24 Cdo 2051/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2051/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 9. 2025 Spisová značka:24 Cdo 2051/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.2051.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dědické řízení Vyvlastnění Dotčené předpisy:§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 9. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 06.10.2025III.ÚS 2941/25 Veronika Křesťanová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost29. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2051/2025-113 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci projednání dědictví po zůstaviteli E. V., zemřelému 17. 2. 1972, o návrhu J. U., zastoupeného Mgr. Lukášem Kuchyňkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1082/8, na dodatečné projednání dědictví, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 26 D 609/2023, o dovolání J. U. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 4. 2025, č. j. 17 Co 6/2025-94, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Semilech, prostřednictvím pověřené soudní komisařky Mgr. Martiny Pokorné, notářky v Trutnově (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 1. 11. 2024, č. j. 26 D 609/2023-63, zamítl návrh J. U. na „zahájení dědického řízení“ (výrok I), vyzval J. U. k případnému doplnění návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu podle § 174a zákona o soudech a soudcích (výrok II) a rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů notářky, která byla v řízení (o dodatečném projednání dědictví) činná jako soudní komisařka (výrok III). Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. 2. Takto soudy obou stupňů rozhodly o návrhu J. U., jenž je jediným (závětním) dědicem E. V., ml. který zemřel 10. 10. 2023 (usnesení Okresního soudu v Semilech z 26. 6. 2024, č.j. 26 D 709/2023-28), syna zůstavitele E. V., st., zemřelého 17. 2. 1972. Tímto návrhem (došlým soudu prvního stupně dne 28. 8. 2023) se J. U. opětovně dožadoval, aby byl (dodatečně) projednán zůstavitelův spoluvlastnický podíl XY k pozemku p. p. č. XY v k. ú. XY (dále též jen „sporný pozemek“). Šlo o další návrh, když předtím o obdobném (toliko méně podrobněji odůvodněném) návrhu E. V., ml. z roku 2023, týkajícího se totožného sporného pozemku, rozhodl Okresní soud v Semilech usnesením z 15. 3. 2024, č.j. 26 D 609/2023-40 (v právní moci od 19. 3. 2023) tak, že řízení o něm zastavil. Konstatoval, že uvedený spoluvlastnický podíl byl dodatečně projednán už v roce 1976 (a dodal, že jej následně po F. V. zdědil právě E. V. ml., který ho pak v roce 2002 prodal třetí osobě). 3. Usnesení odvolacího soudu účastník řízení J. U. (dále též jen „dovolatel“) napadl v celém rozsahu dovoláním, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. 4. Dovolání napadající usnesení odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo ve smyslu §127 zákona č. 292/2012 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), označeném marginální rubrikou „Náklady řízení“, rozhodnuto o potvrzení usnesení soudu prvního stupně v jeho výroku III, tedy o odměně a náhradě hotových výdajů ve věci činné soudní komisařky, není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné, neboť směřuje proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení; nadto vůči uvedenému výroku není v dovolání obsažena žádná oponentní argumentace. 5. Nutno předeslat, že podané dovolání, ač sepsáno advokátem, je na samé hranici jeho projednatelnosti, když důvod jeho přípustnosti je spojován s odchýlením se odvolacího soudu od ustálené judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, avšak není náležitě konkretizováno, jaká konkrétní právní otázka byla vyřešena v rozporu s rozhodnutími, jejichž spisové značky jsou uvedeny v bodu II, odstavci prvém dovolání, neboť z nich jsou citovány jen obecné proklamace, respektive citace právních předpisů. 6. Navíc dovolání obsahuje v převážné části své argumentace úvahy, které jsou mimoběžné s důvody, na nichž odvolací soud založil své rozhodnutí. 7. V posuzovaném případě se (jak z obsahu spisu vyplývá) dovolatel domáhá „doprojednání“ dědictví po zůstaviteli ohledně sporného pozemku, o němž mimo jiné tvrdí, že měl být posléze neúčinně koncem 70. let minulého století vyvlastněn, současně tvrdí, že jím označený pozemek p. p. č. XY v katastrálním území XY, resp., spoluvlastnický podíl, jež měl náležet ke dni smrti zůstaviteli, je odlišný od pozemku označeného jako „p. p. č. XY v obci a katastrálním území XY“ (role v užívání socialistické organizace, list vlastnictví č. XY), který byl předmětem prvního řízení o dodatečném projednání dědictví po zůstaviteli, jež bylo završeno usnesením Státního notářství v Semilech ze dne 27. 9. 1976, sp. zn. D 577/76 (v právní moci od 20. 10. 1976), podle něhož tento dodatečně se objevivší majetek nabyla pozůstalá manželka F. V. 8. Ohledně principů, podle nichž se v rozhodné době dodatečně projednávalo dědictví platí, že podle ustanovení § 47 zákona č. 95/1963, o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád, dále jen „not. ř.“), jehož se i nadále použije z důvodů výstižně ozřejměných v odstavcích 11 až 13 napadeného usnesení odvolacího soudu, objeví-li se po právní moci rozhodnutí (nyní usnesení), jímž bylo řízení o dědictví skončeno, nějaký zůstavitelův majetek nebo dluh, provede státní notářství (nyní soud) o tomto majetku řízení o dědictví. Projednání dědictví končí právní mocí usnesení o zastavení dědického řízení (§ 32 not. ř.), právní mocí usnesení o dědictví (§ 40 not. ř.) nebo pravomocným skončením likvidace dědictví (§ 43 až § 45 not. ř.). Ukáže-li se, že zůstavitel zanechal majetek, který nebyl v původním dědickém řízení znám, vyvstává potřeba projednat dědictví i ohledně tohoto nově najevo vyšlého majetku. Dodatečné projednání dědictví je možné jen tehdy, objeví-li se nějaký zůstavitelův nový, dosud v dědickém řízení neznámý majetek. Za tohoto předpokladu lze projednat i nové dluhy zůstavitele. Objeví-li se pouze nový dluh zůstavitele, soud dodatečné projednání dědictví z úřední povinnosti nezahájí; návrh, kterým se některý z účastníků domáhal dodatečného projednání pouze nových dluhů zůstavitele, bude zamítnut. Řízení o dodatečném projednání dědictví se zahajuje na návrh nebo i bez návrhu. Bez návrhu zahájí soud řízení vždy, dozví-li se, že zůstavitel zanechal nějaký majetek, který dosud nebyl znám, a nebyl-li podán návrh na zahájení tohoto řízení. Možnost dodatečného projednání majetku patřícího zůstaviteli není časově omezena. Vyjde-li i po skončení dodatečného dědického řízení najevo další, dosud neznámý zůstavitelův majetek, postupuje se ohledně tohoto majetku znovu podle § 47 not. ř. Zjistí-li se v průběhu řízení o dodatečném projednání dědictví, že zde není nově najevo vyšlý majetek zůstavitele, soud řízení zastaví (bylo-li řízení zahájeno bez návrhu) nebo zamítne návrh na zahájení řízení o dodatečném projednání dědictví (bylo-li řízení zahájeno na návrh). Tento postup je na místě jak v případě zjištění, že majetek, o němž bylo řízení vedeno, nebyl vlastnictvím zůstavitele, tak také v případě zjištění, že předmětný majetek již byl v řízení o dědictví po zůstaviteli projednán. V obou uvedených případech soud zastaví řízení, resp. zamítne návrh na zahájení řízení o dodatečném projednání dědictví, ze stejného důvodu, tj. proto, že zde není majetek, který má být jako dědictví projednán. Zastavení řízení v uvedených případech není důsledkem závěru, že projednání věci brání nedostatek podmínek řízení (§ 103 o. s. ř.), tedy zastavením řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. Usnesení o zastavení řízení o dodatečném projednání dědictví je rozhodnutím postaveným na roveň usnesení o zamítnutí návrhu na zahájení řízení o dodatečném projednání dědictví; rozhodnutím logicky reagujícím na zjištění, že zde není majetek, který má být jako dědictví projednán, tedy zjištění, že zde není důvod, pro který by řízení o dodatečném projednání dědictví mělo být vedeno (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 30 Cdo 132/2005). 9. Dovolatel v podaném dovolání předně zpochybňuje okolnost, že jím v návrhu na dodatečné projednání dědictví označený pozemek není totožný s pozemkem (případně jeho částí), jež byl již projednán v rámci prvního dodate