24 Cdo 1621/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1621/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 8. 2025 Spisová značka:24 Cdo 1621/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.1621.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Popření otcovství Dokazování Dotčené předpisy:§ 787 o. z. § 776 odst. 1 o. z. § 786 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:25. 9. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 28.11.2025IV.ÚS 3532/25 Zdeněk Kühn odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost17. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1621/2025-64 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Romana Fialy v právní věci navrhovatelky (matky) G. H., zastoupené Mgr. Petrou Majerovou, advokátkou se sídlem v Břeclavi, Smetanovo nábřeží č. 958/8, proti otci J. Č. a nezletilému synovi AAAAA (pseudonym), zastoupenému kolizním opatrovníkem městem XY, se sídlem městského úřadu v XY, o popření otcovství, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 21 Nc 7003/2024, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. února 2025 č.j. 70 Co 252/2024-49, takto: I. Dovolání navrhovatelky se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Navrhovatelka (matka) se domáhala (návrhem podaným u soudu prvního stupně dne 19.8.2024) určení, že J. Č. (matrikový otec) není otcem nezletilého. Návrh odůvodnila zejména tím, že dne 17.9.2016 spolu s otcem nezletilého uzavřeli manželství, které se postupně stalo nespokojeným, a proto oba manželé následně podali společný návrh na rozvod. Jejích manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresním soudem v Břeclavi ze dne 3.4.2024 č.j. 7 C 70/2024-12, který nabyl právní moci dne 22.4.2024. Protože se nezletilý narodil dne XY, tedy v tzv. ochranné lhůtě, je v jeho rodném listě uveden jako otec J. Č. Narození nezletilého předcházela ještě za trvání manželství dohoda rodičů, že matka, jíž se nedařilo po delší dobu otěhotnět, podstoupí léčbu na reprodukční klinice. Léčba trvala celkem 3 roky, rodiče se dohodli na léčbě umělým oplodněním spermatem dárce a pokus o umělé oplodnění byl úspěšný dnem XY. V této době spolu rodiče již delší dobu intimně nežili, proto je zcela vyloučeno, aby biologickým otcem nezletilého byl matrikový otec. Ten si toho je vědom a souhlasí s tím, aby jeho otcovství bylo popřeno. 2. Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 26.9.2024 č.j. 21 Nc 7003/2024-19 návrh na popření otcovství zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně vycházel z ustanovení § 787 o.z., podle kterého otcovství nelze popřít k dítěti narozenému v době mezi stošedesátým dnem a třístým dnem od umělého oplodnění provedeného se souhlasem manžela matky, nebo se souhlasem jiného muže, když matka není vdaná, bez ohledu na to, jaké genetické látky bylo použito; uvedené neplatí pouze tehdy, otěhotněla-li matka dítěte jinak. V daném případě bylo zjištěno, že k početí nezletilého došlo formou umělého oplodnění se souhlasem matrikového otce, který byl v rozhodné době manželem matky (navrhovatelky). Tento souhlas – jak soud prvního stupně zdůraznil – je právně závazný a zakládá nevyvratitelnou právní domněnku otcovství. Návrh matky nemůže být úspěšný ani s odkazem na tvrzení, že matrikový otec není biologickým otcem dítěte. Aby mohlo být v takové situaci popření otcovství úspěšné, muselo by být přímo prokázáno, že matka dítěte otěhotněla jinak než při umělém oplodnění pomocí dárce, tedy v důsledku soulože s jiným mužem. V daném případě však matka při výslechu uvedla, že v době rozhodné pro početí nezletilého se intimně nestýkala s nikým. Podle názoru soudu prvního stupně tedy „nebylo prokázáno, že by matka otěhotněla jiným způsobem, a nemohla tak být užita jediná výjimka z aplikace § 787 o.z.“. 3. K odvolání navrhovatelky a otce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19.2.2025 č.j. 70 Co 252/2024-49 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud akcentoval, že navrhovatelka v podaném odvolání nově tvrdila, že souložila s neznámým mužem, se kterým se setkala druhý den po umělém oplodnění v klubu XY. Na jednání odvolacího soudu doplnila, že nezná jméno muže, se kterým souložila. Ačkoli podle názoru odvolacího soudu je takový postup účastníka v odvolacím řízení „na hranici zneužití práva“, přesto se touto skutečností zabýval. Navrhovatelka však ani po poučení podle ustanovení § 118a odst. 1,3 o.s.ř. neuvedla, s kým konkrétně otěhotněla v rámci soulože (míněno konkrétní označení muže), a ani neoznačila rozhodné důkazy k prokázání této skutečnosti, nýbrž toliko uvedla, že důkazem by mohl být její výslech. Za této situace odvolací soud dospěl k závěru, že „matka neunesla břemeno tvrzení ohledně skutečnosti, že souložila s konkrétním mužem. Pokud totiž soud nezná konkrétního muže, s nímž matka souložila, nemůže mu uložit dostavit se ke znalci a podrobit se lékařskému vyšetření, zkoušce krve, aby zjistil, zda je otcem dítěte“. Otcovství takového muže „by bylo třeba prokázat“, a k tomu je podle judikatury Ústavního soudu v paternitních věcech „beze vší pochybnosti zapotřebí provést též vyšetřeni DNA u tohoto muže“. Povinnost soudu objasnit skutkový stav jej přitom opravňuje i k tomu, aby mj. tomuto muži uložil povinnost dostavit se ke znalci a strpět odběr vzorků nezbytných pro DNA analýzu“, protože „jedině tímto postupem mohou být respektovány převažující zájmy dítěte, jakož i jeho právo znát své rodiče“. Protože navrhovatelka otěhotnění souloží s jiným mužem neprokázala, nemůže být ve věci popření otcovství ve smyslu ustanovení § 787 o.z. úspěšná. II. Dovolání a vyjádření i němu 4. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka (matka) dovolání. Namítala, že odvolací soud pochybil, jestliže nepřipustil její výslech jako jediný dostupný důkaz, jímž mohla prokázat zpochybnění otcovství matrikového otce, a tedy popřít rozhodné skutečnosti, na nichž bylo založeno právní otcovství podle ustanovení § 787 o.z. Dovolatelka se totiž ocitla v situaci, kdy nemohla osobu, se kterou měla pohlavní styk v době rozhodné pro početí identifikovat konkrétními údaji, věděla pouze, že šlo o cizince, a byla schopna se vyjádřit blíže k jeho podobě. Vzhledem k předchozím četným neúspěšným pokusům o umělé oplodnění se přitom domnívá, že k početí nezletilého došlo souloží právě s touto cizí osobou, nikoliv prostřednictvím umělého oplodnění. Vytkla soudům, že souhlas matrikového otce s umělým oplodněním (udělený v době, kdy s matkou již nežil a jejich soužití bylo ukončeno bez úmyslu jej obnovit) „vzaly jako absolutní základ právní domněnky otcovství“. Takový přístup podle jejího mínění „vede k formalistickému výkladu § 787 o.z., aniž by byly dostatečně zohledněny konkrétní skutkové okolnosti případu a ústavní práva všech zúčastněných osob. Rozhodnutí soudů vnáší do právní praxe nejistotu ohledně závaznosti souhlasu s umělým oplodněním v situaci, kdy ke skutečnému otěhotnění mohlo dojít jiným způsobem, ač bylo započato umělé oplodnění“. Dovolatelka vyjádřila přesvědčení, že „odvolací soud pochybil, pokud k vyvrácení domněnky otcovství podle § 787 o.z. požadoval s jistotou identifikovat jiného muže jako biologického otce“. Dovolatelka má za to, že „k popření otcovství matrikového otce postačuje zpochybnění toho, že k početí došlo prostřednictvím asistované reprodukce, k níž byl souhlas dán, resp. právní domněnku podle § 787 o.z. by proto mělo být možné vyvrátit nejen tehdy, je-li znám jiný konkrétní muž, ale také v případech, kdy existují vážné důvody pochybovat o tom, že k početí došlo cestou asistované reprodukce, k níž byl daný souhlas udělen. To platí zvláště v situaci, kdy ani matka, ani matrikový otec netrvají na tom, aby byl tento muž zapsán jako otec nezletilého do rodného listu, a žádný z nich nemá zájem na právním vztahu otcovství“. Zápis matrikového otce v rodném listu nezletilého, přestože je jisté, že biologickým otcem není, a navíc s dítětem nemá a do budoucna ani nebude mít vytvořen žádný citový vztah. je podle názoru dovolatelky v rozporu s principem nejlepšího zájmu dítěte. Uvedený stav nenaplňuje účel právní úpravy, která má primárně chránit skutečné rodinné vazby a stabilitu dítěte, nikoliv zakládat právní fikci v rozporu s realitou. Dovolatelka se proto domnívá, že „soudy měly citlivěji posoudit okolnosti případu a nelpět formalisticky na výkladu ustanovení § 787 o.z., nýbrž aplikovat toto ustanovení s