ústavu „zabýval dostatečně“, že „provedl řádně veškeré důkazy k objasnění skutkového stavu věci a ani procesnímu postupu soudu prvního stupně nelze nic vytknout“, přičemž znalkyni MUDr. Fritzovou „vyslechl i k okolnostem, za kterých proběhlo vyšetření umístěného v Psychiatrické nemocnici v Dobřanech“, že odborné závěry znalkyně „korespondují s obsahem lékařské zprávy Psychatrické nemocnice v Dobřanech vyžádané odvolacím soudem“, nadto že závěry znaleckého posudku znalkyně MUDr. Fritzové „jsou shodné se závěry předchozího znaleckého posudku MUDr. Synkové a jsou v souladu i s obsahem lékařské zprávy Psychiatrické nemocnice v Dobřanech“, a tedy že „je dostatečně odůvodněn“ závěr soudu prvního stupně, že žádosti o propuštění umístěného ze zdravotního ústavu není možné vyhovět pro jeho zdravotní stav, kdy trpí závažnou duševní chorobou – poruchou s bludy, kdy je zcela anosognostický, a tedy že „ústavní léčení je za současného stavu jedinou možnou alternativou“, neboť „pod vlivem chorobných příznaků by mohl být nebezpečný jak pro sebe, tak i okolí“, a dále že „duševní stav umístěného, absence jeho náhledu na onemocnění a odmítání doporučované medikace jsou faktory, které brání i aplikaci mírnějších opatření a na tomto stavu by nic nemohlo změnit zkoumání duševního stavu umístěného na uzavřeném oddělení jinými znalci – psychiatry“. 5. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal umístěný člověk dovolání doplněné o dovolání sepsané soudem ustanoveným advokátem, přičemž přípustnost dovolání shledává ve skutečnosti, že se odvolací soud „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3005/2017, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 24 Cdo 352/2022, neboť „nesplnil povinnost řádným a vyčerpávajícím způsobem odůvodnit, v čem spatřuje naplnění hmotněprávních předpokladů pro naplnění znaků zákonnosti zbavení osobní svobody“. Dovolatel namítá, že „byl ve zdravotním ústavu držen na podkladě znaleckých posudků, které byly zpracovány bez řádného vyšetření umístěného“ v rozporu s ustanovením § 82 z. ř. s., že v případě znaleckých posudků MUDr. Fritzové i MUDr. Synkové „nešlo o žádné odborné vyšetření“ a „veškeré jejich závěry spočívají výlučně na podkladě jiných lékařských zpráv, které měly k dispozici“, a proto má za to, že soudy pochybily, jestliže tyto dva znalecké posudky „akceptovaly jako dva stěžejní důkazy v řízení“, v důsledku čehož shledává porušení svých ústavně zaručených základních práv a svobod, konkrétně porušení práva na spravedlivý proces a práva na osobní svobodu. Dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně dále vytýká jejich „nepřezkoumatelnost“ z důvodu, že „neobsahují žádné relevantní skutečnosti“, „není z nich zřejmé, v čem konkrétně by měl být umístěný nebezpečný sobě nebo svému okolí“. Vzhledem k uvedenému dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 6. Podle ustanovení § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se